Nedělní den byl pro mladého pomocného režiséra mnohem těžší než obvykle. Nejenom, že měl příšernou kocovinu z velkého množství červeného vína, které předchozího večera vypil, ale z nějakého záhadného důvodu se cítil nějak podivně prázdně, otráveně a celkově bez nálady. Celý den se jenom bezmyšlenkovitě brouzdal po bytě, nejel si ani nakoupit, protože donášková služba to jistila a jediný důvod, proč vystrčil paty z bytu, bylo, aby Sarutobimu hodil do schránky hotový návrh rozpočtu vlastníků bytů, na němž předchozího večera s Uzumakim pracovali, aby to měl konečně z krku, a modlil se během svého "výletu" u všech možných i nemožných bohů k tomu, aby náhodou na mladšího muže nenarazil.

"Sasuke? Co... co tohle všechno znamená?"

Uchiha, kolem pozdního odpoledne válející se na gauči, pravačkou znuděně a naprosto nezáživně přepínal jednotlivé programy v televizi, si levou rukou promnul obličej a vyčerpaně si vydechl do dlaně. Netušil. A to ani včera, ani nyní.

Průběh včerejšího večera byl naprosto perfektní a on se s Narutem vážně dobře bavil. I když se chvílemi choval občas trochu jako hňup, zjistil, že je vážně dobrým společníkem, že se mu s ním dobře povídá a že poté, co odhodí jejich ne zrovna růžovou a rozhodně ne zas tak dávnou minulost, je mu v jeho přítomnosti docela hezky.

"Do prdele," vydechnul Sasuke, jehož to vědomí drtilo úpornou silou a jen nad sebou zavrtěl hlavou.

To, k čemu se včera schylovalo, mělo být nejlepším sexem v jeho životě. Hodlal druhého mladíka ošukat tak, že by se týden nepostavil na vlastní nohy, chystal se mu dokázat, že i když byl sám Uzumaki dost drzý a impulzivní, hlavní dominanci v jejich vztahu má prostě on. Chtěl si ho vzít, s vrčením vycházejícím mu skrze zaťaté zuby chtěl zběsile přirážet do jeho těla, brát si ho, přivlastnit si ho a už nikomu nedovolit, aby ho dokázal uspokojit lépe, než právě on sám. Vlastním, horkým penisem se již otíral o jeho svraštělou štěrbinku, až se mu skoro motala hlava, kolem níž viděl poletovat hvězdičky.

Všechno tohle zmizelo v okamžiku, kdy ho Naruto přerušil a pocity nadřazenosti a vášně nahradilo zmatení, zklamání a možná, že i částečná zuřivost, která však odezněla poté, co blondýn přerušovaně vyblekotal, co měl na srdci. Pak už mu nezbylo nic jiného, než se sebrat a odejít - a to i přesto, že zlatovlásek nechtěl. Vlastně to nechtěl ani on sám. Snad poprvé v životě si přál zůstat, vyříkat si to a možná, že to i urovnat a nakonec si dopřát nějaké to uvolnění, ale nešlo to. Hluboko v nitru cítil, že i když dělá chybu, měl by nejspíš odejít.

Nyní, když konečně vystřízlivěl, si uvědomoval, že to nebyl pouze Naruto, kdo bojkotoval šanci na nový začátek, že se měl sám zachovat jinak, zůstat a podpořit ho, ale to se bohužel nestalo. Tohle nebyla žádná pohádka a oni nebyli žádní dva zamilovaní blázni, ani...

Sasuke vlastně doteď nevěděl, čím byli. Jediné, co tušil, bylo, jak moc ho všechno, co se stalo, štve. Nehledě o vědomí, že blondýnek hodlal po skončení jejich seriálu dále natáčet, což v něm probouzelo naprosto nervydrásající a neopodstatněné návaly vzteku. Bylo přece úplně jasné, že se Naruto bude chtít vrátit zpátky na výsluní, což znamenalo, dál šukat před kamerou s jinými chlapy. Bylo to normální, zcela přirozené... a jen ta myšlenka ho neuvěřitelně štvala.

To, co se mezi nimi celou tu dobu dělo na place, byla čistě pracovní záležitost, nešlo o nic hlubšího a rozhodně v tom nebylo něco víc. Naproti tomu ve včerejšku něco víc rozhodně bylo a i přesto, že byl Sasuke dost opilý, líbilo se mu to. Konečně poznal, jaké by to bylo, kdyby se spolu střetli v jinou dobu a na jiném místě, a... a nechtěl se toho vzdát.

