Sídlo rodiny Emesevových:

,,Buch, buch!" ozvalo se bouchání na hlavní vrata a po chvíli se dovnitř, do jídelny, kde právě všichni jedli vřítila služebná.

,,Paní, paní! ..Někdo vás hledá," řekla rychle a tak grófka Ulrika Eszter Emesevová rychle vstala a šla rychlím krokem za služebnou. ,,Tak co se děje?" zeptala se, když uviděla u hlavní brány stát nějakého muže a přitom se na něj trochu zamračila.

,,Kdo jste?" zeptala se po chvíli a přitom si onoho muže dlouze prohlédla.

,,Jmenuji se Andrej a posílá mě můj pán gróf Endre von Andras s tímto listem," odpověděl a přitom oné ženě předal list.

,,Co je to? Co v něm stojí?" zeptala se grófka Emesevová a přitom pohlédla na onen list, který byl zastrčený v obálce. ,,To nevím paní, vím jen to že vám můj pán vzkazuje aby jste co nejrychleji přijeli," odpověděl Andrej a přitom se na ženu pousmál.

,,Dobrá, děkuji," řekla grófka Emesovová  a pak zase rychle zmizela dovnitř.

Když byla na chodbě, tak vytáhla onen list z obálky a začala číst. ,,Ach, Bože. Moje holčička!" řekla nahlas a přitom se podívala směrem do jídelny.

,,Kdo to byl má dráha a co chtěl?" zeptal se její manžel gróf Erno Emes a přitom pohlédl na svou ženu.

,,Co se děje Ulriko?" zeptal se po chvíli znovu, když uviděl jak jeho žena celá zbělela jako stěna a když ji tak tak zachytil, když se málem sesouvala k zemi. ,,Co se stalo, jsi celá bledá?" řekl se strachem a přitom ji pevně držel aby neupadla.

,,Pojď posaď se, miláčku," dodal a vedl ji k židli.

,,Estello, pomoc prosím mamince," řekl její otec, když opatrně posadil svou ženu na židli. ,,Co se děje, mamá?" zeptala se Estella, která máchala přední plátěným kapesníčkem, aby se ji udělalo aspoň o trochu lepé.

,,Erno, naše holčička," vydala ze sebe slabě jeho žena a přitom se se slzami v očích podívala na svého muže.

,,Co se děje, matko? Já jsem tady. Nebo je snad něco s Eszter," ozvala se Estella, která přitom nepřestávala svou matku ovívat kapesníčkem. 

,,Co se děje? A co je s naší holčičko? A kdo to byl, od koho je ten list" zeptal se její manžel, když si všiml, že jeho žena svírá v rukou nějaký papír  a přitom ji nalil sklenici vody, kterou ji dal do ruky, aby se napila.   

,,Naše Eszter.." řekla tichým hlasem a potom se odmlčela.

,,Naše holčička," zašeptala a snažila se přitom zastavit slzy, které ji tekli z očí. ,,Co je s Eszter? Co se děje? Co je s ní? Co je s naší holčičko?" zeptal se gróf Erno, přitom dolil své ženě ještě trochu vody do sklenice.

 ,,Umírá," odpověděla grófka Emesovová a přitom se rozplakala. ,,Naše holčička, umírá," řekla znovu a přitom neskrývala pláč.

,,Napsal nám to gróf Endre von Andras, u kterého je naše holčička a prosí nás abychom urychleně přijeli, jen co dostaneme do rukou tento list," dodala slabým hlasem a pohlédla se slzami v očích na svého manžela. 

,,Pojedeme hned a všichni," odpověděl gróf Erno Emes a potom zavolal na sluhu.

,,Zatare, jdi připravit kočár. Rychle!" křikl na něj a pak se opět obrátil na svou ženu. ,,Jistě pane, jak si přejete," odpověděl Zatar a potom běžel rychle všechno připravit.

,,Neboj se, miláčku..Ona přežije, vždyť má tuhý kořínek, po mě," snažil se uklidnit svou ženu a přitom ji utřel z očí slzy. ,,Ach, Erno, co si jen počneme," vzlykla grófka Ulrika a sesunula se plačící do náruče svého manžela.

,,Nebojte, mamá, Eszter je silná," řekla slabým hlasem její dcera Estella a obejmula svou matku i svého otce.