Na začátek bych chtěla jen říct, že tahle povídka docela slibně aspiruje na mojí úplně nejdelší povídku vůbec, minimálně co se počtu slov týká (zatím cca 74 tisíc slov):D během příštích pár kapitol hravě sundá Rules of love (78 tisíc slov) a pak se uvidí, jestli pokoří i Tanec s vlky(cca 83 tisíc slov), který je mou stále nejdelší povídkou :D Nuže, uvidíme. I tahle povídka se už pomalu, ale jistě blíží ke svému konci. Ale nebojte. Nějaké to pořádné drámo máme ještě před sebou, muahaha :D Co bych to byla za tetičku Majo, kdybych si pro vás jako obvykle něco málo nepřipravila, že :D

"Uzumaki," zamrkal překvapeně náhle lehce vykolejený Sasuke a pevně Naruta chytil kolem pasu, aby se tu nezhroutil na zem, a temným pohledem mu přejel po obličeji, aby si ho pořádně prohlédl.

Popravdě nečekal, že by se za ním Naruto mohl vydat ven. Když se na něj po očku díval naposledy, o něčem velice živě debatoval s Inuzukou a v pohledném obličeji mu hrál příjemný úsměv, který doplňovaly rozkošné dolíčky ve tvářích. Popravdě měl sto chutí si alespoň na chvíli přisednout k němu, zlehka ho políbit, obejmout, nebo dát alespoň nějak najevo, že tenhle mladík patří jen a jen jemu, ale věděl, že na to bylo ještě moc brzy, a tak se rozhodl nechat ho, ať se věnuje vlastním přátelům. To proto jej jeho přítomnost nyní tolik překvapila. Pečlivě se na něj zadíval, aby si jej prohlédl a jakmile si všiml jeho alkoholem zastřených modrých očích a zlehka zarudlých tváří, jen nechápavě zamrkal. Když odcházel, vypadal jeho novopečený milenec naprosto normálně. Vždyť nemohl být pryč ani půl hodiny! To se mezitím tak moc sundal?

"Ty... ses opil?" zeptal se nechápavě a stisk kolem jeho těla zcela automaticky ještě víc zpevnil, aby blondýnek neupadl.

Pro tu chvíli nijak neřešil bratrův zvědavý pohled, kterým je oba skenoval od hlavy až k patě, dával si jednu a dvě dohromady a snažil si všechno v hlavě pořádně sesumírovat, jako kdyby mu začalo docházet to, co mu celou tu dobu unikalo. Místo toho jej u sebe ještě pevněji sevřel. Bylo příjemné zase cítit jeho tělo na tom svém a to i přes nesmazatelný fakt, že se jeden druhého poměrně důvěrně dotýkali ještě toho brzkého rána, když se spolu tulili v jeho posteli. Sasuke si nemohl pomoct. Prostě se ho nemohl nabažit.

Naruto škytnul. "M-možná maličko?" zamumlal stěží srozumitelně, ještě víc se k němu přitiskl a jakmile zacítil jeho osobitou mužnou vůni, blaženě přivřel oči, "V-viděl jsem tě s ním o-odcházet... a pak K-Kimimaro z-začal říkat všechny ty blbý ř-řeči o tom, že s-spolu šukáte a já-"

"A ty ses rozhodl, že nejlepší řešení je pořádně se zlískat a pak se jít podívat, jestli ho náhodou neklátím někde v temný uličce?" odvětil Sasuke a pobaveně se ušklíbnul. Nemohl si pomoct, ale i když by ho to mělo nejspíš naštvat, jeho ego se místo toho zatetelilo blahem. Ten, který ho ještě před pár měsíci nemohl vystát, si ho teď pěkně hlídal. "Teď nevím, jestli mám být naštvanej, že mi nevěříš, nebo potěšenej, že žárlíš."

V ten okamžik blondýnek stisk paží uvolnil, dlaněmi se zapřel o jeho hrudník a o pár centimetrů se od něj odtáhnul. "J-já nežárlím!" zaprotestoval načepýřeně a nafoukl tváře jako malé dítě, což by Sasukemu přišlo možná i roztomilé.

