,,Copak se děje?" zaslechla Miria povědomý hlas.

 ,,Máme pro vás velmi zajímavou zprávu," odpověděla Trissa. ,,Ve městě se nachází další Pharai. Zatím nevíme kde přesně, ale můj paranai je schopný vycítit jeho přítomnost."

 ,,To zní vážně. Rádci, nechte zavřít všechny cesty do města. Dovnitř a ven smí jen lidé zapsaní na bílé listině."

 ,,Ano pane," promluvil pevným hlasem rádce Leona, a šel svolat a rozestavit stráže. 

 ,,Trisso, není tamto ten strážník z cely?" 

 Trissa se podívala směrem, kam Miria ukazovala. Strážník je nejspíš hledal. Očividně mu to nešlo. Trissa se rozhodla za ním dojít. Určitě sem nepřišel jen tak. 

 ,,Tady jste! Ten hoch se už probral. Řekla jste mi, abych vám to hned oznámil, tak jsem..."

 ,,Já vím," skočila mu do řeči Trissa. Bylo vidět, že je velmi udýchaný. Musel sem běžet přímo z cely.

 ,,Omluvte nás pane, budeme už muset jít. Máme mnoho záležitostí," omluvila se Trissa Leonovi, sebrala Miriu a společně odcházely z paláce.

 Ve vězení byla zase zima. Miria se třásla, však Trissa, díky své tornské krvi, byla v pohodě. V cele ležel v klubíčku smotaný chlapec, kterého sem přivezly dva dny zpátky.

 ,,Jsi si jistá že tu chceš být," Trissa si všimla, že se Miria klepe. Miria se otočila a šla zpátky chodbou a nahoru po schodech do pokoje. Ne - nechtěla tam být. Bylo jí líto toho chlapce. Byl vyhublý, potrhaný a unavený a jistě mu byla zima. V pokoji si lehla na postel a zabrala se do svých myšlenek.

 Trissa si stoupla kousek od mříží a prohlížela si chlapce. Když uznala za vhodné, odemknula mříže a vešla za ním do cely. Pro jistotu za sebou zamkla. Chlapec byl rychlý. Kdyby se pokusil o útěk, bylo by těžké ho zase chytit. 

 ,,Jak se jmenuješ," položila mu první otázku.

 ,,Leon," odpověděl chlapec tichým hlasem. Trissa vycítila, že se nebude bránit.

 ,,Trissa," představila se. Pak přešla rovnou k věci.

 ,,Pro koho pracuješ? Kdo tě pro to ovoce poslal?"

 ,,Co prosím? Pro nikoho nepracuji, přísahám."

 ,,Tak proč-" začala Trissa další otázku. Pak dostala nápad. Naváže s Leonem pouto. Pokud opravdu pro nikoho nepracuje, není co řešit. Pokud pro někoho pracuje, dozví se to velmi brzy.

 ,,Dobře, věřím ti," prohodila. Na to Leonovi spadla brada. Nečekal, že mu bude věřit tak rychle. To Trissu pobavilo. Usmála se koutkem úst. Když to Leon viděl, rychle pusu zavřel.

 ,,Víš, co je to za ovoce?" napadlo jí. Leon jen zavrtěl hlavou na nesouhlas. Zjevně neviděl závažnost situace.

 ,,Říká se mu ovoce Tarbínového stromu. Roste jen v hlavním městě Arbenotie, jménem Brandoi." Trissa nebyla moc dobrá v učení a dávání informací, ale přišlo jí nespravedlivé, aby někdo byl zavřený ve věznici, aniž by věděl, co udělal.

 ,,Potřebuješ ještě něco?" zeptal se Leon.

 ,,Už nic," odvětila Trissa a odešla. Celu za sebou znovu zamkla a zkontrolovala, že je opravdu zamčená. Dlouhou chodbou došla až ke schodišti, po kterém vystoupala nahoru a došla až do svého pokoje. Tam už ležela Miria na posteli. Když přišla, otočila na ní hlavu. 

