Bonus :) dneska někomu a i mě začínají prázdniny, takže tady máte kapitolu...

Varování: bude se v této kapitole vyskytovat smrt.

Teď už bude pohled jenom Aris,...

Bylo tu hrobové ticho.
Nechala jsem srnu srnou, a šla jsem prozkoumat co se zde stalo.

" Derule!!!„ zavyla jsem šťastně.
Čekala jsem že se postaví a přijde mě pozdravit.
Ale, ale on nepřicházel.
Nehnul se. Přiběhla jsem k němu, a uskočila když mi došlo co se s ním děje.

Můj bratr už nebyl mezi živými.

" Ne, ne, ne, ne,.. „ zaúpěla jsem " co se tu proboha, stalo ?„
Až teď jsem se rozhodla vnímat, pachy které byly kolem.

Člověk.

To jsem ucítila hned. Pak tu byly normální pachy, jako jsou rodiče a sourozenci.
Olízla jsem mu studené ucho.
Ne, ne to nemůže být pravda...

Chtěla jsem u něj zůstala, ale musela jsem zjistit kde je zbytek rodiny.

" Prosím, že je nepotkal stejný osud jako bráchu. „ řekla jsem do tíživého ticha.

Šla jsem k lesu, kde jsem cítila rodiče. Tam jsem našla mrtvého muže a, a, ...
" Neeeeeeeeee... „ řekla jsem doufajícím tónem, nechtěla jsem věřit tomu co jsem viděla.

/Ne, nemůžu uvěřit že jsem je zabila,... Ale už když jsem začala psát, věděla jsem že zemřou. Ale já jsem si k nim také vytvořila "vztah „ a je mi těžko když píšu, jak je Aris vidí.
Píšu podle toho jak to vidím já, a podle toho jak si představuji že by ro zasáhlo mě. Ale vraťme se k příběhu, zdržuju vás a to nechci./

Na mrtvém těle může byly kousance a já věděla od koho jsou. Od mámy a táty.
Mámu jsem naneštěstí viděla ležet na zemi nedaleko muže.

" M-mami... ? Zeptala jsem se koktavě. Věděla jsem že mi nikdo neodpoví, ale, ale nedokázala jsem tomu uvěřit.

Lehla jsem si k ní a tulila se k jejímu studenému tělu. Nakonec jsem došla k závěru ( překvapivě ) že se už neprobudí, a šla hledat zelenookého vlka.
Sledovala jsem krvavou stopu, kterou zanechal a věděla jsem že to neskončí dobře.
Našla jsem ho u muže který byl napůl mrtvý.

Otec mrtvý.
Matka mrtvá.
Bratr mrtvý.
Sestra ?! Mohla to přežít !!!

Muž se v té chvíli probudil a napůl v bezvedomí vystřelil, né to ohnivou tyčí kterou měl na klíně, ale tou druhou menší.
Zasáhlo mě to na kožichu u krku.
Víc to neudělalo. Chtěla jsem se toho zbavit, nešlo to.

Muž zatím definitivně zemřel.
Přišla jsem k otci, černý vlk stejně jako jeho družka a jeho syn ležel nehybně.
Zármutek, se projevil.
Není normální, o rodinu přijít za jeden , jediný den.
NE !
Začala jsem výt.

Vytí se rozléhalo po celém teritoriu rodiny.
Vyzařovalo z něj:
Láska k zemřelým.
Bolest, neuvěřitelná bolest.
Stesk.
...

Rozhodla jsem se hledat sestru, na její krev jsem narazila u bratovi mŕtvoly.
Šla jsem po pachových stopách, a z houští na mě vyběhl vlk...

525 slov. Já, no jak už jsem psala. Když jsem začala psát tuto knihu, věděla jsem že zemřou.
Ale co myslíte ? Kdo je ten vlk? nebo vlčice ? Autumn, nebo vetřelec ?
*Tajemný hlas* napište,...