,,Pojď sem Lillo," řekl gróf Roland Marton a usmál se mladou dívku, která za ním hned přišla, když ji zavolal.

,,Jak se ti tu líbí?" zeptal se ji a přitom s ní vešel dovnitř jedné velké místnosti. ,,Je to tu krásné..všude. Takovou nádheru jsem snad ještě nikdy neviděla," odpověděla Lilla a pousmála se na něj.

,,A ta zdejší krajina..je kouzelná..A stáje a všechno..já jsem snad jak ve snu," dodala a přitom se rozhlížela všude kolem. A pak sklopila pohled a začervenala se. ,,Proč jak ve snu, když je to skutečnost," řekl gróf Roland Marton, který vzal její ruku do své a políbil ji.  

,,Promiň, uvedl jsem tě do rozpaků," všiml si jak se červená a odtáhl svá ústa, od její ruky. ,,Ne, to ne..Já jen.." vykoktala ze sebe a podívala se na něj pohledem z pod zavřených víček. A Roland by ji vzal hned v tu chvíli do náručí a zlíbal by něžně tu její půvabnou a jemnou tvář, ale musel se krotit, i když ho Lilla, úplně od samého začátku, jen co ji spatřil přitahovala.

,,Á ještě něco Lillo, toto jsou Ida, Katja a Ajlina..budou se o tebe starat," řekl, když se v pokoji objevily služky a pokynul jim, aby šli dál.  

,,Tohle je slečna Lilla Zitová, která je sirotek a já jsem ji vzal z kláštera, kde teď měla domov, abych ji zajistil lepší život. Doufám že se o ní dobře postaráte," dodal a dlouze přitom pohlédl na Lillu.

,,Nebojte pane, já se o ní budu starat, jako o vlastní," odpověděla Ida, která měla tři děti, kterým gróf Roland Marton poskytl lepší podmínky, aby se mohli naučit číst a psát. ,,Postaráme se o ní, pane," řekla škádlivě Katja, která byla asi tak ve věku jako Lilla a jejíž rodiče zde na panství také pracovaly.    

,,Vítej, já jsem Katja," pravila a obejmula Lillu na přivítanou.

,,A tohle je..Ida a Ajlina," dodala a obě dvě ženy, se patřičně uklonily. ,,Uvidíš, bude se ti tu líbit," řekla hned na to a vesele do ní šťouchla.

,,Tak vidím, že se Katja už s tebou spřátelila," řekl Lille gróf Roland a pousmál se na ní.