I přesto, že si tmavovlásek myslel, že si během víkendu odpočine a pořádně se tak připraví na pondělní natáčení, opak byl pravdou. Svého souseda a kolegu v jedné osobě za ty dva dny volna sice neviděl fyzicky, avšak i tak si Uzumaki našel cestu, jak by mu mohl ztrpčovat život, a to sice v jeho mysli, kam se mu v každé volné chvíli násilím vecpával. Sasuke nebyl ten typ, který by se dlouhodobě zaobíral svými starostmi. Povětšinou je přijal takové, jaké byly, na moment se nad nimi zamyslel a pak si naplánoval, jak nejlépe se z nich dostat. Celý proces mu většinou zabral den dva, avšak když už byl plně rozhodnut aplikovat nějaké řešení, dále se tím už nezaobíral a místo toho se staral o to, aby problémy nějak vyřešil.

S plavovlasým pornohercem to tak snadné nebylo.

Ten parchant mu pil krev už od prvních dní, co tu bydlel, a nyní se konečně dozvěděl proč. Když mu říkal, že o nějakém papírku ohledně parkovacího místa neměl ani potuchy, nelhal mu, ani se z konfliktu nesnažil nijak vymluvit. Prostě a jednoduše si ho nevšiml. A pokud bylo psaní přimotané k letákům, které automaticky vyhazoval, pak bylo přece jasné, co se stalo. I tak si ale nemohl pomoct, aby nemyslel na to, jak mohl jejich vztah vypadat, kdyby se tohle nestalo a blondýn se pak nezačal chovat jako naprostý idiot, což mu poté milerád oplácel. Třeba by se jednoho dne potkali na chodbě, představili by se jeden druhému a padli by si do oka. Možná by zjistili, že jsou si vlastně docela sympatičtí a třeba by z nich nakonec byli přátelé.

Co mu ale mysl otravovalo ze všeho nejvíc, byl ten stupidní polibek a to, jak se na něj Naruto naprosto bez varování vrhnul. V momentech, kdy koukal na televizi, uklízel byt, nebo vařil večeři, pokaždé si na něj vzpomenul a nemohl ho dostat z hlavy. Naopak si moc dobře vybavoval měkkost jeho rtů, horkost jeho úst a pevné tělo, které se tisklo na to jeho, a s každou další myšlenkou si trpce uvědomoval, že nyní už se nemohl vůbec na nic vymluvit. Ta pusa se mu líbila a díky ní si taky naplno uvědomil, že ho Uzumaki, ačkoliv se mu to vůbec nelíbilo, přitahuje. Stále mezi nimi panovala silná nevraživost, která se díky jeho včerejší návštěvě změnila spíš ve smutné uvědomění toho, že ačkoliv by mezi sebou v jiném vesmíru možná mohli mít dobré vztahy, tak v tomhle si prostě a jednoduše nerozumí. A i přes to všechno se mu Naruto po fyzické stránce prostě líbil.

,Nemáte se rádi, ale navzájem se přitahujete a uvědomujete si to,' promluvilo v nedělní dopoledne, kolem půl dvanácté, jeho svědomí a tiše se mu vzadu v mysli pochechtávalo, něco mi říká, že by to mohlo bejt k něčemu dobrý... copak to jen... aha, ten seriál! Třeba by ses teď nemusel spokojit s tím zženštilým cápkem a mohl si pořádně vychutnat tohohle samečka, co ty na to?'

Tmavovlásek, který zrovna postavil hrnec s vodou na plotnu, aby mohl dát vařit brambory, jen zapnul indukční desku, zády se opřel o linku a složil ruce na hrudi. Pak černýma očima vyhlédl z okna kuchyně a zadíval se dolů na parkoviště, kde se v teplém letním větříku jemně pohupovaly zelené listy zasazených stromů. Jeho svědomí ho snad nikdy nemučilo víc než teď.

,Jen si to představ! Představ si ty jeho dokonale modrý oči a přidrzlej úsměv ve chvíli, kdy by před tebou klesnul na kolena a začal ti rozepínat kalhoty! Neříkej, že by ti z toho nezačalo hučet v klacku! Určitě by se ti postavil během chvilky a o pár vteřin později bys žalud už bořil do tý jeho horký, šikovný tlamičky a ukazoval mu, kdo je tady ve skutečnosti šéf!'

