Když byl Sasuke na cestě domů, ruce pevně držel na volantu a poslouchal tichou hudbu linoucí se z rádia. V hlavě si mezitím přehrával všechno, se odehrávalo na pohovoru a přemýšlel, zda se má cítit znepokojeně, či nikoliv. Kdyby to vzal kolem a okolo, pohovor vlastně celou dobu probíhal naprosto normálně a více méně v pohodě. Sasuke, naučený jednat se všemi typy lidí, se nenechal rozhodit žádnou otázkou a pokud mu některá z nich náhodou nesedla, nasadil v obličeji svůj typický, vyrovnaný výraz, v klidu si dotaz pomyslel a pak na něj odpověděl nejlépe, jak uměl.

Po celou dobu šlo všechno naprosto v pohodě a on musel uznat, že muž, s nímž hovořil  - Hatake Kakashi - mu byl i docela sympatický. Nic zbytečně neokecával, nesnažil se ho zbytečně nachytat na švestkách a mluvil přímo k věci, což byla povětšinou na pohovoru naprostá vzácnost. Problém nastal až v momentě, kdy se dostali k tématu, jaká přesně by byla náplň jeho práce.

No, problému… možná, že spíš jen k drobné komplikaci. 

Před dvaceti minutami…

"Nuže, to je nejspíš všechno, na co jsem se vás chtěl zeptat," pousmál se na něj šedovlasý muž a jemně kývl hlavou. Pak se předklonil, lokty se opřel o desku stolu a propletl prsty obou rukou do sebe, "teď k náplni vaší práce. Jak myslíte, že bude vypadat váš běžný pracovní den?"

Sasuke několikrát zamrkal. "Tuším, že moje práce se bude točit zejména kolem hlavního režiséra, jemuž bych měl být vždy k dispozici. Rozhodující je, aby natáčení proběhlo hladce a on tak mohl vykonávat svou práci, aby nikdo nezmeškal natáčení a aby nikdo nevyrušoval. Případně, pokud by ve mě měl hlavní režisér dostatečnou důvěru, věnoval bych se natáčení scén s vedlejšími postavami," odpověděl.

Manažer se usmál ještě víc. 

"Ano, přesně tak by to mělo vypadat," řekl jen a lehce se uchechtl, "Jistě vám musí být jasné, že při natáčení gay porna zas tolik vedlejších postav nemáme, ale-"

Druhý sebou cuknul, jak jím projela vlna překvapení a nervózně se podrbal na nose.

"Gay porna?" zopakoval po něm, aby se ujistil, zda se nepřeslechl, a zhluboka se nadechl, snaže se na sobě jinak nedat vůbec nic znát, "měl jsem za to, že se jedná o heterosexuální záležitost."

Hatake jen v záporné odpovědi zavrtěl hlavou.

"Bohužel," zamítl a mykl rameny, "tam jsme hledali asistenta režie, ale to místo už je několik měsíců obsazené. Bude to problém?"

Mladší ani nehnul brvou. "Samozřejmě, že nebude. Jen mě to překvapilo," uvedl na pravou míru.

Současnost…

Pravdou bylo, že to tak trochu problém byl. Tak nějak mu bylo jasné, že pokud ho přijmou, uvidí v následujících několika měsících, ne li letech, spoustu lidí souložících v různých polohách a s mnoha zajímavými oblečky a hračkami. Celou dobu ale počítal s tím, že se bude jednat o klasické páry, muže a ženy. Ne, že by byl snad nějaký zarytý homofob, nebo tak. Ba naopak -  ženy mu nikdy nic neříkaly, byly na něj moc jemné, moc měkké a poddajné. Zato muži, to byla zcela jiná liga. A on, pokud bude přijat, bude den co den koukat na to, jak jeden namakanej sexy borec klátí druhého. 

,Jestli tohle vydržím bez věčnýho stojáka, tak zvládnu všechno,' projelo mu hlavou a pobaveně se nad tím ušklíbl. 

*** 

Po cestě domů se ještě zastavil v obchodě pro několik málo věcí, aby doplnil vybavení bytu, ať se jednalo o čistící prostředky, či o pár dalších věcí do kuchyně. Když pak konečně dojel domu, zaparkoval, sebral dvě velké tašky a vyrazil k nedalekému vchodu. Zatímco kráčel ke dveřim, stále se vracel k pohovoru. Kakashi říkal, že se mu ozve do pátku, takže jej čekaly tři dny plné napětí. 

Ztratil se ve vlastních myšlenkách tak hluboce, že si ani nevšiml, že jej obešel a předběhl jakýsi mladý, blonďatý muž, jenž měl patrně stejný cíl cesty. Teprve až v momentě, kdy po pár vteřinách zvedl hlavu a uviděl, že mladík již stojí u dveří a otevírá vlastním čipem, zaznamenal jeho přítomnost. Aby se sám nemusel hrabat v kapsách, když měl tolik nakoupených věcí, zrychlil a čekal, že mu onen cizinec podrží dveře, avšak jakmile odemkl, zmizel v útrobách domu a už jej nebylo. 

"Dělá si prdel?!" zavrčel naštvaně tmavovlásek a hlasitě vydechl nosem. Dobelhal se ke dveřím, položil tašky na zem a jako idiot se začal přehrabovat v kapsách, aby si mohl odemknout. "Co to bylo za idiota?"

