,,Tak jsme tady, děvčičko," řekla grófka Eliza Majkilová, když otevřela dveře v horním pokoji a přitom se vesele pousmála na Gabriellu.

,,Nebylo ti tady smutno?" zeptala se a posadila se k ní na postel.

,,Ani, ne. Ale jsem ráda že už tu není takové ticho," odpověděla a v tu chvíli se ve dveřích objevil Antal. ,,Koně už jsou ve stájí, babičko," řekl Antal směrem ke své babičce a chystal se odejít jenže, Eliza Majkilová ho zastavila. ,,Dobře, chlapče," odpověděla a pak hned na to dodala ,,Posaď se sem ke Gabrielle a povídej ji něco, já zatím řeknu Ajdě, aby už nachystala večeři," řekla a pak se zvedla z postele a rukou naznačila svému vnukovy, aby si zde sedl místo ní.

,,Ale babičko..Já musím ještě něco zařídit," bránil se Antal, ale ani ta slova jeho babičku neobměkčil v tom co si umanula.

,,Ale no tak, můj chlapče, chvilka tě přece nezabije..Já si musím na chvíli odpočinout..jsem už stará osoba..a na povídaní jsem už dost unavená," řekla a přitom se na svého vnuka pousmála.

,,Tak tedy dobře, babičko..A řekni Ajdě, ať tu večeři připraví rychle, protože už mám hlad jako..Vlk..," odpověděl a jeho babička se začala smát, spolu s Gabriellou. ,,Dobře, můj chlapče..vyřídím Ajdě..tvé pozdravy," pravila a pak už zmizela za dveřmi a Gabriella s Antalem osaměli.

Antal se k ní posadil a oba chvíli mlčeli, až se Gabriella nakonec odhodlala a začala s jejich rozhovorem první, aby ukončila to trapné ticho, které se už pomalu stávalo nesnesitelným, protože oba seděli mlčky, jak zařezaní a jen na sebe hleděli.

,,Co vaše sestra, Antale, je v pořádku?" zeptala se a v očích měla starost.

,,Ano, je a myslím že v tom nejlepším, jelikož dle jejího výrazu jsem usoudil že našla muže svých snu..A musím říct že gróf Ernest Nadsády..je ta nejlepší patrie, kterou si snad Eržika mohla přát jen ve snu..A jsem rád, že má sestra žije a vděčím za to právě i tomuto muži, který ji našel v čas.." řekl a přitom se jeho pohled zaměřil na Gabriellu.

,,Dovolíte?" zeptal se a přitom k ní natáhl pomalu ruku.

,,Ale co?" řekla nechápavě Gabriella a přitom se zatvářila trochu zděšeně. ,,Rád bych vám zastrčil pramen vlasu za ucho, vypadá to že se uvolnil, i když musím říct, že i takhle je krásný.." odpověděl Antal a přitom se rukou dotkl jejího uvolněného pramene vlasu, který pohladil jemně svými prsty.

,,Večeře, moji milý," objevila se náhle ve dveřích grófka Eliza Majkilová a posmála se nad tím co právě viděla, protože to vypadalo že všechno je na dobře cestě.. ,,Přesně tak jak si přála," řekla si v duchu a když se na ní její vnuk otočil s polekaným výrazem ve tváři, tak ani ten její úsměv ji z tváře nezmizel.