*Cadence*

Viděla jsem všechno, ale neslyšela. Jak moje nadřízená něco říkala připoutanému vojákovi a potom mu ještě udělala dvě řezné rány. Nechtěla jsem se na to dívat, ale nešlo to. Něco, nebo někdo mi v tom bránil. Bylo to strašné.

Ucítila jsem po nějaké době, jak se mnou někdo lehce třese. Bylo to na rameni a potom mi dotyky přešly na čelo. Byly studené. Snažila jsem se nějak dostat z té můry, co mě pronásledovala ve vlastní mysli.

Později mě už opravdu něco probudilo a byla to ledová voda, co na mně někdo chrstl z kýble. S velkým šokem jsem vystřelila do sedu a ihned s otáčením hlavy do všech stran se pokoušela najít viníka. 

Kdybych řekla, že to nebyl Tony, tak byste mi nevěřili. To on na mně vylil tu vodu, abych se vzbudila. V obličeji měl pobavený výraz. Nikdo jiný v místnosti nebyl. Byl to nějaký vybavený pokoj. Já seděla na posteli, teda už naprosto mokré a já byla mokrá taky. 

Otřásla jsem se zimou a vyjukaně zírala na Starka, který mezitím odložil prázdný kýbl na zem a šel za mnou.

„Budíček. Máme práci," prohlásil a vytáhl mě na nohy. Když se mě dotkl, ucukla jsem sebou, ale nechala se vyvézt až z pokoje někam jinam. Vedl mě zmáčenou po chodbě a zároveň se ohlížel kolem sebe, zda někoho nepotkáme. Vyšli jsme společně o jedno poschodí výš a zavedl mě do koupelny. 

Na jednom stolku jsem už měla připravenou nějakou uniformu. Byla černá, s šedýma nášivkama a na obou ramenech červené 'A' v kroužku. Když jsem stála pořád na jednom místě a nehnutě se dívala na jedno místo před sebou, zezadu mě miliardář postrčil a zároveň mě jistil, abych nespadla.

Po pár klopýtavých krocích jsem se zastavila a opatrně se na něj s nejistotou otočila. Nechápala jsem, o co mu šlo. Jeho výraz byl pořád stejný. Šklebil se na mně a nespouštěl zároveň oči.

„No co. Reaktory budou muset počkat. Máme hodinu na přípravu před výjezdem, jako obvykle, když je nás víc. Jenže teď jsme jenom tři a ty...nám pomůžeš ty zbylí tři dostat zpátky. Tamhle je sprcha. Má jiné ovládání, než zřejmě znáš, ale J.A.R.V.I.S. ti s tím píchne. Přijdu tě za půl hodiny zkontrolovat...a nestůj tam jako socha," upozornil mě a odešel pryč. Zavřel za sebou dveře a já byla trochu mimo. 

Nakonec jsem se ohlédla do všech stran umývárny. Ještě prostornější, než na hellicarieru. Asi celkem tři umyvadla, jedna obrovská vana, sprcháč a toaleta. U každého umyvadla jedno velké zrcadlo a teď vedle prostředního umyvadla položená uniforma. 

Trochu jsem se vzchopila a přešla opatrnou chůzí ke sprše. Sundala ze sebe několikadenní špinavé oblečení a vlezla si do ní. J.A.R.V.I.S. mě začal navádět jednotlivými kroky, jak sprchu spustit apod. Nebylo to tak těžký a potom se natáhla pro ručník, co byl přehozený přes sprchu co nejvíc nahoře. Obmotala si ji kolem pasu a vyšla ze sprchy. 

J.A.R.V.I.S. ještě řekl o pár osuškách, co byly složené ve dvou skříních na protější zdi. Jeden jsem si z nich vzala a pokoušela si trochu usušit vlasy. Stála jsem před zrcadlem a byla pečlivá na všechno. Ani jsem si nevšimla, že vešla dovnitř Natasha a něco držela. To odložila u zdi a šla za mnou.

„Chceš s něčím pomoct?" zeptala se a já se vyděsila, když se zjevila za mnou ve zrcadle. Když jsem si uvědomila, že je to agentka, tiše jsem si oddychla. Ulevilo se mi, protože, kdyby to byl někdo z těch dvou, tak by mě trefilo. Ženský jsou ženský.

