Přesně, jak plavovlasý pornoherec vyprávěl na firemním večírku svému kolegovi, dostal Naruto ještě týden volno, než se měl konečně znovu vrátit zpátky do práce. Netušil sice, k jakému projektu bude přidělen, ale to mu zatím vůbec nevadilo. Momentálně se toho plánovalo poměrně hodně, takže předpokládal, že mu nakonec nějaký z těch lepších filmů, či seriálů  přece jen padne do klína. Navíc, když se mu teď během natáčení se Sasukem tak dařilo. Popravdě by se vůbec nedivil, kdyby díky tomu dostal nějakou mnohem lépe placenou roli. Potom by třeba mohl Orochimarovi a těm jeho nohsledům začít splácet vyšší částku a nakonec stáhnout svůj letitý dluh až na úplnou nulu. A pak... no, pak by třeba konečně mohl skončit, dodělat si vejšku a začít žít svůj život úplně od začátku.

Musel ale ještě vydržet a dál pokračovat v práci, ve které byl popravdě jedním z nejlepších... a pokusit se si o tom nějak rozumně promluvit se Sasukem. Blonďáček nebyl idiot. Od doby, co naposledy mluvil s Kibou, si více než kdy jindy uvědomoval, že to, co mezi sebou s tmavovlasým pomocným režisérem měli, se pomalu, ale jistě překlenulo do vztahu, nebo minimálně do jeho obstojných začátků. Byla zde tedy velká pravděpodobnost, že si Uchiha bude přát, aby v zaměstnání pornoherce již dále nepokračoval a mohl ho mít tak jen a jen pro sebe.

Sám Naruto ale po těch všech letech zastával názor, že to byla jenom pouhá a obyčejná práce jako každá jiná. Někdo v krámě prodával za kasou, jiní se živili jako účetní a on prostě šukal za peníze před kamerou. Nikdy v tom však neviděl, ani nehledal nic víc, nic hlubšího a naprosto dokonale dokázal odlišit svůj soukromý život od pracovního. Všichni ti, se kterými si to rozdával na place (samozřejmě vyjma Sasukeho), byli jeho kolegové a ne potenciální partneři. Nikdo z nich ho nepřitahoval do takové míry, aby k nim začal cítit něco víc, nebo se s nimi chtěl nějak víc sblížit. Byly to pro něj dva naprosto odlišné světy a rozhodně by pokračování v natáčení nepovažoval za nevěru. I ostatní pornoherci měli své vlastní soukromé životy a on vážně pochyboval, že by zůstali na ocet jen kvůli výběru povolání. Dokonalým příkladem byli například Kiba s Kankurem. Podle toho, co odpozoroval a jaké zvěsti se šířily mezi ostatními, spolu ti dva chodili. Aktuálně tvořili jeden z nejoblíbenějších párů, ale to ještě neznamenalo, že jeden či druhý čas od času netočil s někým jiným.

,Možná,' napadlo ho, když si zrovna další pondělí balil oblečení do cestovní tašky, 'bych se jich mohl zeptat, jak to zvládaj. Inuzuka si ze mě sice bude utahovat, že mi ty jeho řeči nakonec přece jen vrtaj hlavou a že na nich určitě je zrnko pravdy, ale na to mu kašlu, ttebayo!'

Zhluboka si povzdechl, několika kroky obešel postel, sklonil se a ze zásuvky vytáhnul nabíječku na telefon, jíž posléze zabalil do boční kapsy. Pak se soustředěným výrazem v obličeji naposledy přejel všechno, co si zabalil s sebou k rodičům, kde hodlal strávit pár dalších dní, sklonil se a napěchované zavazadlo zapnul. Nakonec si přehodil pás přes rameno, naposledy pohledem přejel uklizenou ložnici a konečně vyrazil pryč. V předsíni se ještě rychle obul, navlékl se do teplejší podzimní bundy a o pár vteřin později za sebou již zamykal dveře a nastupoval do výtahu.

