S každým dalším dnem do Vánoc bylo vše horší a horší. Dnes už se mi ani nechtělo vstávat z postele. Býval bych proležel v posteli ve smutku celý den, kdyby mi u dveří nezazvonil někdo, koho bych tu opravdu nečekal. Byla jsi to ty.

Zíral jsem na tebe mezi dveřmi snad celé hodiny, než jsem tě promrzlou pustil dovnitř. Zpočátku mezi námi vládlo rozpačité ticho, ale potom jsem našel odvahu se ti znovu omluvit. Zvedla jsi se a dal jsi mi polibek, abych se utišil. Poznal jsem, že jsi mi odpustila. Na stůl jsi potom položila čokoládového Santu na saních.