Katalina poklidně ležela na trávě mezi květinami a nechala si zdát příjemný sen.

Po chvíli ucítila vlahé polibky na svém těle, ale neprobudila se a dál poklidně spala. Snila dál a najednou se rozechvěla, protože někdo velice příjemně hladil její stehna. A laskal ji je ústy i jazykem, kterým ji je příjemně laskal. 

,,Arpáde, prosím, ne. Přestaň!" řekla ze spaní a přitom zaklonila hlavu do zadu, protože ze rtu se ji vydral slastný sten.

,,Arpáde. Teď ne. Tady ne. Nech toho prosím. Tady ne. Arpáde, prosím. Arpáde.." vydechla a přitom znovu zasténala, protože Andrašiho jazyk ji příjemně dráždil. ,,Arpáde..Arpáde!" vykřikla a teprve teď Andráši uslyšel jaké volá jméno a na chvíli se vším přestal. 

,,Ale já nejsem Arpád. A kdo to vůbec je?" zeptal se a přitom ji políbil na rty a ona prudce otevřela oči a probudila se.

,,Já...Co? Co se..?" řekla překvapeně a přitom na něj dlouhou chvíli hleděla.

,,Kdo je Arpád, můj poklade?" zeptal se Andraši a přitom se opět sklonil, k jejím stehnům. ,,Kdo má být Arpád?" odpověděla otázkou a přitom se zatvářila překvapeně. ,,No to já nevím. Vím jen že jsi to jméno, teď vyslovila..Ba ne, doslova si ho volala," odvětil a přitom ji stáhl sukni od šatu ještě víš a políbil ji na její podbřišek. 

,,Já..já..nevím kdo to je..Nevím," vykoktala ze sebe a Andráši to s poklidem přešel. ,,Zřejmě nějaká vzpomínka, má růžičko," řekl sladkým hlasem a přitom ji začal přejíždět jazykem po jejím ženství.

,,Ale to nevadí, mi můžeme klidně pokračovat, Ale možná bychom se mohli přesunout do postele. A nebo ještě chvíli zůstaneme tady v trávě," odvětil, i když vevnitř tak doslova klidný nebyl. Ale přesto ji dál tam dole dráždil.

,,Ne, Andraši, počkej. Nech to!" vykřikla Katalina a snažila se ho odstrčit, jenže on byl do té vášně tak položený, že ji to dlouhou chvíli trvalo, než ho odstrčila od sebe. ,,Co je, má sladká? Co se děje?" zeptal se překvapeně a přitom ji vzal za ruku.

,,Promiň Andraši, ale teď ne," odpověděla a přitom se jejich pohledy setkaly a on uviděl v jejích očích vážný smutek.

,,Co se děje?" zeptal se a přitom ji pohladil po vlasech.

,,Nic. Já jen, nech mě tu chvíli o samotě, ano. Ráda bych se s tebou milovala, ale teď ne, prosím. Teď ne," odvětila a přitom se na něj smutně pousmála. ,,Tak dobře, když to chceš," řekl a přitom se zvedl a pak odešel.

 A Katalina tak zůstala v zahradě sama.