Obléhání Bradavic byl zdlouhavý proces a poté, co se jim konečně podařilo prorazit ochranné štíty hradu, jim nic nebránilo v boji. Byl to strašný pohled. Severus nemohl dělat nic jiného než se dívat. Pán zla si ho žádal po svém boku. Jenže se potřeboval vypařit, aby splnit úkol.  Potřeboval předat své vzpomínky Potterovi. Naštěstí věděl kde jej najde. Mladík přišel a podle všeho cosi hledal na hradě. Ve chvíli, kdy se za Potterem vydal, jej ovšem opět zavolal Pán zla.

Věděl to. Věděl, že se ho chce Pán zla zbavit, ale hrál o čas. V duchu uvažoval jak uchovat vzpomínky pro Pottera. Poté co na něj zaútočila Nagini měl málo času. V kapse habitu měl pohotovostní lahvičku se slzami ptáka Fénixe. Nedokázal ji však vytáhnout, jak byl jed Nagini silný a rychlý. Poté se však něj jako zázrakem zjevilo zlaté trio.

"Kapsa...," zasípal Severus. Harry držel krvácející ránu na krku a druhou rukou lovil v kapse. Vytáhl lahvičku a dal mu vypít její obsah. Léčba začala okamžitě a během chvíle se začal cítit mnohé lépe...

"Vzpomínky," zašeptal Severus a vytáhl si z hlavy pomocí hůlky stříbrnou mlhu.  Hermiona přispěchala na pomoc s prázdnou lahvičkou. Poté Severus vyčerpaně omdlel. Fenixovy slzy mu sice zachránily život, ale jeho tělo bylo po jedu velmi oslabené.

"Odneste ho na ošetřovnu, já se na to musím podívat," řekl Harry svým přátelům.

***

Konec bitvy Severus prožil ve stavu bezvědomí na ošetřovně. Když se kobrcne probral, u jeho postele seděl Potter a očima se mu vpíjel do těch jeho.

"Pottere?" zašeptal Severus namáhavě.  Měl poškozený hrtan od kousnutí. Nechápal to, vždyť ho poslal na smrt, tak jak to Albus chtěl...

" Děkuji," řekl Harry a stiskl mu ruku.

" Jak?" zeptal se zmateně Severus.

"Sám nevím... Brumbál to ale věděl... myslím, že to mělo co dělat s Reliviemi smrti." Pokrčil Harry rameny. Severus jen pozvedl obočí.

"Přelstil jsem díky tomu, že jsem vlastnil všechny tři relikvie Smrt. Ale nebojte se, pánem Smrti fakt nechci být. Zničil jsem bezovou hůlku. Nikdo by neměl mít takovou moc," vysvětlil Potter.

Nemohl tomu uvěřit, Potter se dobrovolně vzdal moci a slávy...

"Až bude soud, budu svědčit ve váš prospěch. Teď si odpočiňte... chcete abych někoho zavolal?" zeptal se Harry.

"Mou ženu a syna," poprosil Severus.

" Dobře a kde jsou?"

"Pod fideliem... ve starém lesním domku, " řekl Severus a řekl mu přesnou polohu.

"Najdu je a přivedu," řekl Harry a stiskl mu rameno než odešel.

Co to bylo? Že by zakopání válečné sekery?

***

Když se v lesním domku objevil Harry Potter, byla Hannah překvapená. Čelá šťastná mu děkovala za záchranu Severusova života.

Během chvilky se sbalili a se synem se přemístila k Bradavicím. Jako šílená uhánela do polorozpadlého hradu s malým v náručí...

Když se ocitla na ošetřovně a konečně našla Severuse mezi tou záplavou zraněných a mrtvých, pocítila takovou úlevu.

"Severusi," hlesla a běžela k němu.

" Hannah," zašeptal a objal svou ženu a syna.

" Díky Merlin, že jsi živý," vzlykala Hannah, zatímco jej líbala na tvář a čelo.

" Ano..." řekl Severus. Skutečně Díky Merlin, že je mohl znovu obejmout a políbit. Bylo mu upřímně úplně jedno, že jej ostatní pozorují...

***

Po čase...

Díky svědectví Harryho Pottera v jeho případu, jej nikdo neposlal do Azkabanu. Dokonce mu udělili Merlinův řád. Za což jim tedy vděčný moc nebyl, nepřipadal si jako nějaký hrdina. Severus šel Potterovi po soudu osobně poděkovat...

"To je samozřejmě, já děkuju za to, že jste mi celou tu dobu pomáhal," mávl rukou Harry.

"Měl jsem na tom i svůj zájem, to snad chápete..." ošil se Severus.

" Vím a cením si toho i kvůli ní, " řekl Harry a napřáhl ruku, aby si se Severusem mohl potřást. 

Zvláštní pocit být s Potterem za dobře. Nicméně nebyl již důvod k nějakým hádkám. Potter evidentně dospěl. Vzhledem k tomu, co měl za sebou, nebylo divu. Dospělejší verze Pottera by snad mohla být snesitelnější, pokud se nebudou vídat příliš často...

Jak blahové od něj. Potter jej vzápětí pozval na svou svatbu.  Bylo by vyloženě neslušné odmítnout, tedy alespoň to tvrdila jeho žena.

***

Uběhlo pár let a Harry se Severusem mezi sebou měli zvlaštní přátelství. Ginny a Hannah se také spřátelily a společně vychovávaly děti. Dokonce byly podruhé stejně těhotné.

Když chtěl Harry, aby se stali kmotry jejich druhého syna, trochu jej to zaskočilo, stejně tak výběr jména Albus Severus Potter.

Osobně se ho šel Severus zeptat, jestli se náhodou nepomátl. Harry mu se smíchem a lahví Ohnivé vysvětlil, že ho má fakt rád, a proto to udělal.

***

"Nehodlá to změnit, prý mě má rád, chápeš to?" řekl Severus Hannah, když došel domů.

"A to tě tak rozčiluje?" uchechtla se Hannah.

"Přinejmenším je to velice znepokojující..." zamračil se Severus

" Vždyť jste přátelé už tolik let, naše děti si rozumí, není to nic překvapivého. Však Harryho znáš, občas udělá něco impulzivního a až potom přemýšlí. Stejně jako loni, když dětem uspořádal oslavu narozenin s malým drakem," připomněla mu Hannah

" Občas? Přijde mi, že se opět vrací do dětských let. Jeho impulzivita je mnohem horší než když chodil do Bradavic... a toho draka mi raději ani nepřipomínej," protočil Severus oči.

" No tak už nebruč a polib mě," řekla Hannah svůdně. Severus překvapeně pozvedl obočí.

" Ano, Sebastián i malá Susanne už spí. Navíc šestinedělí právě dnes skončilo," usmála se Hannah.

"Že to neřekneš hned a necháš mne tu žvanit o Potterovi," řekl a táhl svou ženu do ložnice, odkud nehodlal odejít, dokud se s ní pořádně nepomiluje...

Konec