***

Když se konečně výtahem dostal až do čtvrtého patra, jen protočil očima, rád, že už je konečně doma. Jednou rukou zatlačil na dveře, aby mohl vyjít z výtahu a chystal se zatočit doprava, avšak jakmile se ocitl na společné chodbě, pohled mu padl do otevřených dveří bytu situovaného hned naproti výtahu, v nichž stál ten blonďatý debil a právě si sundával boty. Jakmile ho Sasuke uviděl, přivřel oční víčka, zúžil rty do tenké linky a probodnul jej temným, vyčítavým pohledem, z něhož by se většina lidí asi zastyděla, ale…

"Máš nějakej problém?" nakrčil obočí blonďák, zkopnul z nohou boty, narovnal se a složil ruce na hrudi, hledě na něj modrým a pokud možno dodat dost vysíracím pohledem.

Uchiha se zostra nadechl, aby potlačil počínající závan vzteku a jen se ušklíbl.

"Možná bych neměl, kdybys nepředstíral, že mě nevidíš. V Konoze je normální, že jsou lidi burani, nebo je to jen tvůj osobní problém?" zeptal se zcela klidně s nakrčeným obočím, sleduje, jak plavovlásek při jeho odpovědi silně stiskává ruce v pěst a skřípe zuby.

Druhý muž se zamračil a přenesl váhu z jedné nohy na druhou. 

"Tak mi přestaň laskavě parkovat na místě a možná, že ti je příště podržím. A nepřerazím ti jima ten tvůj povýšenej nosánek," zaprskal.

Sasuke se uchechtl. "Pokud vím, to parkovací místo patří k bytu po mých prarodičích. Tím pádem je to místo moje."

"Ale oni se dohodnuli s našima, že ho můžeme využívat!" stál si dál za svým zlatovlásek, vypadaje stále víc a víc naštvaněji  a černovlásek nepřestával zírat. 

Ten chlap se vůbec neuměl ovládat! Vždyť v něm četl jako v otevřené knize!

"A máš to písemně?" zeptal se s úšklebkem na rtech.

Druhý se zarazil. "Ne, ale-"

"Tak mě laskavě přestaň otravovat. To parkovací místo je moje a tím tahle debata končí," odsekl chladně, naposledy ho provrtal nadřazeným pohledem a pak se i s oběma taškami vydal ke svému bytu.

Sprosté nadávky a vztekání rozléhající se společnou chodbou až k němu do bytu, slyšel ještě pět minut poté.

***

V dalších dnech tmavovlásek toho drzého idiota díky bohu  nepotkal, avšak podle toho, jak se na něj tvářili ostatní sousedé v momentě, když je potkal, hádal, že si ten zmetek otevřel pusu na špacír, že si dovolil využívat svoje parkovací místo. Několik postarších obyvatel domu se na něj koukalo s nevraživým pohledem ve tváři, snad jako kdyby se ho snažilo dopodrobna oskenovat svými ostřížími zraky a zjistit na něj co nejvíc klepů. Jemu to ale bylo jedno. Vážně neměl potřebu, aby ho každý miloval, a tak se vždy jen ušklíbl a lehce nad nimi nakrčil obočí. A jestli si o něm díky tomu budou myslet, že je arogantní parchant? Tak ať. Jejich předsudky, jejich problém. On je ke svému životu nepotřeboval.

Tři dny od jeho pohovoru se mu kolem osmé ráno objevila v e-mailové schránce nová zpráva, z níž bylo už na první pohled poznat, že se jedná o rozhodnutí o jeho přijetí, či nepřijetí. Sasuke, ještě stále oděn v tmavě modrém, saténovém županu se i s hrnkem horké kávy, z níž se ještě kouřilo, posadil ke stolu s notebookem a chvíli na obrazovku zíral svýma velkýma, černýma očima, než se zhluboka nadechl, přiložil hrnek ke rtům, aby se napil a pak přesunul ukazováčkem a prostředníček na touchpad, aby zjistil výsledek svého snažení.

Dobrý den, pane Uchiho,

kontaktujeme Vás na základě Vámi absolvovaného pohovoru a s radostí Vám sdělujeme, že jste se nám zalíbil natolik, že bychom Vás rádi vzali mezi sebe. Pokud jsme se Vám líbili stejně jako vy nám, prosíme, odpovězte poté odepsáním na tento e-mail.

S úctou a přáním pěkného dne

Yamanaka Ino,

Asistentka ředitele

Paradise movie corporation

Sasukeho srdce se zběsile rozbušilo, avšak jediné, čím na sobě dal znát lehké vzrušení z nově získané informace, bylo lehké zkousnutí rtu. Znovu upil z šálku, postavil jej vedle sebe, zhluboka se nadechl a propletl prsty obou dlaní do sebe. 

Tak a bylo to tady. Opravdu si našel práci, kde o něj stáli. Práci, která byla naprosto pod jeho úroveň, ani zdaleka neodpovídala jeho společenskému postavení, ani vystudovanému vzdělání a rozhodně by se s ní nikde nechlubil. Na druhou stranu spousta dnešních nejlepších herců začínala na tom, že hrála v pornu. Něco mu říkalo, že s režiséry a s natáčením perverzních snímků to nebude o tolik jiné.

Několik dalších sekund zvažoval všechna zbylá pro a proti, než si nakonec sám pro sebe kývl hlavou, rozpojil prsty a kliknul na tlačítko odpovědi.

No, kdo nic nezkusí, nic nezažije…