Jakmile si ale zase uvědomil, že tu nejsou sami, silně stiskl zuby, zatvrdil čelist a černočerným pohledem se zadíval na Itachiho, který je téměř užasle pozoroval a Deidaru, jenž se na ně culil z nedaleké lavičky s velmi pobaveným úsměvem ve tváři. Naruto nemluvil zrovna potichu, takže ho informace, jak moc na něj žárlí, očividně pobavila. Hlasitě si povzdechl a chystal se svého milence požádat, aby se vrátil zpět do restaurace za ostatními, že za chvíli přijde a že si promluví později, ale v ten moment zvedl Naruto hlavou, otočil se a lehce dezorientovaně zamžoural nejdřív na Itachiho stojícího opodál, pak na Deie usazeného na lavičce a zase na Itachiho. Několik okamžiků vypadal, že mu něco šrotuje hlavou, než sebou jemně škubnul, odklopýtal od Sasukeho a vyděšeně se mu zadíval do tváře. Obličejem mu náhle projelo několik různých emocí, od nervozity, strachu a zrady a modré tůně se mu náhle zalily prvními slzami.

Uzumaki silně stiskl ruce v pěst a uhnul pohledem. "T-takže... takže... k-kdy odjíždíš?" optal se roztřeseně a nehty si zaryl do dlaní, aby se ovládl a nezačal se otřásat počínajícími vzlyky. Nitrem mu koloval silně bolestivý pocit a on se, posílený alkoholem, nemohl cítit jinak než zrazeně. Silně stiskl zuby, až o sebe zaskřípaly a měl sto chutí se sám sobě pobaveně vysmát. To byl vážně tak hloupý, že si myslel, že tu s ním Sasuke zůstane? Že ho snad nabídka jeho bratra nezláká a nepůjde za lepším jen proto, aby tu mohl zůstat s ním? S obyčejným pornohercem, ubohou kurvou, která jen uměla píchat před kamerou?

Na vteřinu zavřel oči. Měl sto chutí propadnout se do země, prostě se vypařit! A alkohol kolující mu v krvi, jenž v ten moment zesiloval každý jeho pocit, každou emoci, mu v tom taky zrovna dvakrát nepomáhal. Ksakru!

Sasuke jen nechápavě zavrtěl hlavou. "Odjíždím? Já někam jedu?" zamrkal a udělal k němu pár kroků, ale druhý před ním ještě víc couvnul.

"N-nehraj si na b-blbýho," zakoktal se druhý mladík a kousl se do rtu, načež na něj upřel dvě velké, emocemi přeplněné hloubky, "Z-zpátky do T-Tokia... t-ta nabídka od tvýho b-bráchy pořád p-platí ne?"

Na malou chvíli přesunul pozornost na staršího Uchihu, jehož doslova propálil pohledem skrz naskrz, než se vrátil zpět k Sasukemu, silně se kousl do rtu, až mu do úst vyteklo několik kapek železité krve, ale pro tu chvíli to neřešil. I přes fakt, že ještě před několika týdny sám černovláska nabádal, že by měl onu nabídku zvážit, nyní se mu jen z té představy klepaly nohy.

"V-Vždyť... vždyť tě tady p-přece nic n-nedrží, ne?" odtušil, když se mu zadíval do těch temných hloubek, které jej dřív tolik vytáčely a které začal v posledních pár týdnech téměř zbožňovat. Bylo až neuvěřitelné, jak moc se to mezi nimi změnilo, jak moc se změnilo to, co k němu cítil, ale sakra, nemohl si pomoct! Představa, že by teď krátkovlasý Uchiha odjel, opustil ho a ukončil to, co se mezi nimi rodilo, ho drásala zevnitř, jako kdyby ho někdo bičoval na středověkém pranýři. "J-je to přece j-jedinečná p-pří-"

"Přestaňte mi ksakru všichni říkat, jaká je to úchvatná a dokonalá příležitost!" vypěnil Sasuke vzteky a zaskřípal zuby, a zatímco se pomalu rozešel k plavovláskovi, dlaní si promnul kořen nosu, "Už mám vás všech po krk! Nejsem mentál, abych se nedokázal rozhodnout sám za sebe! Jednou jsem řekl, že to nevezmu, tak to nevezmu!"

Naruto nasucho polkl, když viděl, jak se k němu druhý blíží s naštvaným výrazem ve tváři, funící jako parní lokomotiva. To ho chtěl snad praštit, nebo co? Lehce vystrašeně ucouvl, ale starší muž byl rychlejší, omotal ruce kolem jeho pasu a prudce si ho k sobě přitáhnul.

