Arpád šel po zahradě směrem ke staré mučírně, aby zkontroloval Noru, jestli připravila všechno tak jak ji řekl a náhle se mu zase hlavou honily vzpomínky na Katalinu, na kterou nemohl zapomenout, protože změnil se díky ní..dřív byl tím co je teď, ale kvůli ni se změnil..,,Láska k ní mě změnila," řekl si v duch a přitom se na chvíli zastavil.

,,Katalina pro mě byla všechno a já jsem ji nedokázal ochránit," dodal si pro sebe a přitom praštil pěsti do stromu, u kterého se zastavil.

,,Neochránil jsem ji!" vykřikl a přitom znovu jeho pěst praštila do kůry stromu.

Díky Katalině se změnil a na žádnou jinou ženu se už nepodíval, jenže po její smrti ho zachvátil smutek a žal. Hledal ji tehdy všude, i po proudu řeky, když nikde neviděl její tělo..Jenže ji nikde nenašel a tak se propadl do bezmoci, samoty a smutku.

Tři dny nic nejedl a nepil a držel se ve svém pokoji ve tmě.

Truchlil pro ní snad měsíc, protože spolu s její ztrátou ho i doprovázela neutuchající touha po jejím těle. 

,,Miloval ji a chtěl s ní založit rodinu, tak proč mu ji Bůh vzal?" zeptal se sám sebe a přitom pohlédl do nebe. ,,Asi to byl trest za to jaký byl a jaký je..jenže on si nemůže pomoc..To jen Katalina dokázala aby byl jiný muž..pro ní chtěl být vším a byl i tím nejšťastnějším mužem na světě, když mu pak oznámila že s ním čeká dítě..Byl ji dobrým manželem a nikdy ji nepodvedl..Ale její smrt..její smrt, ta mu do života přinesla utrpení a bolest..která se nedokázala zhojit," řekl si v duchu a přitom se zadíval do země.

Katalininy rodiče ho obviňovaly z její smrti. A Katalinina matka, ta se z toho úplně zhroutila a stala se z ní troska, protože i když měla ještě i spoustu jiných dětí, tak smrt Kataliny, ji hluboce poznamenala a zásáhla..stejně tak jako i každého rodiče, když mu zemře dítě.

Katalinina otce její smrt také hluboce zasáhla, ale musel být silný, aby aspoň on zůstal oporou své rodině a i své milované ženě, která mu doslova chřadla před očima.

Kdyby jen Arpád a Kataliny rodiče věděli že Katalina není mrtvá.