*Cadence*

Při příchodu do mýho bytu jsem Zacovi ukázala všechno, co mohl. Vlastně jsem ho v ničem neomezovala, ale zakázala jsem mu jediné. Chodit do mýho pokoje, protože tam zaprvý byl bordel jak v bordelu a bylo tam moje útočiště.

Zac to vzal v pohodě a domluvili jsme se společně, že bude spát na gauči. Ten byl naštěstí rozkládací, takže sloužil jako postel pro návštěvy. On se stal mým spolubydlícím na nějakou dobu. Nevadilo mi to. Byla jsem ráda a Spike taky, protože měl konečně i jiného kamaráda.

Jak tak hádám, tak se dnes v noci už psa v posteli nedočkám. Nevadí, alespoň se už konečně nebude nikdo kolem mně roztahovat a já se konečně v klidu vyspím.

Zamířila jsem rovnou do kuchyňky a chystala se připravit něco k obědu. Sice ještě bylo brzy, ale já měla pořádný hlad jako vlk. Zac zůstal se Spikem v obýváku a hrál si s ním.

Našla jsem si v lednici ještě jídlo, co jsem měla navařené z předešlého dne a to si vyndala. Zapékané těstoviny se sýrem. Ta nejlepší volba, co se mi mohla zatím naskytnout. V ohřívací misce jsem jídlo strčila do ohřívací trouby a šla do obýváku za těma dvěma se zeptat, zda by Zac taky něco nepojedl.

Jakmile jsem přešla práh mezi kuchyní a obývákem, Zac se na mně otočil a byl docela veselí. Zarazilo mě to a potom jsem se podívala na Spika, který ležel nehybně na zemi.

Vytřeštila jsem vyděšeně oči a myslela, že se mu něco stalo. Že mu Zac něco udělal, ale vzápětí na to kamarád zareagoval a mávl nad Spikem rukou. Hned na to Spike zvedl hlavu ze země a jako na povel se postavil na všechny čtyři ze země.

Stále jsem se nechápavě na oba dívala a očekávala vysvětlení. Zac se postavil na nohy z klečení a pobaveně se šklebil na můj vyděšený výraz, který vzápětí přešel do uraženého.

„Nevěděl jsem, že Spike umí dělat mrtvého," pokrčil rameny a moje obočí vyjelo nahoru. Takže můj pes uměl povel? To jsem ani nevěděla. Kdopak ho to asi naučil? Že by Clint nebo někdo jiný?

Založila jsem si ruce na prsou a opřela se zády o klenbu ve vchodu do kuchyně. Zůstala jsem zticha i přes to, že jsem chtěla něco namítnout, ale neřekla jsem nic. Sledovala jsem, jak se budou události rozvíjet dál, ale to bylo zřejmě zbytečné.

Spustila jsem ruce podél těla a protočila očima.

„Přišla jsem se tě zeptat, jestli nemáš hlad. Mám v lednici ještě těstoviny, co by potřebovali dojíst," řekla jsem v klidu a čekala na jeho odpověď. Zac se stále usmíval a potom pohladil psa po hlavě, co k němu přišel blíž.

„Jasně. Dám si taky," odvětil a já souhlasně přikývla. Otočila jsem se na podrážce a vydala se zpět do kuchyně. Zrovna se ohřála první dávka a teď ještě tu druhou.

Sehnula jsem se ke skříni zabudované v lince a vyndala z ní další ohřívací misku. Do tý jsem nandala další porci a opětně to dala do trouby na dvě minuty. Ucítila jsem v tu chvíli něco velkýho u nohou. Tlačil se ke mně Spike a díval se nahoru k lince, jakoby čekal, že z ní něco samo seskočí přímo do jeho tlamy. Jenže my nebyli v pohádce, ale on si to bohužel neuvědomoval.

„Copak, hochu. Něco bys chtěl?" usmála jsem se na svého velkého huňatého mazlíčka, který vzápětí souhlasně zaštěkal, jakoby mi rozuměl. Měl už prostě nacvičené, že když je oběd, tak něco dostane. Proto jsem měla po ruce ve vrchní skříni krabičku se suchary, pro kterou jsem se natáhla, ale nedosáhla na ní. Jak to?