 Mezitím, co byla Trissa pryč si Miria stihla popovídat s Lucy. Nic se však o dalším Pharai nedozvěděla. Napadlo jí, že by to mohl být Trissin přítel Koloman, ale hned tu myšlenku zahnala. Trissa přeci určitě věděla, kolem koho se pohybuje. Navíc nevypadala jako typ moryn, kterého někdo jen tak oklame, a už vůbec ne na delší dobu.

 Už se stmívalo. Trissa s Miriou ulehly do postele a usly.

 Ráno je Miriu probudil zpěv ptáků. Něco jí však nesedělo. Trissa byla pryč. Oblékla se do černého obleku. Improvizovaně se jí podařilo nasadit i kožené řemínky. Vyběhla z pokoje a utíkala po chodbě. Na schodišti se srazila se strážníkem. Napadlo jí se zeptat.

 ,,Nevíte, kde je Trissa?"

 ,,Právě jsem jí zahlédl s tím novým chlapcem. Šli do výslechové cely," odpověděl strážný. 

 Miria se rozběhla ke dveřím s nápisem výslechová cela. Po stranách dveří stáli dva další strážní a hlídali. Bohužel jí nechtěli do cely pustit, tak se sebrala a odešla ven. Napadlo jí, že se mezitím může trochu projít po městě. Před budovou vězení bylo malé náměstíčko. Uprostřed stál strom s ovocem, kolem kterého pobíhaly děti a hrály si na babu. Miria si nikdy s nikým takhle nehrála. U nich ve vesnici jí všichni považovali za hrozbu. 

  V jedné z přilehlých ulic spatřila stánky. Vyšla tím směrem. Došla k prvnímu stánku s ovocem. Seděla tam stařenka, která jí nabídla kus levejského ovoce. Miria si ho ochotně vzala a ukousla si kus. Bylo lahodné a šťavnaté. Vzala si další dvě a zaplatila. Uvědomila si, že by se možná měla vrátit. Po ulicích se pohybuje celkem dost zlodějů a Miria se rozhodně naplánovala nechat okrást. Na chodbě potkala Trissu. Podala jí kus ovoce.

 ,,To jsem našla u stánku v jedné ulici. Je výborné." 

 Trissa si ovoce vzala do ruky a pomalu ukousávala.

 Zbytek dne strávily ve Zlatém paláci zařizováním cesty. Musely Leonovi nachystat trinka a zajistit sobě i jemu vodu a potravu na cestu. 

 Ráno Trissa vzbudila Miriu. 

 ,,Pustila jsem toho chlapce a měla jsem s ním menší rozhovor. Jmenuje se Leon," prozradila jí.

 ,,Vždyť může utéct!" zděsila se Miria.

 ,,Neuteče. Umím sledovat tvory a předměty, když si je dobře prohlédnu a zůstanou mi v paměti," uklidnila jí Trissa.

 ,,Právě prohlídnul zbytek vězení. Pojď, počkáme na něj venku."

 Trissa s Miriou vyšly na náměstí a za chvíli se tam objevil i Leon. Odkašláním přerušil jejich rozhovor. 

 ,,To ti to trvalo... čekala bych, že odtamtud zmizíš dřív, Leone..." poznamenala Trissa a zasmála se. 

 Miria z něj vycítila rozpaky. Jeho emoce se na ní přenášely a začala být nervózní. To už se Trissa nahlas rozesmála a Miria s ní.

 ,,Leone, tohle je Miria. Mirio, Leon," představila je Trissa. Na to mu Miria podala ruku a tan jí přijal. Už jí přišel uvolněnější. 

 ,,Tak jdeme," přerušila ticho Trissa. 

 ,,Kam nás to vlastně vedeš?" zeptal se Leon.

 ,,Ke švadleně. Na výpravu přece nemůžeš jít v těchhle hadrech," odvětila klidným hlasem Trissa, jakoby to byla samozřejmost. 

 ,,Na jakou výpravu?" zeptala se zvědavě Miria.

 ,,Leona čeká takové jedno zajímavé dobrodružství," řekla Trissa a usmála se. Po tom co zabočili za roh další uličky si všimla Miriinýho nechápavého pohledu.

 ,,Musí přinést Démonovu růži."

 ,,Démonovu růži?! Ty ale rostou jen v Podbaarském lese!..." Než však stihla něco dalšího dodat, Trissa na ní vrhla varovný pohled, jakoby něco mělo zůstat utajeno.

