Třetí okénko v kalendáři odhalilo sněhuláka. Smutně jsi se podívala ven a pokrčila rameny. Nebylo z čeho ho postavit. Já však nápad měl.

Vyběhl jsem na chvíli z kuchyně a vrátil se s křídami v ruce. Každý jsme vzali jednu a vyrazili ven udělat si svého sněhuláka. Chvíli jsme se smíchem pozorovali hotové dílo, když jsi vzala do ruky svou křídu a několika čarami rozdělila obrázek na pole. Hned jsem pochopil a brzy už jsme spolu za hlasitého výskání skákali panáka jako malé děti. Bylo nám jedno, co si o nás kdo myslí, bavili jsme se, jako už dlouho ne.