Objevila se tam jiná ruka a ta mi ji pomohla sundat. Objevil se za mými zády Zac a držel v rukou krabici se suchary pro psa. Tu mi podal a já zůstala zaskočená.

„Díky," pípla jsem nejistým hláskem a otevřela krabičku ze shora. Sáhla jsem do ní jednou rukou a vytáhla sušenku ve tvaru psí kosti. Potom jsem dala ruku se sucharem dolů a ucítila, jak si ode mně ovčák převzal a utíkal s ní do předsíně, kde měl svůj pelíšek.

Ve své hlavě jsem se tomu zasmála, ale na venek ne. Byla jsem jako ledová socha, která krabičku uzavřela a položila na linku před sebe. Zasunula jsem ji co nejdál ke zdi a nechala položenou dlaň na povrchu kuchyňské linky.

Byla jsem zaražená ze Zacovi přítomnosti. Bylo to zvláštní. Něco jsem cítila a bylo to silné. Pomalu to zdolávalo to pouto ke Stevovi a tohle bylo nyní silnější. Prostě jsem to nechápala.

Byla jsem chvíli mimo sebe a dívala se před sebe do prázdna. Probrala mě až Zacova ruka, co byla položená na té mojí. Podívala jsem se po kamarádovi po mém boku a zkoprněla. Díval se na mně taky, ale ne tak, jako v tom parku. Tohle bylo jiné.

Nedíval se nijak zle. Byl spíš pořádně zahleděný a jakoby nevnímal. S mojí rukou sjel z linky dolů a přitáhl si mě blíž k sobě. Děsilo mě to, ale zároveň fascinovalo. Měl dokonalé zelené oči, které se podobaly nejkrásnějšímu smaragdu.

Naše oči se střetly přesně v jednu chvíli. Pohnul konečně i druhou rukou a tu mi položil někde pod krkem a bradou. Tahle chvíle byla jiná, než kterákoliv v mým životě. Byla nádherná. Přímo nepopsatelná.

Naše hlavy začaly sami od sebe přibližovat o sobě a spojili jsme naše rty. Zažívala jsem to prvně v životě. Neznala jsem to a ani mi nikdo nikdy neřekl, že by se tohle mohlo někdy stát a zrovna mně.

Zvedla jsem obě svoje ruce a obmotala mu je kolem krku, abych byla ještě blíž. S tím zřejmě souhlasil taky. Přesunul ruku z mýho krku na moje záda a přitiskl si mě blíž k sobě. Druhou mi dal na záda taky, ale opatrně a jistě sjížděl dolů až na...

Odtrhla jsem se. Narazila jsem hlasitě zády do linky za mnou a ubránila se bolestnému vyjeknutí. Zac se stále vyjukaně rozkoukával z toho, co se dělo a nechápal, co jsem udělala. Jednou rukou jsem se chytla za linku a druhou si přejela po bolavých zádech. Ještě štěstí, že jsem to nechytla do těch reaktorů.

Odmítala jsem to opakovat. Bylo mi to proti srsti. Zac to třeba myslel dobře, ale tohle bylo rychlé. Hodné rychlé a zrovna na mně. Mohl to pochopit.

„Zacu...tohle nejde. Pochop, že je to na mně rychlé a teď to nijak v nejbližší době nevyhledávám," zopakovala jsem to samé, co jsem řekla Stevovi. Myslela jsem to vážně a to smrtelně. Přišlo mi, jako bych zrazovala sama sebe. Tohle jsem nebyla já. Nejdřív to se Stevem a teď tohle.

Nechtěla jsem udělat nějakou blbost a hodlala jsem se toho držet. Raději bych se přistěhovala zpět k Tonymu, abych se tomu vyhnula, ale nešlo to. Měla jsem svůj život. Bez Avengers a dalších. Pouze jsem všechny brala jako normální lidi a přátele. A to i Zaca.

Nestála jsem s ním o něco víc. Byl to můj kamarád z dětství a tak to i zůstane. Nechtěla jsem, aby z toho byl naštvaný a uražený. Byla jsem mladší než on. Dobře...o dva roky, ale i tak. Nebyla jsem tip, co by hned s někým takhle povyrážel.

