Další pochmurný den už mě nenapadalo ani co dělat s čokoládkou v podobě kamionu. Rozhodl jsem se nakonec navštívit své prarodiče, pokud někdo vždy věděl, jak mě utěšit, když se nic nedařilo, byli to právě babička s dědou.

Ani tentokrát nezklamali, když jsem jim vylíčil, co mě trápí, pozorně mě vyslechli a hned se mi rozhodli pomoci. Babička šla uvařit česnečku, jakou uměla jen ona, a děda vytáhl ze skříně autodráhu, na které jsme spolu závodili, když jsem byl malý. Nakonec si zazávodila i babička a já se poprvé od tvého odchodu smál. Přesto jsem na tebe nemohl přestat myslet.