Endre se chtěl vrátit zase zpátky do postele, jenže mu to nedalo, protože nemohl z Eszter, když kojila svého syna odtrhnout oči. Díval se na ní s něhou a láskou a až po chvíli, když se otočila, aby malého chlapečka dala zpátky do košíku, tak se vrátil do postele, v domnění že hned přijde za ním, jenže Eszter se zastavila u okna a pohlédla ven, a potom zase zpátky na malé miminko, které už spokojeně spalo v peřince a tak se její pohled přesunul zpátky na okno.

Upravila si župan a přitom se dívala do noční krajiny. Po chvíli Endre z vedlejšího pokoje zaslechl zpěv.

,,Szeresd felebarátodat, mi ebben a rossz?De tanácstalan vagyok. Melegítsd fel a testemmel, különben az arcát kapom. Csak dörzsölje be ritka kenőccsel...Mít rád bližního svého, co na tom je tak zlého? Avšak já jsem v rozpacích. Tělem svým jej hřát nebo mám mu tvář. Jen vzácnou mastí třít," vyšlo z jejich rtu a Endre se neubránil tomu líbeznému hlasu a zaposlouchal se do jejího zpěvu.

,,A bűn árnyékként kísért, érzések, extázis nélkül. Ott van, ma hibáztatom. Te vagy a sok régi férfi. Ítélkezik-e felettem, kérdezem, ezt kérdezem..Hřích jak stín mě doprovázel, bez citů, bez extáze. Je ten tam, dnes vyčítám. Si ty spousty mužů z dávných dnů. Zda soudí mě, se ptám, na to se ptám.." řekla a její pohled stále směřoval k oknu.

,,Nem tudom, hogyan mozogjak vele, engedjek teret az érzéseknek. Ő egy ember, nem Isten, mint a jeget akarom elolvadni. Csak vele lenni örökkön-örökké. Miért adjuk fel a vágyat?..Nevím jak s ním hnout, průchod citům dát. Je to muž ne Bůh, jako led chci tát. Na věky věků být pouze s ním. Proč se touhy vzdát?" její líbezně překrásný hlas zpíval a Endre se zvedl z postele, a pomalu a potichu se vydal k ní.

,,Ismerek elég férfit, a szenvedélyeiket, de mitől különleges ez? Valójában ő az oka. Hogy már nem vagyok bűnös, vagyis az, aki voltam. És hajlamos vagyok sírni, hajlamos vagyok sírni...Znám dost mužů, jejich vášní, v čem je však tenhle zvláštní? Příčinou je vlastně on. Že už nejsem hříšnou, tedy tou co dřív. A k pláči mívám sklon, mám k pláči sklon" řekla a smutně se dívala z okna a Endre se zastavil na prahu druhého pokoje a pozoroval ji.

,,Hogy örökké csak vele legyek...Miért adjuk fel a vágyat?..Na věky věků být pouze s ním...Proč se touhy vzdát?" vyznělo z jejich rtu a Endre už byl u ní, potichu jak myška a díval se na její zahalená záda a na nádherné dlouhé vlasy, které ho vždy příjemně šimraly, když se spolu milovaly.

,,Tudom, hogy ha hirtelen elfelejti, mi akadályozta meg. És felém nyúlt, megragadott. Aztán meglátná az arcomat zavartan. Csak egy álom marad, csak egy álom marad, csak egy álom marad, csak egy álom marad...Vím že, kdyby znenadání, zapomněl, co mu brání. A na mne sáh, mě uchopil. Pak zřel by tvář mou v rozpacích. Jen pouhý sen by zbyl, jen sen by zbyl, jen sen by zbyl, jen sen by zbyl..." řekla svým nádherným hlasem a v tu chvíli se to stalo a Endre ji vzal zezadu kolem pasu, své rty přitiskl na její krk a jeho obě ruce se pak dostaly pod její župan a vydaly se příjemně třít její ňadra.

,,Áááá!" vydala ze sebe Eszter tiché zasténaní a nechala své tělo hýčkat jeho dlaněmi.

Potom ji Endre vzal do náruče a ona naposledy pohlédla na svého malého synka a ujistila se že spí.