„Ještě krok a budeš krvácet!" varovala ho a Henrik se zastavil. Zamračeně si ji prohlížel a jeho vztek se najednou změnila v pobavení, protože pokud byla taková vášnivá i v náručí jiných mužu, tak zcela chápal, že mu tato malá potvora pobláznila hlavu... Překřížil si ruce na hrudi a tvář mu zvlnil lehký úsměv.

Mlčky ji pozoroval.

„Tak co, pustíš mě?" ozvala se dychtivě, zmatená z jeho náhlé změny. „Ne," odpověděl klidně a ani se nepohnul, protože i v prostých a obyčejných šatech z ní vyzařovala důstojnost, hrdost a nezlomná vůle, která se nijak nedala skrýt.

Líbila se mu její odvaha, s jakou bojovala o právo na život a svobodu, protože byla navlas stejná jako on... ,,Vstala z popela jako fénix, starý život pohřbila, a ten už navždy zůstane jen v jejích vzpomínkách," řekl si v duchu a znovu si ji přitom prohlédl... ,,Nebyla oslňující krasavice, ale v jejím zjevu bylo něco nevšedního a téměř neodolatelného," znělo mu v mysli.

Možná to byly příliš velké oči, které sice ztratily jiskru a ocitaly se v jejím kruhy únavy, ale průzračná barva tyrkysu a dlouhé černé řasy jim dodávaly záhadný výraz. Měla rovný, výrazný nos a plné rty, jako stvořené na polibky. Její postavě chyběla ženskost, kypré tvary krasavic, jakým muži dávali přednost, ale přece se jí pod košilí rýsovala malá tvarovaná prsa. ,,A musela být ohebná jako hůlka, ačkoli byla drobná," řekl si v duchu, protože sahala mu sotva po ramena.

„Já mám času dost, Elize, jen nevím, jak dlouho vydržíš vzdorovat..." řekl a okatě jí dával najevo, že je ve výhodě a ona se chová jako naivní hlupačka, která se pustila hlavou proti zdi.

„Nedostaneš mě, ty padouchu jeden! Nikdo mě nedostane!" vykřikla a přitom se v jejich očích objevily blesky. „Co tě vede k tomu, že tě chci?" zeptal se a přitom ji znovu přejel od hlavy k patě svým pohledem. „A k čemu bys za mě jinak platil?" odvrkla a přitom se zatvářila kysele.

„Naduté panství!" odfrkl znechuceně.

„Jste si jisti svou důležitostí, a tak vám ani nenapadne, že se svět nemusí kroutit kolem vašich ctěných zadků! Kdybych chtěl ženu, nemusím za ni platit! Ani kdybych chtěl paničku ze dvora, jako jsi ty! Pohrdáte spodinou, jako bychom ani nebyli lidé, ale pobavit se s otrokem, odkopnout ho a pak se v chrámu pomodlit za hřích, to ano!" vmetl jí do tváře a Eliz se zastyděla.. A i když byl úmyslně hrubý, tak více ji zamrzela pravdivost jeho slov.

„Jak se cítíš teď, Elize? Jak štvaná zvěř, která neví, jestli se dožije zítřejšího dne? Kde skloní hlavu? Co vezme do úst? Pokud se tě to bytostně dotýká, je to jiné, že?" řekl a přitom ji palcem přejel po rtech.

„Mlč už!" okřikla ho a přitom sklopila oči.

„Proč? Nechceš slyšet pravdu? Nechceš okusit opravdový život? Doteď sis hověla jako ptáče ve zlaté kleci, chráněná bohatstvím svého otce! Ale teď je tomu konec, milá moje, tak přestaň kousat ruku, která se ti snaží pomoci!" křikl a Eliz se opřela o zeď a ruka s nožem jí bezvládně vysela podél těla.

,,Měl pravdu, potřebovala pomoc, ale už nevěděla, komu může věřit. Byla v koncích, bezmocná, zoufalá a unavená k smrti," řekla si v duchu a přitom po něm vrhla pohledem.