Margit Draskočiová seděla u okna a sledovala jak postupně šedne obloha a ze dne se stává noc.

Potom si ve svém pokoji zapálila malou svíčku a podívala se na obraz, který malovala. Dala si na prst trochu červené barvy a vtiskla ji postavě na obrazu do tváře, aby tak dotvarovala růž líci.

 Potom se podívala na své dva prsty, které měla od rudé barvy a přiložila ji je pomalu na krk, pod bradu a pak jimi udělala dvě červené čáry, které se ztrácely u výstřihu jejich šatu, jako kdyby se svého těla nedotýkaly její ruce, ale jako kdyby to byly ruce muže. 

A když se zastavila u svého hrudníku, tak slabě vzdychla.

Zavřela oči a když je otevřela, tak se podívala se spokojeným výrazem do zrcadla a pak opět na svůj obraz, který už byl hotový.

Pak svůj pohled zaměřila opět k oknu a prohlížela si barevné mraky, které obloha vykouzlila. Po chvíli ji ze snění vytrhlo zaklepání na dveře a po sléze na to hlas jejího otce, který vešel do jejího pokoje.

,,Tatínku," řekla překvapeně Margit, která když se k němu otočila, tak měla v očích i v hlase překvapení.

,,To je moc hezké holčičko," pravil slabým hlasem její otec dívající se na obraz, který jeho dcera namalovala. ,,Děkuji, tatínku, ale jistě kvůli tomu jste nepřišel," odpověděla silným hlasem a s pevným pohledem do jeho očí.

,,Ne, máš pravdu holčičko. Kvůli tomu jsem skutečně nepřišel," řekl a o krok přešel k ní.

,,Jak výš tví bratři, jsou jací jsou. Možná to mají po mě, takovou povahu, možná po tvém dědečkovy, který byl velmi přelétavý a který si vzal každou, která před ním nevylezla na strom. Až díky tvé babičce se změnil, jinak to byl proutník a sukničkář.." pravil a přitom z ni nespouštěl pohled.

,,Na co narážíte, tatínku?" zeptala se Margit a posadila se do malého křesla u okna.

,,Já..chci abys aspoň ty moje holčičko..sis dobře vybrala a aby jsi byla šťastná." odpověděl a přitom stočil pohled k oknu.

,,Ale to s tím vůbec nesouvisí," odsekla silným hlasem a vstala z onoho křesla. ,,Ale souvisí má milá. Ty máš rozum a jsi jiná, než tvoji bratři. Obstaral jsem ti ženicha a uvidíš, že budeš spokojená," řekl její otec a dlouze na ni pohlédl.

,,Cože? Ženicha?" vyjekla překvapeně Margit a jednou rukou praštila do opěradla křesla.

,,Ale já..se ještě nechci vdávat..Chtěla jsem se vdát z lásky a co když se mi nebude líbit. Ne, to nemyslíte vážně otče," vyprskla a otočila se zády k němu.

,,Vždyť přeci výš že jsem to vždy myslel s tebou dobře, má milovaná holčičko a uvidíš že se ti určitě líbit bude..je hezký a z váženého rodu," řekl klidným hlasem a pohladil ji po rameni. ,,Ale já se za majetek provdat nedám," odpověděla hrubě a otočila se k němu čelem.

,,Ale provdáš!" křikl po ni její otec a pak rázným krokem odešel z jejího pokoje a hlasitě za sebou zabouchl dveře.