*Cadence*

Nevím kolik zabralo času při vybírání oblečení a dalších nezbytností, které mi vždy naznačovala Natasha, když jsem měla někam jít. Nakonec jsem se rozhodla si natočit jednoduše vlasy na natáčky, černé šaty, které nebyly nijak moc upnuté na těle a k tomu stejné baleríny. Lodičky zrovna nebyly můj šálek kávy a proto jsem raději nechtěla riskovat.

Jakmile jsem se rozhodla jít večer ven, zamkla jsem se v koupelně i přes to, že Zac stál za dveřmi a neustále na mně volal, co se děje. Ani jednou jsem mu neodpověděla, tak jsem doufala, aby hned nevolal nějakou pomoc. Hlavně ne sousedy.

Sundala jsem si po chvíli natáčky z vlasů a upravila si navlněné vlasy. Dala si na rty tmavě červenou rtěnku, stíny a řasenku. Natasha i Pepper strávily hodiny nad tím, aby mě naučily to správně nanášet, když jsem měla jít na nějakou společenskou večeři s Tonym i Pepper, nebo někam ven do společnosti. Hlavní účel žen byl, aby zaujaly svým vzhledem a prokázaly tak svojí dokonalost. Ta mi samozřejmě nechyběla.

Naposledy jsem se zkontrolovala v zrcadle a ubezpečovala se, že vše proběhne, jak by mělo. Nic se určitě nepokazí a jestli jo, tak to přece moje vina nebude, ne? Ani jsem nevěděla, kdo mi ten lístek poslal a s kým se u Broadwaye potkám, ale těšila jsem se. Vstupenky byla na předpremiéru a na ní se mohli dostat jen významní lidé. Nejlepší den mýho života.

Nadechla jsem se a rozhodla se konečně opustit koupelnu. Zac už za dveřmi nestál a byla slyšet pouze televize, která byla puštěná v obýváku. V tichosti jsem šla až do obýváku a pozorovala Spika i Zaca, jak se dívali na večerní zprávy, co zrovna běžely. Obvykle kolem sedmé.

Zaca něco zarazilo a otočil se přímo na mně, jakoby čekal mojí přítomnost. Když mě uviděl, ztuhl mu výraz v obličeji.

„Tak co...líbí?" usmála jsem se a ignorovala tak jeho výraz. Potom jako když se probral vypadal zaskočeně ještě víc. Vlastně měl pootevřená i ústa, jak se nemohl na mně vynadívat.

„To je...to...vypadáš nádherně," začal koktat a já se zasmála. Přišlo mi vtipné, jak na mně každý nechával oči. Od Zaca mi to nevadilo. Byl to můj kamarád a jelikož byl opačného pohlaví, chtěla jsem znát jeho názor. Právě jsem si ho ověřila a zdá se být pozitivní.

„Díky," oddechla jsem si s úsměvem a ještě jednou se podívala na sebe, jak mi šaty sahaly někde nad kotníky. Na balerínách jsem měla pár třpytivě stříbrných kamínků a to samé i kolem pasu šatů a ramínkách. Byla jsem z těch šatů moc nadšená, když mi je Tony dal k vánocům. Pepper mi dala pro změnu stříbrné kroužky do uší jako náušnice a ty jsem si vzala taky.

Všimla jsem si, že Spike se nijak o svou paničku nestaral a svoji všechnu pozornost věnoval televizi, kde zrovna hlásili počasí na zbytek tohoto dne. Já to ignorovala a posledním ohlédnutím po Zacovi jsem se vydala do svého pokoje pro poslední nezbytnost. Přehoz přes vrchní část těla, aby mi nebyla zima na ruce. Stále venku nebylo teplo a nechtěla jsem nastydnout.

Potom jsem si z postele zvedla svojí mini černou kabelku s penězi, vstupenkou, doklady, mobilem a dalšími věcmi. To nemusím ani popisovat. Hned na to jsem pokoj opustila a šla do předsíně. Opět vyběhl Spike a chtěl ven. Nedočkavě začal panáčkovat u dveří, jelikož chtěl ven.