Ten se zatvářil provinile jako nějaký štěně a spadl mu do očí pramínek černých vlasů, když ji dal malinko k zemi.

„Ujel jsem. Promiň mi to," zakňučel a já nemohla jinak. Nešlo se na něj zlobit. Byl hodný. Myslel to dobře a já mu to nemohla vyčítat. Takovou dobu jsem tu byla se Spikem sama a teď se stalo tohle.

„Nezlobím se na tebe, ale už to prosím tě nedělej," přívětivě jsem se usmála, abych to zahnala. Zac zvedl oči od země a podíval se zaskočeně na mně můj úsměv. Trochu neohrabaně úsměv zopakoval a já s pokrčením očních víček na to kývla hlavou.

Vzpomněla jsem si na jídlo, co jsem nechala v ohřívací troubě a okamžitě ho vyndala. Zac mi podal talíře, které jsem mu ukázala a jídlo na ně nandala z obou misek. Potom jsme si sedli oba ke stolu a v tichosti si jídlo snědli.

*Tony*

„Bruci, už máš ty data, co nám měl přeposlat SHIELD ohledně nějakých těch věciček, co po nás Fury chtěl?" vstoupil jsem bez zvání do laboratoře Bannera, když jsem šel jen tak náhodou kolem. Byl jsem nonstop v provozu po dvacet čtyři hodin denně. Staral jsem se Pepper, vyřizoval nějaký věci ohledně Stark Industries a ještě vyřizoval Furyho objednávku nějakých vylepšených vysílaček pro agenty.

To jsem vlastně pověsil na krk Brucovi, takže jsem měl o jednu starost míň, ale stejně mě žralo ještě jedno. Sice jsem přepracovaný, ale stále musím myslet na to, co se stalo v Budapešti. Mám sice Steva rád a občas mě i štve, ale ať si drží o Cadence odstup.

Je to přece jen moje dcera. Má nyní vlastní byt, chodí na vysokou a žije si nějak poklidně. Jenže ti teroristi mi nijak poklidní nepřišli, když málem oba dva zastřelili. Steve se stále choval jako dítě. V žilách mu kolovala spravedlnost a to nám vtloukal do hlavy neustále po dobu, co tu bydlel, než se odstěhoval k tý svý blondýně od SHIELDu.

Vlastně tu zbyl jen Bruce, Thor, já a Pepper. Docela málo lidí na takhle malou věž, jenže brzy se to změní. Bude nás o jednoho víc a nebude to mít dlouhého trvání. Vlastně furt Pepper kontroluju, aby nedělala nic těžkého. Pomáhám jí, jak můžu, i když mě neustále odbývá v jednom kuse.

Odpovědi od Bannera jsem se nedočkal, protože se díval na nějaký jiný data, než poslal SHIELD. Nikdy jsem je neviděl a zajímalo mě to. Začal jsem být zvědaví a nenápadně se přikrádal až k doktorovi za jeho zády.

Když jsem byl skoro u něj, raději jsem ho nelekal, protože jsem o Hulka nijak v tuto chvíli nestál. Prostě jsem mu jen sáhl na rameno a vzápětí se na mně s úlekem otočil.

Nezezelenával, takže to bylo dobrý...

„Data, SHIELD, Fury. Víš?" řekl jsem heslovitě a Bruce chápavě přikývl, ale stále se nepohnul z místa. Chtěl jsem ho odtamtud nějak dostat, abych se na to mohl podívat sám. Bohužel neuhnul, takže jsem musel počkat.

Bruce si k sobě přitáhl jinou obrazovku a na ní najel data, co poslal Fury. Ty jsem viděl, ale co to schovával? Moje zvědavost nebrala konce.

„A tohle je co?" ukázal jsem nataženým prstem na různé vzorce a další, co tam měl. Banner se tím nijak nezaobíral a pustil mě. Konečně.

Zobrazil mi tam něco jiného, ale patřilo to k tomu. Byly to fotografie mýho prázdnýho bazénu, který vyprázdnila onen den Cadence, když měla narozeniny. Na ten den se nedalo jen tak zapomenout.

Stále však moje hlava nebrala, proč si dělal výpočty o mým bazénu?