***

Dole na parkovišti na něj již čekal Sasuke, s rukama v kapsách se ležérně opíral o zavřené dveře šestkové Mazdy a vyhlížel ho svýma černočernýma očima, které v posledních týdnech zbožňoval stále víc a víc. Ve tváři mu hrál jemný úsměv a zlatovlásek už snad po milionté za několik posledních týdnů zalitoval, jak otřesně se k sobě těch několik prvních měsíců chovali. Kdyby si vzájemnou přitažlivost uvědomili mnohem dřív, mohl jejich vztah ze začátku nabrat úplně jiné obrátky a teď už mohli být dávno někde jinde.

Naruto se na Sasukeho vesele usmál a když mu starší mladík úsměv oplatil, zahřálo ho u srdce.

,Musím s ním všechno probrat a vysvětlit mu, jak je pro mě tahle práce důležitá,' předsevzal si, když zdolával těch několik posledních kroků, 'nemůžu dovolit, aby se to mezi náma posralo jen kvůli komunikaci a my se vrátili tam, kde jsme byli. Už ne, ttebayo.'

"Ahoj," zavrněl spokojeně, když konečně došel až k němu a pozdravil ho něžným polibkem na rty. Několik okamžiků u něj jen tak postával, jemně se k němu tisknul a sám se nechal líbat, než se odtáhnul a vesele se zazubil. "Díky, že mě tam hodíš. Ten křáp mi nechce už minimálně tejden nastartovat."

Uchiha se uchechtl, jen zakoulel očima, počkal až Naruto obejde auto a sám otevřel dveře, aby se mohl pohodlně usadit na místo řidiče. Když se druhý konečně usadil vedle něj a připásal se, strčil klíčky do zapalování a nastartoval.

"I kdyby chtěl, stejně bych tě odvezl, nebo tě minimálně posadil na autobus. Ta rachotina je už vážně životu nebezpečná," odfrkl si pobaveně, položil ruce na volant, jednou nohou sešlápnul pedál a o pár vteřin později se konečně rozjeli z parkoviště.

Blondýnek se na něj jenom zaculil.

"Ó, Sasuke, ty se o mě bojíš?" rýpnul si do něj a vesele se zazubil, "to je tááák sladký. Seš fakt čumáček, ttebayo."

Uchiha se zamračil a zpražil ho přísným pohledem.

"Ještě jednou mi tak řekneš a jdeš k vašim pěšky," zavrčel na oko naštvaně, avšak temné hloubky mu hrály upřímným veselím.

***

Dům Narutových rodičů se nacházel přibližně dvacet minut cesty autem od Konohy směrem na opačnou stranu, než se nacházelo Tokio. Když byl blondýnek ještě malý, všichni společně žili v jejich malém bytě v Konoze a domek kousek za Vířivou vesnicí, jenž zdědila jeho matka po rodičích, využívali zejména jako prázdninový domek. Jak ale Naruto dospíval a raději se poflakoval venku s přáteli a věnoval se vlastním koníčkům, jeho rodiče trávili v domku mnohem víc času. Nakonec si to tam natolik zamilovali, že podstatnou část již opravdu starého domu zrekonstruovali a předtím než Naruto dovršil devatenácté narozeniny se tam také přestěhovali.

Jen pár měsíců poté propadl Naruto gamblerství a prohrál jak všechny svoje úspory, tak podstatnou část financí, která rodičům po rekonstrukci zbyla, tak obrovský obnos peněz, který si ze zoufalství napůjčoval od místního lichváře Orochimara. Blonďáček na to období nevzpomínal moc rád. Nebylo se moc čemu divit. Ještě doteď na svou hloupost tvrdě doplácel. Nejen, že si absolutně zničil nejlepší léta svého života, ale dokonce utrpěl jeho do té doby skvělý vztah s rodiči. Moc dobře věděl, že jeho ohnivá a rázná matka mu ten obrovskej průser a to, kam se kvůli němu dostal, ještě doteď pořádně neodpustila. Za posledních pár měsíců se to mezi nimi však docela dost zlepšilo a za to byl upřímně opravdu rád. A ona nejspíš taky. Radost v jejím hlase poté, co ji zavolal, že se na pár dní zastaví, nešla přeslechnout.