„Ach, Spikey. Teď ven nemůžeš, protože jdu někam, kam ty nemůžeš," dřepla jsem si k němu a podrbala ho na hlavě. Na to Spike zareagoval okamžitě a lísal se ke mně ještě blíž, co nebylo zrovna nejlepší. Proto jsem se okamžitě zase rychle postavila a šla ke dveřím, jelikož pes zůstal stát na místě.

„Kam vlastně jdeš? Nepochlubila ses," přišel za mnou Zac a já s leknutím okamžitě reagovala. Otočila jsem se urychleně na něj, protože jsem měla předtím už namířeno jít ven. Nechtěla jsem tam přijít pozdě. Co by si potom o mně pomysleli...

„No...já...je to osobní," vysoukala jsem ze sebe. Měla jsem velký problém říkat něco, co by zakrylo pravou podstatu mýho odchodu. Neuměla jsem zrovna dobře lhát a všichni kolem mně to věděli. Zac teda ne, ale i tak. Bylo by to zkrátka dobře poznat.

Zac se opřel zády o zeď předsíně a založil si ruce prsou. S tím čekal, co řeknu dál. Nestačilo mu slovo osobní.

„Jak moc?" tázal se a já se pokoušela zachovat klid. Jen klid, Cadence. Všechno bude oka. Řekni něco reálnějšího a určitě ti to uvěří. Neboj se toho.

„To mě nemůže ani vlastní otec pozvat se svojí přítelkyní na rodinou večeři?!" vyštěkla jsem nazlobeně a se Zacem to znatelně hnulo. Opatrně přikývl a já na to kývla taky. Proč ne. Večeře se Starkem a Pottsovou. Nebylo by poprvé, kdy by mě na ní pozval. Naposledy byla na nový rok.

„Hádám, že tě asi čekat nemám. Hlavně si to dnes užij," zčistajasna jeho výraz roztál a usmál se. Mě to překvapilo, ale nedávala jsem to na sobě znát. Byl to můj kamarád. On jediný mě dokázal dobře chápat. Dokázal předpovídat každou mojí reakci na vše, co by se dělo. Znal mě jako prostou arogantní holku s dobrým srdcem.

„Jasně...ahoj," usmála jsem se taky a opustila byt. Vzala jsem si samozřejmě i klíčky, které jsem si pomocí zvukové vlny ještě stihla přitáhnout z botníku do ruky, která se nedržela kliky od dveří. Zabouchla jsem za sebou dveře a seběhla opatrně schody.

Když jsem byla před budovou s byty, vytáhla jsem si z kabelky mobil a podívala se na hodiny. Bylo něco po čtvrt na osm. Ve mně hrklo a začala okamžitě vyhledávat na ulici s projíždějícími vozidly nějaký odvoz.

Ať jsem se snažila sehnat někoho na odvoz sebevíc, nedařilo se mi to. Až po pěti minutách jsem konečně vyhlídla taxík a stopla si ho. S oddechem jsem si do něj nastoupila a požádala řidiče, aby mě co nejrychleji odvezl na Broadway.

**

„Jsme tady,slečno. Vy míříte na tu velkou premiéru Fantoma opery?" dodal taxikář, když se zastavil u kraje chodníku, abych si mohla vystoupit. Překvapil mě jeho zájem, že zrovna mířím tam. Zrovna to u Broadwaye pořádně zářilo. Přijížděly limuzíny, různé celebrity se procházely po červeném koberci směrem do budovy divadla, spousta fotografů a nějací bodyguardi.

Nahnalo mi to strach a začala litovat, že jsem s tím vůbec souhlasila. Koukla jsem se ještě na hodiny v mobilu a bylo za deset minut osm. Hrklo ve mně a byla taky dost nervózní.

„A...ano," vysoukala jsem ze sebe celá překvapená a hleděla pouze na jedno místo v celé ulici. Doslova mě to fascinovalo. Nikdy jsem na takhle obklopeném místě nebyla a možná ani táta by mě sem nepustil. Ale kdo mě sem sakra zval?!

„Dělá to šest dolarů," obeznámil mě o ceně cesty během dvaceti minut. Mně to problémy nedělalo. Vytáhla jsem si z kabelky peněženku a vytáhla rovnou deset dolarů, které jsem vtiskla taxikáři do ruky a vystoupila z vozu.

