,,Měla bych se jít podívat na ten náš malý poklad," řekla Katarina, když vstala z postele a začala se oblékat. ,,Ale já jsem ještě s kouzli neskončil," odsekl Andrši, který se zvedl a vzal ji kolem pasu a jeho rty se přisály vášnivě ze zadu na její krk.

,,Zní to lákavě, ale já..musím se jít na ní mrknout," dostavala se sebe ztěžka slova a když si ji Andraši otočil směrem k sobě a jeho ústa našla její rty, tak ztratila slova úplně.

V tu chvíli se otevřeli dveře a do pokoje vešla stará služka Magda.

,,Promiňte..já nevěděla že tady budete," řekla pohotově a otočila se zády k nim, zakryla si oči a odcouvala ke dveřím. ,,To je v pořádku, Magdo, já jsem už právě na odchodu," odpověděla Katalina a rychle si upravila šaty, chytala se odejít, ale Andraši ji vzal za ruku a přitáhl si ji k sobě.

,,A co polibek?" řekl tázavým hlasem a zmocnil se jejich úst. Když ji pak propustil, tak mu Katalina věnovala škádlivý pohled.

,,Uvidíme se později," zašeptala a pak odešla z pokoje a v tom uviděla svou malou dcerušku a rozběhla se k ní. ,,Julie, miláčku," řekl a objala ji a v očích se ji třpitila slza. ,,Chceš jít ještě za tatínkem?" zeptala se své dcerušky, která radostně odpověděla ,,Ano."

,,Tak běž," pokynula ji a tak se malá holčička rozběhla po dlouhé chodbě.

Mezi tím se Andráši oblékal za starostlivého pohledu staré služky, která ho znala jako své boty. ,,Co se děje, Magdo?" zeptal se ji Andraši a pohlédl na starou ženu dlouhým pohledem. ,,Jsem ráda že jste šťastný pane, vždyť víte jak dlouho jsem si přála, aby jste byl šťastný," odpověděla a pousmála se na Andrášiho.

,,Ano, jsem šťastný, Magdo, nesmírně..šťastný," řekl ji hned na to a zářil přitom štěstím i láskou, potom se v pokoji otevřeli dveře a dovnitř vběhla malá Julie v doprovodu své chůvy, která ji dveře otevřela a pak se rozběhla za ní.

,,Pápá!" vykřikla Julie a vesele se přitom smála. Andráši se hned rozesmál vesele na celé kolo a klekl si rychle na zem, aby mu mohla vběhnout do náruče.

,,Ty moje malá," řekl s láskou v hlase a zvedl se s malou holčičkou a pak se s ní radostně zatočil po pokoji a pak ho něco napadlo. ,,Julie, chceš mi pomoc připravit pro maminku překvapení?" zeptal se malé holčičky, která radostně přikývla svou malou hlavičkou.

,,Ano..či," odpověděla svým krásným hláskem a na tváři měla úsměv.

,,Tak dobře," řekl Andráši a úsmál se na ní. ,,Magdo," otočil se na starou služku, která mu hned věnovala pohled. ,,Ano, pane," odpověděla Magda a pousmála se.

,,Skoč se podívat prosím jestli máme dost svíček, ano," řekl a potom ji pokynul aby šla. ,,Dobře,pane," odpověděla stará služka a otočila se ke dveřím a hned na to odešla. ,,A my dva..má málá princezno.." řekl a podíval se na Juliinu chůvu.

,,My teď půjdeme hezky za tvou chůvou a mamince nic neprozradíme, ano..Protože to je taky důležitá součást plánu," dodal a potom předal Julii její chůvě, která ji odnesla do jejího pokoje, kde si spolu pak ještě hrály.

Po chvíli se vrátila Magda a nesla plnou dřevěnou bedničku svíček.

,,To jsou všechny svíčky co máme pane, bude to stačit?" zeptala se, když vešla dovnitř a položila dřevenou bedničku na stůl.

,,Ano, bude Magdo," odpověděl Andráši a úsmál se na ni. Potom vzal se zasuvky u stolu nějaké peníze a dal je staré služce. ,,Na Magdo, nakup nějaké svíčky, ať tu další den nejsme večer po tmě," řekl a podal ji peníze a stará služka zase odešla.