"P-proč?" vydechl opilý blondýnek skoro až plačtivě.

"Protože," zavrčel temně pomocný režisér, který už měl všeho a všech plné zuby, zhluboka a prudce se nadechl a s potutelně a spokojeně se tvářícím vnitřním Já, které konečně po všech dlouhých týdnech blbě neremcalo a naopak vypadalo docela spokojeně, že se konečně po všech těch letech rozhodl ignorovat své nabubřelé ego a projevit taky kousek citu, se k němu přiblížil a rty se jemně otřel o ty jeho, na nichž ještě stále cítil silnou chuť kvalitního alkoholu, "tě mám rád, ty idiote."

Poslední slova téměř zašeptal, otíraje se o ty dokonale plné polštářky, které se s každým dalším dotekem, s každým slovem více třásly a prsty mu silně zatínal do boků. Moc dobře cítil, jak i přes látku oblečení z jeho těla stoupala horkost, která v něm zažehávala jak vlny touhy, tak něhy, ale stále se udržoval dostatečně při smyslech na to, aby s tím cokoliv udělal. Přece jenom byli stále na veřejném místě, Itachi s Deidarou je bedlivě pozorovali a kdykoliv mohl přijít další z jejich kolegů. Nebo se prostě jen mohli podívat z okna.

"J-já-"

Sasuke si povzdechl, jednou ruku, kterou si do té doby hověl na jeho pase, začal putovat výš po jeho zádech, které bříšky prstů jemně hladil, než se přesunul ke krku a na zátylku se zabořil do jeho jemných, zlatých vlasů, aby si jej za ně mohl přitáhnout blíž a uvěznil ho v mělkém, ale všeříkajícím polibku. Jemně a něžně jej líbal, otíral se vlastními rty o ty jeho, téměř se s nimi mazlil, užívaje si ty jemné výboje elektřiny, které mezi nimi problikávaly. Líbal jeho ústa už mnohokrát, ale nikdy dřív takhle lehce... a nemohl se ho nabažit. Vědomí, že se mu druhý mladík téměř roztřásl v náručí, jej v jeho snažení ještě více motivovalo. Když spolu před třemi týdny laškovali v šatnách, říkal mu naprostou pravdu a nyní to věděl víc, než kdy dřív. Nikdy toho blonďatého ďábla nebude mít dost!

Když se od něj konečně s mlasknutím odtáhl, zhluboka se zadíval do jeho částečně zmatených, zčásti rozjařených. modrých korálků.

"Už mě od sebe pořád neodháněj jen proto, že bych někde mohl mít lepší práci," vydechl a jemně se probíral těmi zlatými prameny, "copak snad chceš, abych odtud odjel? Chceš, abych tě tu po tom všem nechal samotnýho?"

Každé slovo šeptal tak tiše, že stěží slyšel sám sebe, ale podle toho, jak se na něj zlatovlásek díval, hádal, že mu neuteklo vůbec nic.

Naruto se zprudka nadechl, naposledy zavřel oči a když je konečně zase otevřel, zavrtěl hlavou. Sám konečně Sasukeho obejmul, dlaněmi se rozjel po jeho těle, než je položil na jeho krk, aby si ho k sobě mohl znovu přitáhnout a zavrtěl hlavou.

"P-právě že nechci, ttebayo," odvětil roztřeseně a dlaně na jeho krku se mu silně třásly, stejně tak jako jeho nohy.

Byl si jistý, že kdyby jej starší nepodpíral, patrně by se zhroutil k zemi. Na moment znovu zavřel oči a zavrtěl hlavou. Díky té míře silného alkoholu měl chuť začít brečet a smát se zároveň. Vážně... vážně mu Uchiha, to ledové, arogantní a namyšlené hovado, které se sem na přelomu května a června přestěhovalo a udělalo mu v životě naprostý guláš, právě vyjevilo své city? Vážně mu právě Sasuke řekl, že...že ho má rád? Silně se kousl do rtu, nechápaje, jak se mohl černovlásek za pouhých pár měsíců tolik změnit. A jak se za pouhých pár měsíců změnil on sám.

,Třeba jste se nezměnili ani jeden,' ozvalo se mu v hlavě jeho překvapivě střízlivé vnitřní Já, ,jenom jste se konečně rozhodli, dát jeden druhýmu šanci.'..