"Jashine, kam jsem se to dopracoval," vydechl odevzdaně Sasuke a hodlal se otočit, aby pokračoval v přípravě oběda, "můj vnitřní hlas je nechutný nadržený prase!"

I tak ale nemohl popřít, že myšlenky, které mu stále víc a víc vyvstávaly v hlavě, mu nevysílaly příjemné vibrace rovnou do rozkroku. Nojo, už to byla holt nějaká doba, co si naposledy s někým užil. A to, že v práci kolem něj každou chvíli někdo s někým šukal, mu taky zrovna dvakrát nepomáhalo.

S úšklebkem na rtech se chystal otočit, když ho za okny, přesněji řečeno dole na parkovišti, zaujala dvojice podivně se chovajících mužů přibližně v jeho věku. Několikrát tedy zamrkal, přistoupil k oknu ještě blíž a podíval se dolů, aby lépe viděl a zalitoval, že byt má balkon až na druhé straně. Takhle se musel vyklonit z lehce pootevřeného okna, aby ty dva spatřil, a konečně se zadíval dolů, kde se pro něj neznámí muži potloukali až příliš blízko Uzumakiho auta, jako kdyby snad měli v plánu udělat na něm nějakou neplechu, jako propíchnout mu gumy, nebi přejet klíčem po kapotě, či jiné části vozu.

Byli pouze dva, jeden bělovlasý a podivně vysmátý a druhý zrzavý, jeho naprostý opak, ale jemu bylo jasné, že i v tomhle počtu by Narutovi dokázali auto pořádně zřídit, kdyby se jim chtělo.

,... zkrátka moc dobře víš, že momentálně nemám úplně na rozhazování...'

Sasukemu hlavou projela zlatovláskova páteční slova a kromě nich si vzpomněl i na další náznaky toho, kdy naznačoval, že nemá peníze. Nikdy si toho nějak extra nevšímal a nepřikládal jeho slovům nějakou extra váhu, už jenom proto, že si mohl dovolit vlastní byt, což svědčilo o tom, že nějaké peníze mít přece musel, ale teď, když si zpětně snažil vybavit, jak se u toho vždycky vlastně tvářil, si dlaní zajel do černých vlasů a kousl se do rtu. Aniž by tomu kdy přikládal nějakou extra velkou váhu, blonďák se vždycky tvářil, jako kdyby mu hořela koudel u prdele, jako kdyby neměl další den co jíst.

Ještě víc se z okna naklonil a znovu si vzpomněl na to, jak se na něj prudce natiskl a jak horoucně jej políbil. Jako kdyby to měla být poslední věc, kterou chtěl v životě před smrtí udělat. Nebo jako kdyby to byl právě on, Uchiha Sasuke, kdo ho mohl zachránit z jistých sraček a on už nevěděl, jak dál.

Dlužil snad někomu peníze? A byli to právě ti dva dole? Vyhrožovali mu?

Z rozhovorů, které občas od ostatních pornoherců zaslechl, měl ten dojem, že každý si myslí, že Uzumaki si žije na vysoké noze a že stále jen rozhazuje peníze. Znamenalo to tedy, že pokud měl dluhy, nevěděli o nich ani jeho přátelé? Dokonce ani Inuzuka?

Sasuke zavrtěl hlavou, aby všechny ty myšlenky vyhnal z hlavy. Však co mu do něj vlastně bylo? On měl vlastní problémy a jak už mu jednou říkal, taky za nikým nalezl a nebrečel, aby mu je pomohl vyřešit. Navíc, když za jeho financí potíže mohl vlastně právě Uzumaki a jeho roztržená huba! Navíc, on by mu taky nepomohl, tak co?!

,Tak co kdybys ukázal, že jsi lepší než on a zkusil projednou udělat dobrej skutek?' ozvalo se s rádoby hlubokou myšlenkou svědomí, které ze sebe ještě před malou chvílí vypouštělo všechny ty perverzní prasárny.

