Usmál se, vzal ji do náruče a nesl do svého pokoje v podkroví hospody, který se na zamračenou putyku ani trochu nepodobal.

 Ošarpená chodba vedla do kumbálu s tajnými dveřmi, kde by nikoho ani nenapadlo, že za ním se skrývá přepychově zařízená místnost, která sloužila výlučně pro Henrikovy potřeby.. Prostorný pokoj mu však poskytoval nejen pohodlí, ale zejména pohodlný únikový prostor po střechách přilehlých domů.. ,,To kdyby se žoldnéři přece jen rozhodli zaklepat na jeho dveře," řekl si Henrik a přivinul si spící ženu k sobě a s překvapením zjistil, že její blízkost je mu velmi příjemná a tak podržel si ji v náručí déle, než měl původně v úmyslu.

Když ji nakonec uložil do velké postele s péřovými polštáři a peřinou zakrytou tlustou sametovou dekou, tak téměř mu to přišlo líto.

Sehnul se nad ni a pozoroval ji, jak pravidelně odpočívá a jak se jí zvedá hruď a rozhaluje košile. Járeček mezi prsy zvlhl a pár kapek potu se jí perlilo na spáncích a pootevřené rty se chvěly blažeností. 

V hlubokém spánku se její tvář vyjasnila, protože netrápily ji žádné chmury ani noční můry a Henrik na chvíli zapomněl, že Eliz patří někomu jinému, a náhle ho zaplavila vlna touhy.

Dotkl se jí třesoucími se prsty a pohladil její tváře a jedním prstem ji odsunul pramínek vlasů, který se jí přilepil na tvář.. A až když se ozvalo slabé klepání na dveře, tak se vzpamatoval, ale pro jistotu ucouvl o tři kroky, aby se před Lujzou, která vešla do místnosti s Elizininým skromným majetkem, neztrapnil. 

,,Byl přece padouch, bandita, před kterým se všichni třásli, a ne nějaký sentimentální hlupák," řekl si pro sebe a odvrátil od Elizy svůj pohled.

„Polož to sem," přikázal stroze Lujze a ukázal prstem na truhlici.

 „Dozříš na ni a nepřej si mě, když se probere spíše než za svítání. Zavolej Petra, ať připraví koně! Prozatím ať tě v hostinci zastoupí ty mladé štětky, co si shánějí zákazníky před ním. Ty zůstaneš s ní, dokud se nevrátím!" řekl a projel ji od hlavy až k patě přísným pohledem.

 „Jak řeknete, pane!" vlažně přisvědčila Lujza a rychle se vytratila.

Henrik se ještě chvíli pokochal pohledem na spící ženu a potichu vyšel z pokoje. Potřeboval si zařídit spoustu věcí, v první řadě musel Eliz dostat za hradby, z města, které nyní nebylo bezpečné pro nikoho, a schovat ji někde z dosahu.

,,Beztak už pár týdnů plánoval cestu na východ k přátelům, kteří vždy netrpělivě očekávali jeho příchod, a chtěl navštívit i sestru, protože vzbouřenci na východě Uherska se nikdy nesmířili s císařem.." dodal si v duchu, protože Henrik jim rád přispíval nejen zlatem, ale také novinkami, které se k nim jinak neměly jak dostat.

A už léta využíval chlípnost dvořanů u dvora ,,I když byla to špinavá, ale výnosná práce," řekl si po pravdě. I když on vždy za zlaté mince rád splnil mužům i ženám sny a touhy, informace však byly ještě cennější.

Ale on neměl žádné zábrany, a když mohl jakýmkoli způsobem píchnout do císaře a přispět k jeho pádu, udělal to. 

,,On má přece vlastní důvod k pomstě! A může-li zachránit tuto ženu, udělá to, i kdyby ho to mělo stát život," znělo mu v hlavě. Dozvěděl se totiž, že z celého rodu Zálovců zůstala jediná. ,,Téměř jako on..." odpověděl si, šlechtic, který byl teď špinavým psancem.