I tak ho ale velice překvapilo, když ji spolu s jeho starší kopií spatřil stepovat před domem na příjezdové cestě už ve chvíli, kdy tmavovlásek otočil volantem a zahnul do ulice, kde se Uzumakiovic domek nacházel. Jakmile jeho rodiče auto spatřili, ústa se jim roztáhla do širokého úsměvu. Naruto jim po telefonu sdělil, že ho přiveze jeden jeho známý, protože jeho auto je jen kus šrotu, který se patrně velice brzy vydá na svou poslední cestu rovnou na vrakoviště, takže se nebylo čemu divit, že jakmile vínové auto spatřili, začali na něj téměř až s přehnaným nadšením mávat.

Naruto to nijak nekomentoval, jen lehce zčervenal a počastoval svého osobního řidiče omluvným úsměvem a v duchu se modlil ke všem svatým, aby ti dva neměli žádné všetečné poznámky ani nepříjemné otázky. 

O tom, jak moc se zmýlil, se přesvědčil jen o zhruba patnáct minut později.

***

Sasuke původně plánoval jet rovnou domů, avšak po jejich krátkém seznámení, během něhož se nestačil divit tomu, jak moc se ti dva už na první pohled liší od jeho upjatých rodičů, se ani Kushina, ani Minato nenechali odbýt, a tak po několika minutách již společně seděli v prostorném obýváku. Kushina na konferenční stolek položila tác se čtyřmi hrnky horké kávy a několik zákusů, které nakoupila speciálně pro dnešní den.

"Takže... jak jste spolu dlouho, hm?" zamrkala možná až přehnaně moc nadšeně a oba dva mladé muže tím naprosto vykolejila.

Blondýnek, který se právě v ten okamžik natahoval pro šálek s horkým nápojem, se zarazil uprostřed pohybu a prudce zčervenal a Uchiha vedle něj se rozkašlal, jak se začal dusit vlastní slinou, jenž mu v tu samou chvíli zaskočila. Naruto sebou prudce trhnul, rychle se k němu nahnul a několikrát ho silně udeřil do zad, aby mu pomohl se vzpamatovat, a když se druhý mladík s tiše zasypaným "dík" a s o něco skelnějšíma očima konečně uklidnil, blankytně modrým pohledem se zabodl do culících se tváří svých rodičů a několikrát nechápavě zamrkal.

,Tak proto to nadšený přivítání? Protože si myslej, že jsem jim přijel představit přítele?'

"Uhm," začal trochu roztěkaně Naruto a rychlým pohledem kmitl po Sasukem, který byl v obličeji náhle bledší než obvykle.

Očividně asi moc nečekal, že se z malé službičky v podobě odvozu stane oficiální představení jeho rodičům. Vždyť spolu byli teprve krátce! Tedy, ještě si to samozřejmě oficiálně neřekli, ale i tak si sám dokázal představit, jak se Sasuke právě teď asi musí cítit!

Nakonec se jen nervózně podrbal na temeni hlavy.

"N-no... My... jak jste na něco takovýho vůbec přišli, ttebayo?" zeptal se trochu vyhýbavě a usilovně se snažil potlačit další začervenání. Jashine, později se bude muset Sasukemu omluvit! Tohle teda vážně neplánoval!

Kushina se na něj šťastně zazubila jako už dlouho ne a jen pokrčila rameny. Trochu se ve starém oprýskaném křesle, v němž tak rád sedával ještě její dědeček a které neměla to srdce vyhodit, trochu posunula a s podivným leskem v šedých očích složila levou ruku do klína. Pravou natáhla směrem k Minatovi a lehce stiskla jeho dlaň položenou na opěradle druhého křesla v té své.

"Nejsem hluchá Naruto a rozhodně ani slepá," mrkla na něj spiklenecky, "když jsi mi před pár dny volal, že tě přiveze kamarád, zněl jsi, jako že se samým štěstím roztečeš. Navíc, normálně spolu mluvíme sotva tři minuty. Tentokrát jsi měl pořádně rozkecáno a měla jsem co dělat, abych se vůbec dostala ke slovu."