Teď měl ale pocit, že se toho vzdal v okamžiku, kdy se sebral a od svého souseda odešel.

Sasuke zostra vydechl, zaklonil hlavu a na okamžik zabodnul černočerné hloubky do stropu. Uvědomoval si, že tu ještě byla možnost všechno napravit a pokračovat na podobné vlně, na níž včera začali, ale to by se musel zvednout, zaklepat na jeho dveře a mluvit o svých pocitech. A i když se jednalo o něco, co Naruto sám před dlouhými měsíci udělal, když přišel požádat ho, aby si své rozhodnutí rozmyslel a vzal ho do party, jelikož má dluhy, které musí splácet, on sám to nedokázal. Nedokázal udělat ten první krok, protože jeho hrdost mu to nedovolila.

Jediné, co mu zbývalo, bylo, všechno polknout, zatnout zuby a doufat, že v den natáčení nedopadne všechno jako naprostá katastrofa a chemie, jíž si mezi sebou drželi, neopadne. Pak by totiž mohlo nastat to, čeho se druhý pornoherec bál - už by nikdy nedostal žádnou roli a patrně by skončil s holou prdelí a hromadou dluhů, které by nebyl schopné splácet. A to Sasuke nechtěl.

... nebo minimálně si přál, aby přesně tohle nechtěl. Téměř až iracionální odpor z toho, že by však blondýnek chtěl ve své práci dál pokračovat, byl chvílemi prostě silnější než on.

Pomocný režisér si nakonec vjel prsty do krátkých, černých vlasů a bříšky palců si chvilku masíroval spánky, aby se uklidnil a udělal si ve vlastní hlavě a v nitru pořádek, avšak když se mu to ani po pár minutách nevydařilo, šel si udělat kafe, aby zahnal další vlnu kocoviny.

***

Neděle utekla jako voda a když nastalo pondělí, Sasuke měl hromadu práce. Jelikož erotický seriál, který natáčeli, pomalu končil, museli naplánovat, s jakou novinkou přijdou příště. Kolem poledne se všichni sešli v zasedačce s Kakashim, aby přednesli nějaký návrh, ale on, který byl ještě před několika týdny plný nápadů a vizí, jak to tady všechno přeorganizovat, aby se zvýšila sledovanost, zisky a on se díky dobrým radám dostal na vyšší pozici, jen sklesle a bez zájmu seděl v židli a nepřítomným pohledem zíral kamsi za manažera.

Slova ostatních kolem něj bez účinku proplouvala a on se jen modlil, aby po něm nikdo nic nechtěl a porada co nejdříve skončila. Těsně poté se měli vrhnout na natáčení krátkého videa s Kibou a Kankurem a on už se nemohl dočkat, až se plně ponoří do práce a na chvilku zapomene na všechny ty věci, které mu neustále zatěžovaly mysl. Zhruba po necelé hodině sešlost skončila a on se již s kamenným výrazem ve tváři už už zvedal, aby byl co nejrychleji pryč, když ho uprostřed pohybu zastavil jeho nadřízený.

"Sasuke, můžete na minutku?" promluvil k němu šedovlasý manažer a jemně se na něj uculil tak, jak uměl jenom on.

Jmenovaný lehce zaskřípal zuby, ale nakonec se již kousek od dveří zastavil, otočil se a nepatrně kývl hlavou. Pak kolem sebe nechal projít všechny ostatní, kteří zasedačku ještě nestihli opustit a se silně stisknutými prsty se vrátil zpět ke stolu. Místo, aby se však posadil, zůstal v klidu stát a rukama se opřel o opěradlo židle před sebou.

"Co potřebujete?" zeptal se stroze, snaže se, aby to nevyznělo neuctivě.

Kakashi si z jeho málomluvnosti nic nedělal, nebo si toho nevšiml, hřbetem dlaně si podepřel bradu a se zájmem se na něj zadíval.

"Přijde mi, že dnes nejste ve své kůži. Stalo se něco?" zajímalo ho, "Obvykle překypujete spoustou dobrých nápadů, ale dneska mi připadalo, že jste duchem úplně nepřítomný."

Uchiha stiskl opěradlo ještě silněji.

"Ne, pane, všechno je v naprostém pořádku. Jen jsem se špatně vyspal a nerad bych tu mlel nějaké nesmysly, tak jsem přenechal prostor ostatním," řekl jen a pokrčil rameny, jako kdyby se bavili o počasí.