„Pamatuješ, jak jsem byl venku a zkoumal, co se stalo potom, co Cadence použila tu zvukovou vlnu? Zjistil jsem pár zajímavých informací," hned na to řekl a já se dal do pozoru. Tak tohle jsem chtěl slyšet. Trochu mě žralo, že jsem na tom nedělal taky, ale už je to hotové, tak sem s tím.

„Zvuková vlna vzniká pomocí různých jevů. Např. úderem, drnkáním, smýkáním, rychlým pohybem a v případě Cadence prouděním vzduchu a prudkou změnou tlaku. Proudění vzduchu jí dodává víc energie a síly. Změna tlaku se ozývá z jejích orgánů, neboli srdce. Tep vzápětí přejde do tří reaktorů v její páteři a to vyvolá celou reakci. Z posledních testů od Steva a Cadence jsem zjistil, že museli oba při pokusech dostat stejné sérum, co obsahovalo zvuk. Lidé z Terrortoxu se pokoušeli o podobně Cadencino já, ale zcela ho nedokončili. Sice to účinky na Kapitánovi neprojeví, ale může mu to způsobovat křeče, zvracení, bolesti a občasné krvácení," vysvětlil mi všechno, co zatím zjistil a mně se naježily chlupy na rukou. Cože? Tohle všechno? Vždyť Cadence je jako rybička, tak proč by se tohle všechno mělo našemu vojáčkovi dít?

Teď byla jen otázka času, zda to dokáže ustát dlouho. Ty první tři věci byli tak nějak ještě okej, ale krvácení? To je přece už pořádný důvod to řešit, když ho chcem pořád v týmu, ne?

„Může na to umřít? Defakto se dá říct, že ho to sérum rozežírá zevnitř, když by měl krvácet," zauvažoval jsem a Bruce pokrčil pouze rameny místo odpovědi. Takže věděl stejný kulový, jako já. Skvělí a kdo to teď našemu Rogersovi řekne?

„Ty séra, co zkoušeli na Cadence se Stevem byly ze 70% z toxických odpadů. Pro normálního člověka by byly životu nebezpečný, ale Capa chrání původní sérum a Cadenzu ty reaktory. Dodnes mi stále vrtá hlavou, proč tam nechali nedokončený vzorec toho séra super vojáka. Přece jen je to pro Hydru i SHIELD veliká cennost," nechápavě Banner zakroutil hlavou a začal přecházet po místnosti. U toho samozřejmě jako správný inteligentní člověk i přemýšlel a vymýšlel, co bude dál.

Já to taky dělal...občas, ale ne tak dlouho až do zblbnutí.

Taky mi nedocházelo to, co Bruce řekl. To sérum. Největší objev lidského světa a Hydra ho jen tak chtěla smazat? Blbost. Určitě museli něco podniknout, jinak by to jen tak nenechali.

Stejně jsem si neodpustil jedno, co mi už pár minut leželo na jazyku a muselo to ven.

„Kdo z nás řekne Stevovi, že mu jde o kejhák?" vypadlo ze mně a přivedl na sebe tak jeho nepřítomný pohled, který po té probudil a tvářil se vážně. Takže já? Ne. To by mi přece neuděl, ne?

Včera v noci jsem pokáral Rogerse kvůli dceři a teď bych mu měl jít říct:

„Nazdárek. Včerejší výměna názorů byla pěkná, ale víš, že seš smrtelně nemocnej?"

To asi ne...

Tetička Wikipedie pomůže vždycky xD Docela zajímavý jev ta zvuková vlna. Alespoň mám něco novýho do fyziky. V tom textu jsem to popsala vlastními slovy a neokopírovala přímo ze stránek.

Další 

Zac je sice fajn kluk, ale hrozně na všechno tlačí a to má prostě ve zvyku už od pradávna. Je to u něj zcela normální, ale Steve by si měl pomalu pospíšit. Cadence není jako neomezený nápoj v KFC :D

A co říkáte na nový problémy? Přece jen po těch pokusech něco přijít muselo. Nic není bez následků.

Teď nějaký otázky:

1. Jak myslíte, že na to Steve bude reagovat?

2. Přijme to?

3. Už konečně se rozhodne, jestli chce potrefenou blondku a nebo vylepšenou brunetku od Starků?

Uvidíme :D

Hezký večer všeeem ;)