Natasha chvíli vypadala zaskočeně, ale to se potom změnilo a postavila se vedle mně. Pohlédla na složenou uniformu vedle a přejela přes ní prsty na její ruce. 

Já to ignorovala. Soustředila jsem se na sebe a jak bych vypadala, i když na výjezd do terénu to je na nic. Nejdem nikam na večírek, oslavu nebo tak. Jenom výjezd s bojem a záchranou zbytku týmu.

„Zkus si ji," ozvala se vedle mně Natasha a já se po ní koutkem oka podívala. Svírala v rukou uniformu a držela ji přede mnou. Otočila jsem se zaraženě na ní. Nechápala jsem, proč to po mně chtěla. Ani jsem nevěděla, zda se do jejich týmu vůbec hodím. Byla jsem si nejistá sama sebou. Neměla jsem sebemenší ponětí, co bych mohla ještě udělat, nebo je nějak ohrozit.

Opět agentka měla sebevědomí, že by ho mohla rozdávat. Já bych ho momentálně hodně potřebovala. Zalesklo se Natashe v očích a náruč s uniformou ke mně přiblížila ještě víc. Dostala jsem se do úzkých. Opět jsem měla narušený osobní prostor a nevěděla, jak z toho vykličkovat.

Nat si toho zřejmě všimla a uniformu dala pryč. Odložila ji na původní místo a šla přímo za mně. Chytila ručník, co jsem držela na hlavě a strhla ho pryč. Vyjukaně jsem se dívala na její odraz v zrcadle, jak pokládá osušku jinam a naklání se k různým zásuvkám, ve kterých něco hledala. Nakonec se vítězoslavně usmála a přišla ke mně s nějakou věcí.

„Máme už takhle pěkný skluz, ale Tony bez nás nikam nepoletí. Je nás málo a potřebujem každou možnou ruku, která by byla ochotná s námi bojovat. Doufáme, že s námi do toho půjdeš taky," zastrčila kabel do proudu pod umyvadlem a začala mi sušit vlasy horkým vzduchem. Nevěděla jsem, co je to za věc, ale šlo to velmi rychle a brzy vlasy byly čisté a suché. Vypadaly úplně jinak, než předtím. Hnědá kaštanová barva se zaleskla na světle a hned mi bylo líp. 

Nat mezitím šla přístroj uklidit a já si kartáčovala vlasy. Opět se vrátila a sáhla po položené uniformě, kterou mi vrazila pod nos a hřeben vytrhla z rukou. Tentokrát se tvářila vážně. Myslela to smrtelně vážně, abych si uniformu se znakem Avengers oblékla.

Nejistě jsem látku vzala do rukou a prohlížela si ji. Tak lehká a pevná. Byla jiná, než jsem měla u Terrortoxu. Vzápětí jsem ucítila na pravém rameni ruku a ohlédla se po ní. Stála těsně u mně Natasha.

„Jestli si to oblékneš, staneš s jednou z nás. Už by pak nebylo návratu a už nebudeš součástí Terrortoxu. Získáš členství u SHIELDu, budeš jezdit na mise s námi a chránit svět, jako to děláme normálně," mluvila vážně. Odvrátila jsem od ní pohled zpět na uniformu v mých rukou a zatnula zuby se zavřením očí. 

„Je to na tobě. Cap potřebuje pomoc nás všech a ty nám můžeš pomoct ho i ostatní z toho dostat," řekla polohlasem a dala ruku pryč. Odstoupila a čekala na moji reakci. Já stále ještě nebyla rozhodnuta. Bylo těžké po tom všem být někým jiným. Právě jsem měla tu možnost změnit život a začít od znova. 

Opět mi proběhla hlavou bodavá bolest. Opět jsem uviděla záblesky z laboratoře a přímo živě, jak se pokouší pár lidí Kapitána někam odvézt. Zkoušel se bránit, ale byl příliš slabý. Nedokázal hromotlukům z Terrortoxu vzdorovat a brzy zmizel společně s nimi z laboratoře. 