Naruto po zaznění jejích slov na vteřinu zavřel oči a když na sobě ucítil pohled svého milence, už opravdu zrudnul jako rajské jablíčko. Nechtěl před ním vypadat, že se z drzého a sebevědomého člověka stal malým roztomilým a zamilovaným plyšáčkem. Něco mu říkalo, že mu to dá Sasuke později ještě pěkně sežrat a bude si ho dobírat nejmíň další podělanej tejden.

"Navíc vidíme, jak se na tebe tady Sasuke kouká. Jako kdyby si tě nejraději odvezl zpátky domů," dodal Minato a uculil se jako měsíček nad hnojem.

Naruto sebou jemně cukl, pohotově se otočil a spatřil Sasukeho, jak se předstíraným zakašláním snaží skrýt svoje náhle nachové tváře, které v kontrastu s jeho jinak bledou pokožkou svítily jako dopravní kužel. Nemohl jinak, než se potutelně ušklíbnout. Jo, byl z Uchihy hotovej, ale to on z něho taky. A to mu k životu naprosto stačilo. Byl by ho v tu chvíli nejradši chytil za ruku, ale takhle před rodiči se na to zatím úplně necítil, a tak jej jen počastoval povzbudivým úsměvem, díky němuž se mu ve tváři objevily roztomilé dolíčky. Snad jen díky nim pohled druhého muže zjihl a jemně, sotva znatelně na něj kývl.

"Vlastně jenom chviličku, ttebayo," zamumlal o něco statečněji nakonec zlatovlásek a pokrčil rameny, "nějak se to prostě stalo... na ničem jsme se nedohodli a ani se o tom nějak konkrétně nebavili. Teda, až doteď."

Rusovláska se na něj chápavě pousmála, lehce se předklonila a vzala do rukou jeden z pomalu chladnoucích hrnků kávy.

"Kdybych měla čekat na oficiální debatu o našem vztahu, nikdy by ses nenarodil, zlatíčko," zamrkala s úsměvem na rtech Kushina a zcela okázale ignorovala náhle pohoršený pohled svého manžela, "tvůj drahý taťka se rozhoupával pěkně pomalu. Musela jsem to vzít do vlastních rukou, dattebane!"

"Hej!"

"No co, mám přece pravdu!" vyplázla na staršího blonďáka jazyk, "my z klanu Uzumaki nemáme problém udělat první krok!"

"Ale tohle-"

"To je vlastně pravda," zamyslel se nahlas Naruto, skočil tak otci do řeči a hraně se podrbal na bradě, aby svého novopečeného teď-už-doopravdy přítele poškádlil, "kdybych ten první krok neudělal já, Sasuke by po mě nejspíš ještě teď házel těma svýma ledovýma pohledama a snažil se mě smazat z povrchu zemskýho, dattebayo!"

Tentokrát to byl mladý Uchiha, kdo se s šokovaným výrazem ve tváři načepýřil jako páv.

"To snad nemyslíš vážně, Uzumaki!"

***

Po několika dalších hodinách ti čtyři  zabruslili do všech možných témat a Naruto nemohl jinak, než se cítit snad nejšťastněji na světě. Poprvé po opravdu dlouhé době se s rodiči cítil naprosto skvěle, jako kdyby nikdy neudělal žádný průser, neprohrál jejich i své peníze, totálně se nezadlužil a vzájemně se kvůli tomu neodcizili. Po celou dobu mu modré hloubky hrály nadšeným veselím a plné rty se usmívaly na všechny okolo. I když se se Sasukem před těmi dvěma rozhodně nehodlal nějak oblejzat, dovolil si k němu přisednout trochu blíž. Spokojeně se tak tedy stehnem opíral o to jeho a užíval si mužnou vůni linoucí se z jeho těla. Skoro mu až bylo líto, že tu s rodiči zůstává a nevrátí se s ním zpátky domů. Už teď mu ten tmavovlasý prevít chyběl.