„Počkejte, ale to je hrozně moc," zajíkl se řidič taxíku a vyjeveně na mně zíral, jak jsem stála na chodníku kousek od auta. Otočila jsem se na něj s úsměvem a nebrala to tak vážně.

„Berte to jako pozornost od dcery Tonyho Starka," ubezpečila jsem ho a vydala se k té velké slávě. Nemohla jsem přijít pozdě a ztrapnit se. Co by si potom o mně dotyčný pomyslel, když mi sehnal lístek na premiéru. Zároveň jsem při cestě dávala bacha na šaty, co se mi neustále pletly u nohou. Sice byly krásné, ale otravné pro chůzi.

Po chvíli jsem se konečně dostala až mezi lidi, co tam postávali a celou akci sledovali z po vzdálí. Já se dostala nějakým způsobem skrz ně, aniž bych použila schopnosti. Jen ještě vyřešit něco. Měla jsem se s někým sejít, ale nevěděla jsem s kým a kde.

Po nemalé chvilce mi někdo sáhl na rameno a já se vyděsila. Prudce jsem se otočila a málem se srazila s Pepper stojící za mými zády. Vyjeveně jsem civěla na ní i na Tonyho, kteří byli oblečeni též ve společenském oblečení a zřejmě přišli na to samé taky.

„Cadence, co tu děláš?" usmál se můj táta a já na to zareagovala stejně zaskočeně, jako on. Též jsem se na oba usmála a spojila svoje ruce před sebou. Potom mi něco došlo. Nebylo na tom vzkazu, abych se o tom nikomu nezmiňovala? To znamená držet pusu na zámek i před rodinou?

„Jen jsem se přišla podívat na to, jak to tu žije a jak vidím, tak ano. Můžu se tedy v klidu zase vrátit domů," zalhala jsem a pokusila se o odchod, tedy pokud by mě hned na to nezachytil Tony.

„Ani náhodou. Když už jsi tady a vypadáš takhle skvěle, tak tě dovnitř dostanem taky. Určitě jim nebude vadit, když se mnou půjde i vlastní dcera," zamítl moje rozhodnutí a už se s Pepper a mnou prodíral dopředu ke koberci vedoucímu do budovy. Jakmile jsme se na něm ocitli, pustil mě a začal mávat jásajícímu davu a usmíval se na fotografy, co fotily zcela všechno.

Zaskočeně jsem to celé pozorovala a ani si nevšimla, že se vedle mně ocitla Pepper s pobaveným výrazem.

„Je jako malý dítě, co?" podotkla se smíchem. Chvílema jsem přemýšlela, zda je ten úsměv pravý a nebo jen hraný před publikem. Já doufala v to první. Já se pro změnu tvářila jako ledová socha. Jak se asi tvářil takový Kapitán Amerika, když ho našli v tom ledu?

„Pravda," nakonec jsem se zasmála, abych nebyla ta nejhorší na téhle párty. Změnila jsem rty do lehkého úšklebku a Pepper mi naznačila, ať jdem za ním, aby nám nezmizel. Společně jsme bok po boku šly vedle sebe ve stejně zbarvených šatech. Pepper měla trochu volnější, protože její bříško mělo už pořádnou velikost. Skoro jsem si začala říkat, zda nečekala rovnou dvě.

„Obvykle nevytáhneš paty z domova. Co tě sem přitáhlo?" zajímala se Tonyho přítelkyně a já zneklidněla. Měla jsem špatný pocit z toho, že bych lhala zrovna jí. Po pravdě...to ona mi vždycky pomohla, když Tony trojčil a byl jako utržený ze řetězu. Vždy mě nějak podpořila a nechala mě z toho vyjít čistou.

Skousla jsem nervozitou spodní ret a odklonila hlavu na stranu směrem k jásajícímu davu plném fanoušků, fotografů a dalších lidí. Kolikrát ročně, že se taková veselice koná? Asi často zrovna ne.

