Dnes jsem při předvánočním úklidu našel naše společné fotoalbum. Byly to vlastně jen pohledy z míst, kde jsme spolu byli, ale ty jsi to tak vždy ráda nazývala. Ani nevím, jestli jsem na něj vlastně chtěl narazit, nebo ne, ale stalo se.

Obracel jsem jednotlivé stránky a i když jsem se s každou další vzpomínkou mučil čím dál více, nezavřel jsem ho. Na konci alba jsem však věděl jedno, výzvu letos nedokončím. Bez tebe to nemělo cenu. Poslední čokoládkou byl anděl. Poté jsem kalendář i s albem uložil do skříně s myšlenkou, že na ně snad nikdy nechci narazit znovu.