Vidění se přerušilo a já se rychle zachytila o umyvadlo, abych nespadla na zem. Něco mě zachytilo kolem pasu a přidržovalo, abych nepovolila v nohou. Uniforma mi spadla na zem a chytila jsem se rukama za hlavu. Záblesky mučení na tom stole a další. Vracelo se mi to, i když jsem to měla mít z hlavy už dávno smazané. 

„Zase se ti to vrací?" hlesla Natasha, co mě pevně podpírala a dívala se na mně. Souhlasně jsem přikývla a postavila se víc, abych vydržela na nohou. Pustila mě a sehnula se pro uniformu na zemi. 

Já se dívala stále před sebe do zrcadla a třásla se po těle. Nat se za mnou zvedla a dala přede mně uniformu i přesto, jak jsem se cítila. Přes odraz v zrcadle jsem se na ní podívala a byla zděšená, ale i rozhodnutá.

„Jdu do toho," prohlásila jsem rozhodným tónem a Nat zvedla oči od uniformy přede mnou. Chvíli se tvářila nechápavě, ale potom přikývla. Odtáhla se ode mně dál a zvedla ke svojí hlavě zápěstí.

„Tony, připravte s Brucem letoun. Poletíme," oznámila pravděpodobně do nějaké vysílačky a podívala se zpět na mně. „Obleč si tu uniformu. Sejdem se na chodbě," s těmito slovy opustila koupelnu a já se mohla obléknout.

*Tony*

Vylepšování obleku moc dlouho netrvalo. Když mi Nat oznámila, že se o holku postará, odběhl jsem si ho dodělat. Teď mi Nat zavolala, že můžem vyrazit. Oblek byl hotov a já vyrazil do nejvyššího patra věže, abysme se tam sešli s Bannerem.

Čekal již u letounu a programoval ho na dva módy. Na letecký a na ponorný do hlubokých vod. J.A.R.V.I.S. už bohužel nedokázal vyčíslit přesnou hloubku, ale poloha byla někde v moři kolem Floridy. 

Vyšel jsem z výtahu, který cinkl při otevírání dveří od patra. Vešel jsem dovnitř a Bruce se po mně ohlédl.

„Máš to? Startujem," prošel jsem kolem něj a nastoupil si Jetu, který si přivezli z hellicarieru. Uvnitř byl Bartonův luk, toulec i Capův štít. Na nic nezapomněli. 

„J.A.R.V.E., pošli mi Mark 26," zažádal jsem směrem k věži a čekal na odpověď, zatímco jsem si se zájmem prohlížel pilotní řízení. Bruce vešel do letounu taky a ozval se zvuk od výtahu. Holky dorazily. Rozešel jsem se z Jetu a s nakloněním se po výtahu podíval. Chvíli jsem zaujatě na pravděpodobně už původní zajatkyni civěl. Vypadala v tý uniformě hodně dobře. 

Později však Nat zaluskala prsty a já se probral do reality.

„Vyrážíme. Nepamatuješ?" zasmála se a dotlačila holku do Jetu za mnou. 

„Pane, Mark 26 je připraven," oznámil mi J.A.R.V.I.S. a já přikývl. Seskočil jsem z rampy Jetu a vchod do něj se v tu chvíli uzavřel. Oni měli Jet, já oblek Iron Mana. Šel jsem blíž k otevírající se stěně a za ní připravený složený oblek v kusech. Nadechl jsem se a natáhl ruce na každou stranu. ( Něco, jako když zkoušel to nový brnění v Iron Manovi 3 :D )

„Pošli mi ho celý," prohlásil jsem a už jen sledovala, jak se kusy brnění odpojovaly z jednoho místa a letěly přímo na mně. Dobře...a teď to nepodělat, jako posledně.

Dnešní kapitola mě zklamala, tak jako Amazing Spider-Man 2 :D Protože mi ten konec filmu naprosto zkazil náladu. Chudinka Gwen :/ Měla jsem se raději kouknout na Strange, kterýho si zkouknu ještě za chvíli a budu psát další kapitolu. Další už bude akčnější, to vám garantuju ;)