Konečně víčka rozevřel, zlehka se naklonil a čelem se opřel o to jeho.

"Z-zůstaň tu se mnou... prosím," šeptl a tentokrát to byl on, kdo druhého vroucně políbil, aby mu i on dokázal, že se jeho city za posledních pár týdnů znatelně prohloubily.

***

"To je všechno?" zamrkal nechápavě dlouhovlasý blonďák, když se po několika málo minutách konečně posadil na sedadlo spolujezdce černého Volva svého poměrně novopečeného přítele a s pohledem upřeným na staršího muže, jenž si právě zapínal pás, zmateně vrtěl hlavou, "vážně mu řekneš jen ,Tak zase někdy, Sasuke' a tím je to všechno vyřízený?"

Druhý dlouhovlásek se zapnul a zatímco startoval auto, jej s lehkým úsměvem na rtech mykl rameny.

"Takhle to stačí."

"Stačí?" zopakoval po něm mechanicky mladší a dál mrkal světlými řasami, "Jak jako, stačí? Hnal ses za ním až z Tokia a když se ti ho nepodařilo přesvědčit, zatáhl jsi do toho mě i režiséra. Musel jsem ti na něj donášet všechno, co jsem zjistil, spřádal sis svůj veledůležitej plán s Japanese's action studios a pak jsi sem znovu naklusal, abys mu vykecal díru do hlavy a pak... pak ti stačí jen to, že se venku cucá s Uzumakim a všechno je najednou úplně v pohodě?!"

Itachi se spokojeně ušklíbl, položil ruce na volant a o pár okamžiků později vyjel z parkoviště.

"Přesně tak," kývl nakonec a na rtech mu pohrával spokojený úsměv.

Deidara se prudce zabořil do sedadla. "Tak to teda vážně nechápu," povzdechl si, "Myslel jsem, že uděláš všechno pro to, abys ho odtud dostal."

Další kývnutí hlavy.

"Ano, to jsem měl původně v plánu. Můj mladší bráška ale zase očividně udělá všechno proto, aby tu zůstal s ním," uchechtl se pobaveně a sám nad sebou zavrtěl hlavou.

Vždycky byl nadprůměrně inteligentní, tak jak bylo možné, že mu nedošlo, že tu jeho bratříčka drží ta naprosto nejjednodušší, ale zároveň nejlogičtější a nejdůležitější věc na světě, jako byla právě láska? Koutky úst se mu roztáhly ještě víc, když mu to všechno začalo docházet a před očima se mu znovu vybavilo, jak něžně se Sasuke k tomu mladíkovi choval. Nepamatoval si, že by ho někdy viděl v takovém stavu, dokonce ani to, že by byl někdy zamilovaný, ale popravdě byl za to rád.

"Jestli - a hádám, že to tak bude - ho má Sasuke rád, k žádné další spolupráci ho nikdo neukecá ani za všechny peníze světa. Naopak udělá všechno pro to, aby ten Uzumaki, nebo jak se jmenuje, s touhle směšnou prací skončil."

Deidara si odfrknul a zlehka nakrčil blonďaté obočí. "Jako ty?" zeptal se uštěpačně a zkoumavě si prohlédl jeho pohlednou tvář, nechápaje, že člověk sedící vedle něj je opravdu jeho partner. Ne kolega, ne zákazník, ale partner. Neoficiálně, samozřejmě. Za těch pár týdnů si již vyslechl, jaké zlatíčko je jejich drahý tatík a společně se shodli na tom, že nebudou pokoušet štěstí a říkat mu, že se dal dohromady s bývalým pornohercem, jehož znal v tu dobu všehovšudy pouhé cirka tři týdny a že jejich vztah vzali trochu hopem. Trochu víc, než bylo vůbec normální.

Itachi po něm hodil rychlým pohledem a úsměv se mu ještě víc roztáhl.

"Jako já."

Blondýn si zhluboka povzdechl, zlehka se naklonil na stranu a modrýma očima vykoukl ven, jen aby se mu před nimi promítla vzpomínka na to, jak se relativně před nedávnem vlastně dali dohromady. Doteďka nedokázal uvěřit, že na to Uchihovi vlastně kývl. I na jeho rtech se však po malé chvíli objevil lehký náznak úsměvu. Museli se oba dva tenkrát úplně zbláznit.