,,Odpusťte, já nevím  co to do mě vjelo," řekl Gavriel, když se od ní odtáhl a oba si v tu chvíli překvapeně hleděli do očí.

,,Ne, to je v pořádku..Já chtěla bych vám poděkovat," vykoktala ze sebe Beata, která si udiveně přejela prsty po svých rtech a zahleděla se mu přitom hluboko do očí. Viděla v nich plamen, stejný plamen, který teď hořel v ní. A když si přejela prsty po rtech, tak překvapeně zjistila že ji jen ten jeden polibek nestačí.

Chtěla víc, chtěla ho cítit až v krku a všude, stejně tak jako ho cítila i před chvíli. Sklonila tedy k němu a znovu řekla ,,Chtěla bych vám poděkovat," a potom spojila její rty s jeho.

,,Ale to nestálo za řeč," odpověděl ji Gavriel, ale nezmohl se už na další slova, protože když se její rty dotkly těch jeho, tak zjistil že je úplně ztracený a věděl, že je musí zase co nejrychleji ochutnat..Jejich sladkost, jejich vůni..jejich hebkost a když ji polibky začal oplácet, tak opět ucítil tu chuť malin, kterou poznal na svých rtech před chvíli.

Beata ho vzala kolem krku a nevnímala nic víc..Jen to jak ji pokládal do hebké trávy a jak jeho rty líbaly ty její.

Po chvíli slastně vzdychla do jeho rtu a když ji mírně zkousl spodní ret, tak si myslela že snad omdlí. Jenže po chvíli jejich polibek Gavriel ještě víc prohloubil a když do jejich úst ponořil svůj jazyk, tak Beata pochopila že je dočista ztracená.

Nikdy ještě nic takového nezažila a měla co dělat, aby skutečně neomdlela, ale radostí.

Po těle se ji rozlévaly nádherné pocity, a když opatrně její jazyk našel jeho, tak pochopila ještě i mnohem víc. Její pocity se zintenzivnily a ona měla pocit, že snad každou chvíli vybouchne jak sopka.

Po chvíli si ale někdo odkašlal a pak náhle za sebou uslyšela nějaký hlas ,,Tak já asi abych raději šel, abych vás tu nerušil, příteli," ozval se Gavrielův přítel Griško Bočkaj a oba v tu chvíli najednou přestali a odtrhli se od sebe, jakoby je najednou spálil blesk.

A ty nádherné pocity, které Beatu zaplavovaly byli v tu chvíli najednou pryč. 

,,Já..Asi bych už měla jít," vykoktala ze sebe Beata a pak se chtěla zvednout, jenže jeho silná ruka ji zachytila a přitáhla si ji zpátky k sobě.

,,Ne, nechoďte ještě," řekl Gavriel a pohladil ji po tváři. ,,Ale já musím, bylo by vhodné, kdybych šla," odsekla a snažila se opět zvednout, jenže on si ji opět k sobě přitáhl. ,,Ale já vás nepustím, ještě ne," řekl na její slova a spojil jejich rty opět do polibku.

Nevěděl ani proč to vůbec dělá, ale ta žena ho dočista vyvedla z míry..Toužil po jejich rtech a po tom aby se znovu dotkli těch jeho a tak to udělal políbil ji znova.

Jenže Beata se mu po chvíli vytrhla, protože věděla že by to neměla chtít, i když to chtěla. ,,Ale musela to ukončit, prostě musela," znělo ji v hlavě a tak se zvedla a upravila si šaty. Ušla dva kroky, když v tom se zvedl i onen muž, který ji opět rychle vzal za ruku a přitáhl si ji k sobě, tak silně, až se Beatě z toho roztrhl rukáv na šatech a z pod černé látky ji lehce vykukovalo jedno sněhově bílé ňadro.

,,Počkejte já nechtěl," řekl Gavriel slabým hlasem a přitom se na ní pousmál.

,,Nechtěl? Nechtěl? Ale zničil jste mi šaty," odsekla Beata a vymanila svou ruku z pevného stisku jeho ruky a rychle se vydala na útěk. Našla svého koně, nasedla na něj a potom uháněla pryč. Vjela do lesa, když v tom někdo po ní začal střílet, její kůň se polekal a shodil ji a ona se tak ocitla tváří tvář střelci, který v ruce držel pušku, kterou ji mířil rovnou na hlavu.