„Někdo mě pozval a ani nevím kdo. Dnes odpoledne mi donesl pošťák obálku, v ní byla jedna vstupenka na Fantoma opery a vzkaz. Bylo na něm, abych o tom nikomu neříkala a že se máme v osm sejít tady. Nechtěla jsem se o tom zmiňovat Tonymu, aby nezačal zase vyvádět, že mě někdo svádí," řekla jsem Pepper vlastně všechno, když se začala o mně strachovat. Otočila jsem se zpětně hlavou na ní a vypadala překvapeně.

Začala jsem pochybovat o tom, zda to byl dobrý nápad. Já Pepper věřit mohla, ale jak by to vzala ona? To mě nejvíc děsilo.

„Takže ty se máš jak dostat dovnitř," pronesla Pepper celá překvapená a já pokrčila rameny. Jak mám vědět, zda ta vstupenka nebyla falešná. Co když si ze mně chtěl udělat jen někdo legraci?

„Raději jí vytahovat nebudu. Může být zfalšovaná," odvětila jsem na to a Pepper zavrtěla odmítavě hlavou. Nechápavě jsem si jí projela očima a očekávala vysvětlení. Proč nad zavrtěla hlavou a jaký měla důvod?

„Taková vstupenka se zfalšovat nedá. Jen mě zaráží to, že vstupenky jsou už půl roku dopředu vyprodané a najednou ti jí někdo jen tak pošle," tvářila se nechápavě nad celou situací a já měla chuť již neodpovídat. V tu chvíli se u nás objevil Tony a vtlačil nás do budovy před námi.

Obě zaskočené jsme se po sobě podívaly a během nemalé chvíle se ocitly ve velkém sále divadla, kde bylo tisíce lidí, ale pouze celebrit z celých Spojených Států. Ohromeně jsem se dívala všude kolem sebe a Tonyho to pravděpodobně těšilo. Potom mě popadl za ruku a vzápětí začal odtahovat někam do chumlu lidí.

Trvalo mi chvíli, než jsem si uvědomila, co se dělo, ale to už jsme se ocitli v sále se sedačkama, které zaplňovali lidé a jedno ohromné pódium. S tím však táta nekončil. Jako malýmu dítěti se mu při pohledu na balkón nad námi rozzářily oči a rozhodl se jít až tam.

Pepper nic nenamítala. Ta nás v tichosti celou cestu následovala až na místa k sezení na balkónku, kde bylo jen pár míst. Byli jsme tu naštěstí první, takže jsme si mohli zabrat libovolná místa. Usadila jsem se na místo vedle Tonyho, zatímco Pepper si zabrala místo vedle něj z druhé strany.

Zaujatě jsem se dívala dolů z balkónu na lidi, kteří seděli níž a byli tak blíž pódiu. Na němž byla zatažena opona a my pouze čekali, až ji rozhrnou a začne se. Těšila jsem se. Nešlo to ani popsat. Nikdy jsem na nic takovém nebyla a jen díky někomu jsem se tu náhodou ocitla. Přišel vůbec?

**

Celá nadšená, dojatá a ještě se skvělým pocitem jsem opouštěla sál s pódiem a následovala z něj Pepper s otcem. Ti však neměli v plánu ještě jít domů. Nyní se trochu slavilo a ostatní celebrity si to též nechtěli nechat ujít.

Jako bych to nečekala. Tony zamířil někam mimo a bez Pepper. Ta zůstala uprostřed haly a já přišla až k ní. Podívala jsem se po tátovi, kam zmizel, ale nebyl k nalezení. Určitě bych se teď s kýmkoliv vsadila, že si šel pro něco k pití. Myslím, že bych tu sázku v klídku vyhrála.

„Co říkáš na tenhle typ oslavy? Není to jako to, co obvykle pořádá Tony, že?" ozvala se Pepper vedle mně a já se po ní podívala. Jo...měla pravdu. Opravdu to nebylo totéž, co v Avengers Tower. Tady to bylo mnohem víc...významnější? Nebo majestátní? To je fuk. Bylo to prostě něco jiného, než jsem znala.

„To je. Kdo všechno tu vlastně je?" zeptala jsem se Pepper, která už vyhlížela Tonyho. Jakmile mně uslyšela, otočila se zpět na mně.