 ,,Jsme tady," prohlásila slavnostně Trissa po několika dlouhých minutách před menší bílou budovou. 

 ,,Jak to, že se tu tak vyznáš?" divila se Miria. Myslela, že se Trissa ve městě spíše moc nevyzná.

 ,,Za těch pár dní jsem si to tu prošla." Miria si uvědomila, že nic jiného vlastně čekat nemohla. Trissa měla ráda, když se ve svém útočišti dobře vyznala.

 Vstoupili do domu malými vstupními dveřmi, načež zazněl zvoneček oznamující jejich příchod. Obsloužila je říční moryn středního věku. Odhadem jí mohlo být asi kolem třiceti let. Miriu zaujal její vzhled. Kolem krku měla krejčovský metr a na nose kulaté brýle, které jí dodávaly odborný vzhled. 

 ,,Co pro vás mohu udělat?" zeptala se slaďoučkým hlasem. 

 ,,Potřebujeme cestovní oblečení tady pro Leona," vyřizovala Trissa. Žena si začala Leona prohlížet zaujatým pohledem. 

 ,,Hned jsem zpátky." Odešla a hned se vrátila s taškou s šaty. Poslala Leona, aby si šaty vyzkoušel. Ten odběhl do rohu obchodu, kde se nacházela improvizovaná zkušební kabinka. Když vyšel ven měla na sobě nové oblečení ve stylu Trissy - černé kalhoty, kožené vysoké černé boty pod kolena, hnědou košili a černý plášť s kápí. 

 Žena si ho znovu prohlížela, což Leona způsobovalo nervózním. Trissa si toho okamžitě všimla a Miria už taky chtěla opustit obchod. Zaplatili a urychleně vyšli ven. 

 ,,Uh, ta baba," ulevila si potichu Trissa a vatáhla jeden ze svých kratších mečů. Nebyl delší, než její předloktí, ale na obranu postačil. Podala ho Leonovi, ten ho však nechtěl přijmout. 

 ,,To si nemůžu vzít..." protestoval.

 ,,Jak prosím? Jasně, že můžeš. Musíš!" řekla Trissa. Snažila se působit naštvaně, aby donutila Leona poslechnout. Leon si vzal zbraň do ruky a schoval ji. Vděčně se na Trissu usmál.

 Rychlým tempem procházeli uličkami směrem ke Zlatému paláci.

 ,,Kam jdeme teď," ptal se Leon. 

 ,,Do Zlatého paláce. Jsou tam věci na cestu." Po těchto slovech Miria vycítila Leonovu nervozitu. Loktem šťouchla do Trissy a ta ho uklidnila.

 ,,Neboj, nebude tam západní Leon."

 Když došli k paláci, Leonovi spadla brada. Zjevně nic takového zblízka neviděl. Stráže je pustili za hradby. Pokračovali na nádvoří, kde stál jejich vůz s ovocem a dvěma trinky. vedle něho však stál jeden další trink. Miria usoudila, že bude nejspíš pro Leona. 

 ,,T-to nemůže být pravda..." promluvil Leon. 

 ,,Ale je. Jmenuje se Kyro. Co tam tak stojíš, pojď se seznámit!" pokynula mu Trissa.

 Leon pomalu přišel ke zvířeti. To se k němu namáčklo hlavou a nechalo se drbat za ušima. Leon i šelma vpadali spolu spokojeně.

 ,,Jsem ráda, že si rozumíte, ale Kyro si musí pořádně odpočinout a ty taky. Zítra vyrážíte," vyrušila je Trissa. Zamířila do paláce s Miriou a Leonem v patách. Následovalo dlouhé ticho. Miria si chtěla s Leonem povídat, ale nevěděla, jak začít konverzaci.

 Trissa je zavedla do jeho pokoje.

 ,,Měl by ses prospat," připomněla Leonovi.

 ,,Vím, že se zítra ještě nejspíš uvidíme, ale i tak ti přeju hodně štěstí," dodala Miria a odešla pryč za Miriou.

 ,,Děkuju!" slyšela ještě Miria z dálky Leona. Pak se zavřely dveře a nastal klid.