Starší muž si jej zvědavě přeměřil pohledem, než se dlaněmi opřel o stůl, pomalu vstal a několika dlouhými kroky jej obešel, aby se jen o pár vteřin později mohl se zadumaným výrazem v obličeji zadkem opřít o hranu stolu jen pár kroků od Sasukeho. Několik pro tmavovláska až moc dlouhých okamžiků si jej pečlivě prohlížel, než se nakonec jemně ušklíbl.

"Víte, nemusíte si tu na nic hrát. Moc dobře vím, co se tady děje," řekl s přimhouřenýma očima a v pomocném režisérovi by se v ten okamžik krve nedořezal.

Uchiha nasucho polkl a zblednul o několik odstínů, pokud to tedy s jeho barvou kůže bylo ještě vůbec možné.

'Jak jako, že to ví, ksakru?! Jak by se něco takovýho mohl dozvědět?! Byli jsme u Uzumakiho úplně sami a nikdo o tom malým úletu neví! Navíc, když se vůbec nic nestalo! Jediný, kdo by mu to mohl říct, je...!'

Sasuke nepřirozeně vykulil oči.

"Řekl vám to Uzumaki, co?" zavrčel najednou skrze zaťaté zuby, "Nevím, co vám napovídal, ale ten parchant může uškodit jedině sám sobě! Já se k tomuhle dobrovolně neuvázal, to vy jste po mě chtěli, abych-"

"Wohouuu, Sasuke, počkejte přece," rozesmál se Kakashi, zvedl se a skoro až důvěrně mu položil ruku na rameno, "není to přece nic, za co byste se musel stydět. A Naruto nic říkat nemusel, všimnul jsem si toho sám. Vlastně celý štáb zaznamenal jisté... změny."

"Cože?" nechápal Sasuke.

Hatake si povzdechl, i s rukou na jeho rameni zavrtěl hlavou, než se narovnal a znovu se pousmál.

"Zítra je velký den a vy z toho máte strach. To je přirozené a rozhodně se za to nemusíte stydět! Věřte mi, že po chvilce už nebudete ani vědět, že vás během soulože někdo natáčí," pověděl mu povzbudivě.

Druhý se zarazil a několikrát zamrkal, než mu došlo, o čem tu Kakashi sakra mluví.

'A co sis jako myslel, ty hňupe? Že se sám napráskal, aby ho vyrazili, on už s nikým jiným nešukal a vy ste spolu mohli žít šťastně až navěky? To sotva!' vysmálo se mu jeho vnitřní svědomí, ale Sasukemu se právě v tu chvíli neuvěřitelně ulevilo.

Hatake o jejich málem skoro románku nic neví! Jak by taky mohl, když u toho nikdo nebyl a blonďák by si těžko sám od sebe podkopal kariéru, když byl jen krůček od toho, vrátit se zpátky do sedla? To sotva...

Silou vůle pozvednul koutky úst do náznaku úsměvu. "Nechtěl jsem to nikomu říkat, ale... máte pravdu... asi jsem to jen potřeboval od někoho slyšet... děkuji," zalhal, aby měl manažera konečně s krku.

Šedovlasý ho ještě poplácal po rameni, než na něj kývnul na znamení, že už může odejít, aby se věnoval vlastní práci.

***

Když po dalších pěti minutách kráčel Sasuke do společenské místnosti, aby dvěma hlavním aktérům plánovaného videa oznámil, že se mohou začít připravovat, byl rád, že se Hatake vymáčknul dřív, než stačil říct něco, čím by prozradil, že se jim v sobotu skoro podařilo porušit podmínky jejich smlouvy. Když ale vešel do místnosti, kde se měli ti dva nacházet, překvapeně zjistil, ani jeden z nich ještě nedorazil a jediný, kdo se válel na gauči, byl blonďatý pornoherec.

Ten se, jakmile jej sponzoroval, prudce posadil a lehce zrudnul v obličeji. On sám jej probodnul temnýma očima a najednou dostal z čista jasna neuvěřitelnou potřebu, si o sobotním večeru promluvit i přesto, že se mu to absolutně vůbec nepodobalo.

"Hele, máš chvilku?" zaznělo ve stejnou chvíli jako blondýnkovo, "Chtěl bych s tebou mluvit!" a oni zjistili, že si jen zůstali zírat do očí, neschopni jediného dalšího slova.