„Různí herci, politici, zpěvačky, modelky a typy lidí, jako je Tony," uvědomila mě a já přikývla, že jsem pochopila. Zrzka se otočila zpětně na původní místo a vyhlížela svého přítele. Opět bezúspěšně a já se začala nudit.

Hlavně, aby někde nesváděl nějakou holku v mým věku...V to zřejmě doufala i Pepper.

„Dojdu si pro něco k pití a pokusím se najít i Tonyho," obeznámila jsem jí, ale ta byla někde úplně mimo. Neposlouchala mě a já jen s pokrčením ramen odcházela najít stůl s občerstvením. Nebylo to zrovna tak těžký ho najít. Většina lidí byla skoro u něj a já se musela jen protlačit se slovy...

Pardon

Omlouvám se

Mohu?

Nakonec pár lidí odešlo a já se mohla tak dostat ke stolu, na kterým bylo jen pár věcí. Zcela normální. Všichni všechno stihli vyžrat, než jsem dorazila. Přišlo mi to jako: BACHAONAJDEOKAMŽITĚVŠECHNOUKLIĎTĚATOJAKKOLIV.

Normálka. Takže jsem prostě zůstala na ocet a opřela se zády o hranu stolu, na kterým byl saténový bílý ubrus bez žádných vzorů. Doufala jsem, že cestou kolem mně zachytím nějakýho číšníka, ale nestalo se tak. Už jsem se cítila jako alkoholik. Kam jsem se to sakra dopracovala?!

„Už nic nezbylo, co?" zasmál se někdo po mojí levici. Mně to vyrušilo ze zamyšlení nad vším ostatním a pootočila hlavu tím směrem, odkud šel hlas. Hned na to jsem vyjeveně vytřeštila oči a zírala na Steva stojícího vedle mně. Samozřejmě pár metrů ode mně.

Co ten tady dělal a jak se sem u všech všudy dostal?! Tohle nebyl večer pro vojáky, co spali od války v ledu. Tohle bylo pro lidi, co byli mnohem víc, ne?

„Steve!" vypískla jsem nadšeně a vzápětí se mu nahrnula do náruče. S tím on měl v ten moment docela problém, protože se to pokoušel vybalancovat se dvěma sklenicema s něčím v každé ruce. Musel je dát výš, abych mu je nevyrazila mou nepozorností.

Nakonec se mu je podařilo položit na stůl vedle nás a objal mě taky. Takovou dobu jsem ho neviděla. Už mi scházel. Hlavně od té doby, co jsem mu slíbila, že budu za ním chodit do špitálu, což se mi časově nedařilo. Litovala jsem toho.

„Neviděli jsme se takovou dobu," vydechla jsem znepokojeně, když jsme se od sebe odtáhli a hleděli si navzájem do očí. Stále měl svoje ruce spojené za mými zády a já ty svoje položené na jeho ramenou. Cítila jsem se trapně, ale zároveň nádherně. Konečně jsem zase cítila to bezpečí jako vždy, když jsem byla s ním.

„A já si zase myslel, že jsi sem dnes nedorazila," pousmál se a já zakmitala víčkama. Nechápala jsem, co tím myslel, ale bylo mi to vlastně jedno. Byla jsem jím doslova okouzlená a nemohla se na něj vynadívat. Nešlo z něj pustit jen tak oči. To bych musela být opravdoví blázen.

Tak moment. Měla bych se probrat. Abych potom zase pět minut nemluvila, jako bych byla nějaká divná. To by přece nešlo.

„Jak to myslíš?" moje obočí vyjelo nahoru a přestala se na něj tak divně dívat. On povolil ruce za mými zády a já dala ty svoje pryč z jeho ramen, abych se mohla od něj oddálit.

„Pochopilas tu zkratku na konci vzkazu?" zeptal se zaskočeně a já ztuhla. Aha...SR. Nebylo to zkráceně jeho křestní jméno a příjmení? To je fakt už trapas...

„Teď už jo," začala jsem se červenat a svěsila oči k zemi. Postavila jsem se bokem, abych ustoupila před ostatními procházejícími lidmi a opřela se o stůl.

