Endre vešel do své ložnice a zadíval se na postel ve které ležela Eszter, která byla tak smrtelně bledá, až se mu z toho strachem zastavilo srdce.

Přešel ale přesto k ní a poklekl u postele na které ležela.

,,Jsi tak krásná, Eszter," řekl slabým hlasem a přitom ji políbil na čelo a na rty. Byla studená jako led, ale on stále doufal že se mu opět vrátí k životu. ,,Nenechávej mě tu samotného můj andílku, miluji tě a nechci tě ztratit, má lásko. Nechci. A udělám všechno proto aby ses mi vrátila zpět," zašeptal směrem k jejím ústům a znovu ji políbil. 

Pokud čekal kouzlo jako v pohádce o Šípkové Růžence, tak byl pak opravdu tuze zklamaný, protože Eszter se neprobudila ani po jeho polibku.

,,Vrať se mi lásko," řekl tiše a přitom sepjal ruce k modlitbě.

,,Prosím Bože vrať mi ji zpátky. Neber mi ji ještě, prosím. Vrať ji zpátky ke mě, do života. Prosím Bože, prosím. Smiluj se nademnou a neber mi ji. Ještě ne, prosím, ještě ne. Vyslyš mé modlitby ó pane a navrať ji prosím zpátky život. Prosím. Vyslyš má slova a přiveď ji zpátky mezi živé.." zašeptal a pak padl k jejímu tělu a objal ji.

Neskrýval už smutek, ani slzy, které mu padaly z tváře. Protože ve svém srdci cítil bolest ,,Velkou bolest," řekl si v duchu a přitom dál potichu prosil Boha o pomoc, protože se ji snažil přivolat ze všech sil zpátky.

,,Eszter, prosím vrať se mi. Vrať se mi lásko," dodal slabým hlasem a přitom neustále objímal její bledé a studené tělo.