Kushina s Minatem to naštěstí vyřešili za něj. Jakmile se začalo připozdívat a dvěma nenasytným blonďákům začalo kručet v břiše, rusovláska jen zakoulela očima, ale o deset minut později se už otáčela v kuchyni, aby jim připravila něco k snědku. Sasuke se s omluvou chtěl konečně zvednout a vyrazit zpět do Konohy, jelikož další den dopoledne se měl konat důležitý meeting, který měl rozhodnout o osudu některých pornoherců (a jehož se hodlal s vlastními plány zúčastnit za každou cenu), avšak ona ho jen odbyla tím, že neexistuje, aby odjel bez večeře. Korunu všemu nasadil Minato, jenž ze spíže donesl domácí pálenku, aby jim před večeří pořádně vytrávilo.

Sečteno podtrženo, Uchihovi nezbylo nic jiného, než ten večer zůstat ve Vířivé a přespat tam. Ne, že by mu to ale nějak extra vadilo. Narutovi rodiče byli prostě úžasní a on nemohl jinak, než mu tiše závidět jeho patrně veselé a bezstarostné dětství, které po boku těch dvou musel dozajista prožít. Něco mu říkalo, že kdyby právě oni byli jeho rodiči, nikdy by nemusel řešit, že ho dostatečně nepodporují a nemusel by před nimi skrývat svou orientaci. Během toho, co spolu  seděli u večeře, přemýšlel nad tím, jak by to asi vypadalo, kdyby byl jeho otec takový kliďas jako Minato a matka naopak průbojnější jako Kushina.

***

Po večeři šel Naruto vypomoct matce s nádobím a Sasuke se u stolu ještě zasekl s Minatem a s pobaveným výrazem ve tváři tiše a trpělivě naslouchal jeho vyprávění, jenž se týkalo zejména toho, jak moc velký byl Naruto v dětství raubíř a co všechno vyváděl za lumpárny. Zatímco se tmavovlásek pobaveně pochechtával, Naruto v kuchyni jen protáčel oči v sloup.

"Jashine, proč ho tím krmí," zaúpěl a utěrkou ledabyle stíral kapky z umytého talíře. Z Kushinina přísného výrazu, jenž mu jasně naznačoval, ať to dělá pořádně, si nic nedělal a bokem se opřel o linku. "Tímhle mě bude Sasuke mučit ještě dobrej rok, ttebayo."

Ona ale jen pokrčila rameny.

"Prostě se tatínkovi líbí," řekla jen jemně, než se zvláštním zábleskem v očích dodala: "A mě vlastně taky. Je moc milý, pohledný a je to dobrá partie. Měl by ses ho držet, Naruto, a neudělat žádnou blbost."

Zlatovlásek si hlasitě povzdechl a uhnul pohledem.

"Nedělám blbosti... už ne, ttebayo," zamručel jenom uraženě a snažil se potlačit osten lítosti z toho, že si do něj musela takhle hloupě rýpnout.

Na druhou stranu se vlastně ani nedivil. Před pár lety to opravdu pěkně posral.

Bezmyšlenkovitě položil konečně suchý talíř na linku, natáhl se pro hrneček a zatímco jej už o něco pečlivěji utíral do sucha, modrým zrakem se zadíval přímo na Sasukeho. Jako kdyby snad druhý jeho pohled vycítil, lehce natočil hlavu a jemně, sotva znatelně se na něj usmál, což jej samovolně donutilo úsměv oplatit. Laškovně na něj mrknul a na moment se zasnil, jaké to bude, až se k němu večer pod dekou přitulí a uvězní jeho rty v hlubokém polibku. Už se nemohl dočkat!

Posmutněle si hned na to ale uvědomil, že nejdřív s ním bude muset probrat svou kariéru pornoherce a fakt, že se jí nehodlá vzdát. Hlavou mu v ten moment znovu projela matčina slova a s náhlým znepokojením se kousl do rtu.

Jednalo se přece o jeho kariéru. To přece nemohla být hloupost co by mohla všechno pokazit, no ne?