Grof Gyula Tarpany jel lesem a náhle jeho kůň sám od sebe zamířil směrem, kde cítil vodu.

,,Co se děje starý brachu?" zeptal se Gyula svého koně a nasměroval ho zase zpátky na cestu a v tu chvíli se stalo něco, co nečekal, protože jeho kůň na něj promluvil lidskou řečí.

,,Vím co tě trápí můj pane," řekl jeho kůň Još a v tu chvíli se zastavil. ,,Ty..Ty..mluvíš?" řekl překvapeně jeho pán a pozorně si svého koně prohlížel. ,,Ne, to nemůže být pravda, určitě se mi to jenom zdá, nebo jsem se právě v tuto chvíli zbláznil, nebo já nevím, vždyť to není přece možné..aby kůň mluvil," dodal a pohladil koně po hřívě.

,,Ne, ne, to se mi jenom něco zdá," řekl hned na to a snažil si uklidnit hlavu.

,,Nezdá se ti to můj pane, já skutečně mluvím," odpověděl mu jeho kůň a Gyula se zatvářil ještě překvapeněji než před chvíli. ,,Takže ty..skutečně," řekl, protože nemohl uvěřit svým uším. ,,Mluvím..Ano je tomu tak," odpověděl kůň a vesele přitom zaržal.

,,Vím co tě trápí můj pane, moc dobře to vím. A také moc dobře vím, kde je ta o které tolik sníš. Mohu tě za ni přivést, vím kde je..jen stačí, když mě budeš následovat," dodal jeho kůň Još a pak se opět dal do kroku a pokračoval dál směrem ven z cesty, ale o to víc do onoho lesa.

Po chvíli uslyšel Gyula ženský hlas, který volal o pomoc. ,,Pomoc! Pomoc!" slyšel stále dokola a tak popohnal svého koně k větší rychlosti.

,,Hýje!" křikl a pobídl ho patou, aby jel rychleji.

Po chvíli dojeli k lesnímu potoku, kde na zemi ležela dívka, která volala slabým hlasem o pomoc a nad jejíž tělem se skláněl muž, který ji hrubě mlátil a který si proti vůli této ženy užíval rozkoše jejího těla, aby ukojil své žádoucí tělesné potřeby.

,,Nechte ji pane!" zvolal Gyula silným hlasem a hbitě seskočil ze sedla a držel už v ruce připravenou šavli.

,,Nechte ji být!" křikl na něj znovu a v tu chvíli si ho Jula všiml a otočil se k němu čelem. ,,Nebo co? Zabijete mě?" zeptal se pobaveně a poohlédl se opět po Veronice. ,,Ano, zabiju vás," řekl na jeho slova Gyula rázným hlasem a o krok blíž přišel k němu.

,,Ale co když se mi tak pěkné tělíčko nechce nechat," řekl Jula a opět se chtěl začít věnovat svým radostem, když v tom ucítil špičku ostří jeho šavle na svých zádech.

,,Tak v tom případě," odsekl Gyula a pošimral ho na zádech. ,,Vás zabiju," dodal a když se Gyula podíval na onu dívku, která ležela na zemi, tak Jula využil příležitosti a v nestřeženém okamžiku si vzal ze země velkou silnou větev, která tam zrovna poblíž ležela a ohnal se s ní po Gyulovy.

,,Tak tedy do střehu," řekl a na tváři měl pobavený výraz.

,,Do střehu," odsekl Gyula a švihl ho svou šavlí. Oba se bili jako lvi, ale nakonec Gyula po silném úderu srazil Julu k zemi a když viděl že se nehýbe, tak jeho pohled se stočil k oné dívce, která mezi tím vstala a otočila se k němu čelem...A on spatřil onu tvář, kterou vídával už tak dlouho ve svých snech.