Gavrielův přítel Griško Lajos, byl sice hromotluk, ale s dobrým srdcem. A něžnějšímu pohlaví, vždy rád pomohl. Jeho otec byl kovář, který zemřel, ale brzy po tom co se narodil. Byl tak šťastný že má konečně syna, po tolika letech čekání, že se opil v krčmě tak, že po cestě domu se skutálel ze srázu a zlomil si na místě vaz.

Griškova matka pak zemřela žalem, jelikož svého manžela Griškova otce velice milovala. Takže umřela nakonec jen několik měsíců po něm.

A tak Griško vyrůstal u svých prarodičů, kteří ale pak když mu bylo deset let zemřeli na choleru. A tak zůstal malý Griško sám, naštěstí se ho ujal Gavrielův otec, na jehož panství Griškův otec pracoval a tak malý Griško vyrůstal spolu s Gavrielem, kterého znal už od mala. A z těch dvou byly nerozluční přátele, kteří si vždy pomáhaly.

Gavrielův otec Griškovy zajistil vzdělání a tak Griško uměl číst, i psát a dokonce se učil i s Gavrielem ve zbrani. Ale na řemeslo svého otce nezapomněl a také se z něho stal kovář, stejně tak jako byl jeho otec a pak i jeho otec, aby jejich řemeslo nakonec nevymřelo.

---------------------------------------------------

Griško se vracel domu a nechal tam Gavriela samotného s tou svojí krasotinkou.

Sesedl z koně, kterého pak zavedl do stájí. Odstrojil ho a vytřel do sucha slámou a pak mu do džberu nasypal trochu ovsa a koník se hned vesele pustil do jídla.  

,,Dobrou chuť, kamaráde," řekl mu Griško a pohladil svého koně, který byl černý jak saze po šijí. ,,Jen si dej," poplácal ho a pak pověsil jeho sedlo na dřevěný trám a odešel ze stáje. Rozhodl se jít ještě do kovárny, kde měl ještě nějakou rozdělanou práci. Jenže sotva začal a roztopil pec ve které měl vždy žhavé uhlíky, aby nevyhasla, tak ho vyrušil ženský hlas, který vešel dovnitř.

,,Griško," řekl ten hlas líbezným hlasem a když se Griško otočil, tak spatřil služku Gerdu, která se na něj jen culila. ,,Chyběl jsi mi," zašeptala Gerda a přišla blíž k němu.

,,I ty mě," odpověděl Griško a popadl ji rychle za boky a přitáhl si ji těsně k sobě.

,,Tak co jsi řekla svému manželovy dneska?" zeptal se ji Griško, protože věděl, že je to nebezpečné, jelikož Gerda byla vdána žena, ale prostě si nemohl pomoc. ,,Můj manžel šel do krčmy, ale stejně bychom si měli pospíšit," odpověděla Gerda a začala si rozvazovat živůtek u své kazajky.

,,No to bychom měl," řekl Griško a začal ji líbat.

,,Měl jsem sice na práci něco jiného, ale ty jsi přednější," zašeptal ji do ucha a pak ji přitiskl k dřevěnému stolu, vyhrnul ji sukni, až nad kolena, vysvobodil své mužství z kalhot a začal do ní zběsile pronikat.

Kovárnou se ozývaly Gerdiny blažené steny a to Griško netušil že venku před kovárnou je sleduje jedna dívka, která má Griška už dlouho ráda, jenže on o tom neví. Byla to jedna z Gavrielových sester, která vždy Griška měla ráda a to mnohem víc, než jen jako nevlastního sourozence.

A tohle co teď viděla ji trhalo srdce. Rozběhla se zpátky se slzami v očích a plakala tak usedavě, jako snad ještě nikdy.