,,Počkej, Márto!" křikl Gábor a rozběhl se k ní.

 ,,Co je, Gábore?" zeptala se, položila koš s prádlem a přitom po něm vrhla svůj pohled. ,,Pojď se mnou, něco pro tebe mám," řekl a pak ji vzal za ruku a postranní uličkou ji vedl kousek dál. Až se s ní zastavil u zdi, na kterou ji mírně přitlačil, až leknutím skoro popadala dech.

,,Tak co pro mě máš?" zeptala se šibalsky a on ji začal vyhrnovat sukni nahoru.

,,Tohle," odpověděl a přitom do ní vložil svůj úd a začal se v jejím těle pohybovat. ,,Ach, Gábore..nečekala jsem že přijdeš s.." nedořekla to, protože stěží popadala dech, jak do ní pronikal.

A pak už neřekla nic a jen nahlas sténala.

Omotala mu nohy kolem pasu a on do ní pronikl ještě hlouběji a o to víc, ji ještě i přimáčkl ke zdi, takže byla jako v pasti, ale vůbec ji to nevadilo, protože ji bylo tak krásně, jako snad ještě nikdy.

Po chvíli skončily a Gábor ji zachytil, když se chystala spadnout na zem.

,,Ale přeci jen něco pro tebe mám," řekl a pak z bočního výklenku vytáhl malý smotaný balíček. ,,Co to je?" zeptala se Márta, která mezi tím popadla dech a která si upravovala spokojeně sukni, když skončily.

,,To uvidíš. Rozbal to," odsekl Gábor, který si spravoval své kalhoty.

,,Šaty!" vykřikla Márta a přitom se ji rozzářily oči. ,,Posledně jsem na tebe myslel a tak jsem ti jedny ušil. Jen doufám že jsem trefil míry, protože jsem to dělal podle těch předešlých," řekl a přitom ji pohladil po vlasech.

,,Jsou krásné. Opravdu krásné," odpověděla Márta a přitom si přitáhla jeho tvář blíž. ,,Ale to s tebou před chvíli taky bylo moc krásné," řekla a potom spojila jejich ústa v polibku, který Gábor potom prohloubil v divoký a smyslný polibek.

,,Tak já už půjdu," zašeptala Márta a přitom se od něj odtrhla.

,,A děkuju. Za šaty, i za to..však víš za co, sluníčko.." dodala a přitom na něj mrkla a po chvíli už byla pryč.

,,Ty ji miluješ, že je to tak," řekla Dorotka, která se tam z nenadání objevila. ,,Ne, to ne. Ale i kdyby tak co?" odsekl Gábor naštvaně a přitom na ní dlouze pohlédl. ,,Tak ji to řekni," odpověděla a přitom se usmála.

,,Nebo mi tedy aspoň řekni, že se ti aspoň líbí..aspoň trochu. Víš že to poznám, i když nevidím," řekla Dorotka a přitom ho šibalsky popíchla. ,,Tak už dost, sestřičko a co tady vůbec děláš. Vždyť už se stmívá," odsekl Gábor a přitom ji vedl k jejich domů.

,,To samé co ty.. procházím se venku. A věděla jsem že se ti líbí, takže mi žádné pohádky nenamlouvej," řekla a na tváři přitom měla veselý úsměv.

,,Tak už pojď, ty má malá brepto," zašeptal a přitom ji vzal za ruku.

,,Já nejsem žádná brepta. A malá už taky nejsem," bránila se a přitom se zašklebila. ,,Ale jdi ty brepto," oplatil ji Gábor a přitom ji šibalsky popíchl. Potom oba odešli domů, protože Gábor nechtěl nechávat svou malou sestřičku samotnou ,,A ještě k tomu venku," řekl si pro sebe a pak mu hlavou prolétla další myšlenka ,,Co když nás slyšela..mě a Mártu," dodal si v duchu a přitom se na ní po očku podíval.   

,,Vím na co myslíš," řekla a přitom ho pohlédla na něj.

,,Myslíš na to jestli jsem něco neslyšela..třeba tebe a Mártu, když jste dělaly jisté věci," odsekla a její bratr měl na tváři po těchto slovech překvapený výraz.

,,Jak víš na co jsem myslel?" zeptal se a přitom se na ní dlouze podíval.

,,Prostě to vím, i když jsem slepá a nevidím to na tobě. Ale cítím to i přesto svým vnitřním zrakem," odpověděla a přitom se na něj pousmála. ,,Takže pokud se mě chceš zeptat jestli jsem něco..ehm..slyšela..tak ano něco jsem zaslechla, ale moc toho nebylo. A nejsem už tak moc malá bratříčku, takže mi i došlo co jste tam spolu vy dva dělaly," dodala a Gábor věděl že nemá cenu se vykrucovat, protože jeho malá sestřička měla vždycky pravdu.

,,Ty brepto, malá," řekl se šibalským úsměvem a přitom ji pohladil po vlasech.

,,Já už nejsem tak malá," odsekla a přitom se na něj zašklebila. ,,Ale pro mě ještě stále jsi. Moje malá sestřičko a rodičům ani muk ano," dodal a přitom ji pohoupal v náručí.

,,Neboj se budu jako hrob. Ale líbí se ti ne," odpověděla, když ji položil na zem a přitom se opět chytla jeho ruky. ,,Ano, líbí, ale na takovou já nemám," řekl a přitom se trochu zamračil. ,,Ale ano, máš na ní. Vždyť Márta je skvělá," odpověděla a přitom ji na tváři hrál úsměv.