Pociťovala jsem v ten moment citovou újmu. Došlo mi, že Steve měl přítelkyni a já se takhle nastrojila kvůli němu, aniž bych o tom věděla? Vypadalo to, jako bych Steva nějakým způsobem zkoušela svádět a odloudit ho od Sharon.

„Co zkoušky. Jak dopadly?" zajímal se Avenger, který stále byl pořád na tom samým místě, akorát se taky kvůli kolemjdoucím posunul víc ke kraji stolu. Přemýšlela jsem nad tím, co říct. Nejednou jsem přemýšlela nad nesmrtelností chrousta, ale tohle bylo vážný. Děsně VÁŽNÝ!

„Dopadly," vypadlo ze mně jediné a Steve se po mně zaskočeně podíval, jakoby nechápal můj styl řeči. Jestli se semnou chtěl někdy bavit, musel přece znát můj slovník ne? A neříkám, že by tam nepatřily nějaký sprosťárny, který on nerad. Jistě že ano.

„Za jak dlouho...za týden?" chtěl něco upřesnit a já to konečně chápala, kam tím narážel. Došlo mu, že jsem ještě nedostala výsledky a teď se ptal, kdy budou kompletní. Za týden? Kéž by...

„Za dva," odvětila jsem a podívala se na něj. Hned na to přikývl a natočil se bokem těla ke stolu a vzal do rukou dvě sklenky s pitím, které přinesl předtím. S nimi se podíval na mně a já nechápala, co chtěl. Zaskočeně jsem se na něj dívala a pozorovala, jak mi jednu ze sklenek podával.

„Tak alespoň připijem na to, že to máš za sebou?" zasmál se nad mou reakcí a já sklenku převzala. Chvíli jsem se dívala na její nažloutlý obsah, jak se ve sklence vlnil, jak byl rozhýbaný. Skousla jsem spodní ret a vzhlédla k vojákovi, který čekal na mojí odpověď.

Za prvý jsem nechápala, proč mě sem pozval. Za druhé, proč sem raději nevzal přítelkyni a za třetí, proč jsem měla raději chuť ho políbit místo pít nějaký šampaňský. Asi jsem se už vážně pomátla, ale mě to k němu táhlo víc a víc. Nemohla jsem si pomoct, ale jen tak tak se držela, abych neudělala nějakou hloupost.

„Jasně," souhlasila jsem a usmála se včas, než se začal strachovat o to, co se zase se mnou dělo. Hned na to přikývl a společně jsme si o sebe cinkli skleničkama s šampaňským. Upili jsme ze sklenek a potom po chvilce i celý obsah.

Přišel za námi číšník a sklenky jsme mu odložili na tác, co měl s sebou s dalšíma sklenkama, co byly vyprázdněny od ostatních hostů.

Ani jsem si nevšimla, že se celou dobu Steve na mně díval, i když já byla zahleděná do davu lidí před námi. Povedlo se mi tam mezi nimi najít Tonyho, jak kecal s Rhodeym. Potom k nim došla i Pepper a vypadala naštvaně, protože začala tátovi něco říkat, jakoby mu chtěla vyhubovat, že jí utekl.

„Omluvila bys mě na malou chvíli?" zeptal se Rogers vedle mně a já nevědomky přikývla. Nevnímala jsem to, co říkali ostatní kolem mně. Prostě jsem se dívala do prázdna a pociťovala, jak se mi vracely staré myšlenky. Myšlenky Posla temnoty.

Začalo mě bodat v hlavě, jako když by mě tam bodaly nože. Okamžitě jsem se za ní chytla jednou rukou a hned na to ucítila něčí cizí a velmi chladnou na svým rameni z druhý strany, než byl původně Steve.

Kdo něco tuší???

Kdo to uhodne, dostane imaginární sušenku :33 

Vlastně těch věcí na uhodnutí je tu docela hodně. Kdo třeba postřehl jestli má Zac vůbec nějaký schopnosti z pokusů, proč Steve raději nepozval místo Cadence Sharon a komu patřila ta ruka na konci? Mumii určitě ne xD

No...uvidíme :D