Uchiha si jen odfrkl. "Ty už mi dej taky pokoj," utrousil skrze zaťaté zuby, narovnal se a několika kroky přešel zpět k plotně, avšak těsně před ní se zastavil uprostřed pohybu, to jak jej z něj vyrušil jakýsi zvláštní, nepříjemný zvuk.

Jako kdyby někdo vehementně kopal do plechu od auta.

Tmavovlásek na moment zavřel oči a zhluboka si povzdechl. Ne. Nepůjde tam. Tohle nebyla jeho starost. Už před časem Uzumakimu řekl, že každý svého štěstí strůjce a toho se hodlal držet. Rozhodně neměl čas ani náladu na to, aby za něj řešil jeho problémy, za které si mohl sám...

***

O pár minut později už vycházel z dveří hlavního vchodu a mířil jen na pár metrů vzdálené parkoviště a v hlavě si stále dokola a dokola opakoval, že tohle vůbec nic neznamená. Dělá to jen proto, aby kvůli vlastní zvědavosti zjistil, co mají ti dva za problém. Rozhodně to nebylo proto, že blondýn nebyl doma a sám se tak nemohl absolutně vůbec bránit.

Ti dva, kteří dále vesele demolovali blonďákovo auto, si ani nevšimli, že jde jejich směrem.

Teprve až v momentě, kdy se přiblížil až k nim, nasadil ve tváři přísný výraz, složil ruce na hrudi a zavolal na ně jedno jediné hlasité "Hej!", se ti dva konečně zastavili a oba dva unisono, snad jako nějaký perfektně sehraný taneční sbor, vzhlédli.

"Hej?" zeptal se ten menší, opřel se o auto zadkem a jen se drze zazubil, "Máš nějakej problém, frajere?"

Uchiha se ještě víc zamračil a znovu udělal několik kroků směrem k autu, a rychlým zrakem si jej prohlédl. Jak to tak na první pohled vypadalo, nebylo nějak přehnaně poškozené. Plech byl na několika místech lehce promáčknutý, ale to se dalo jednoduše svést na to, že se to stalo někdy nedávno, když Uzumaki zrovna nechtěně špatně zaparkoval. S tím, jakým jím obvykle kvůli každé banalitě cloumal vztek, by se tomu ani nedivil. Navíc to, v čem Uzumaki jezdil, nebylo nic přepychového. On sám by to za normálních okolností nazval starým křápem, ale teď tak nějak neměl čas na to, hodnotit auta jiných lidí.

Místo toho si přeměřil toho křivozubého mladíka zkoumavým pohledem a ještě víc se zamračil.

"Mám. To, co tu předvádíte, je ničení cizího majetku. Pokud si dobře pamatuju, tak ještě nedávno to byl trestný čin."

Bělovlasý se na moment podíval na svého komplice, na něhož se se smíchem zašklebil, jako kdyby Sasuke právě řekl něco příšerně vtipného, než se k němu otočil zpět a mykl rameny.

"A co jako, hm? Co uděláš, když toho nenecháme? Zavoláš na nás poldy, hm?" nakrčil obočí.

Tmavovlásek se zamyslel. Toho malýho, drzýho zmrda by rozhodně neměl problém srovnat do latě, ale ten druhý... to by byl poněkud oříšek. A on si zrovna dneska nemohl dovolit, dostat přes držku a další den narazit na první natáčecí den zmlácený a celý od modřin. A už vůbec ne právě kvůli Uzumakimu.

"Možná," odpověděl a ve tváři nasadil svou tolik typickou kamennou maskou, "Možná určitě."

Menší z těch dvou se zasmál.

"Tak to bys pěkně narazil. Místní poldové našemu šéfovi radši ustupujou z cesty. Rozhodně by se na nějaký rozmlácený auto jednoho šmejda, co mu dluží hromadu peněz, nepodívali ani jediným okem. Bylo to všechno, nebo máš na srdci ještě něco, hm?" zasmál se fialovooký, "jestli jo, já a tady Yuugo ti to rádi vysvětlíme."