Hodiny ubíhaly a oba mladí muži si dál lámali hlavu nad společným rozpočtem obyvatel jejich domu na následujícího půl roku. Prioritou pro ně bylo, aby dokázali za slušné peníze najít východisko mezi návrhy starších a mladších obyvatel, avšak věcí, které bylo potřeba udělat, opravit či vyměnit bylo prostě a jednoduše moc, až jim začalo připadat, že tahle záležitost nemá řešení. I přesto, že to nebyl zcela jeho obor, rozuměl Sasuke ekonomice díky přísné výchově svého otce. Nikdy v životě by ho nenapadlo, že mu bude vděčný za všechny ty hodiny, které musel strávit samostudiem, ale opak se nakonec ukázal býti pravdou. I tak ale bylo návrhů zkrátka moc a oni nevěděli, na čem ušetřit, aby si je všechny mohli dovolit. Společně se postupně snažili seškrtat výdaje, které jim připadaly zbytečné (jako například poplatek za zahradníka, který udržoval předzahrádku v přízemí), ale bohužel pro ně jich zas tak moc nebylo.

Zhruba v půl deváté večer mrsknul pán bytu papíry na konferenční stůl a prudce a naštvaně vydechl. "Příšerný, ttebayo!" zamručel, zaskřípal zuby a opřel se do opěradla gauče, "tys Danzoua prostě musel provokovat, co? Tohle prostě očividně nemá žádný řešení! Jediný, co si můžeme dovolit vyškrtat, je ten podělanej zahradník!"

Nemohl si pomoct, ale už na to prostě neměl. I když nebyl úplný idiot, hlavu na čísla, matematiku a nedej Jashin účetnictví a ekonomiku nikdy neměl a podle toho to taky vypadalo. Za tu dobu, co tu tmavovláska hostil, do sebe vyklopil už dva hrnky silné kávy a i tak mu připadalo, že se mu každou chvíli rozskočí hlava. I když nebylo nějak extra pozdě, víčka se mu samou únavou klížila, až měl pocit, že pokud brzy neskončí, dozajista tady vytuhne. Jediným pozitivem celého večera bylo, že se s Uchihou ještě ani jednou nepohádali, ani si nevjeli do vlasů. Jasně, stále do sebe po celou dobu rýpali, ale to bylo už spíš ze zvyku, než kvůli potřebě pohádat se jak vzteklí psi.

Sasuke jej přejel nicneříkajícím pohledem a pak jen mykl rameny. "Jestli si myslíš, že nechám nějakýho starýho dědka, aby se do mě navážel, tak to se vážně pleteš. Úctu ke starším lidem samozřejmě mám, ale ne k takovým jako je on," odseknul jen a nakonec pokrčil rameny, "Hodlám to dodělat, i kdybych tu s tebou měl sedět do rána."

Blondýnek sebou jemně cuknul, zlehka natočil hlavu na stranu a několikrát zamrkal. "A kdo říkal, že tě tu do rána nechám, ttebayo?" zeptal se nechápavě.

Tmavovlasý si jen odfrknul. "Kdybys mě do té schůze nenaved, vůbec bych něco takového nemusel řešit," poznamenal s jistou známkou výčitek v hlase, "Věř mi, že na sobotu večer bych si dokázal najít lepší plány, než dřepět tady zrovna s tebou, ale jelikož je tohle tvoje vina, tak to prostě budeš muset nějak přetrpět."

Mladší pornoherec jen protočil očima a na vteřinu si dlouhými prsty vjel do vlasů. "Tak to budu potřebovat něco silnějšího než kafe," vydechnul unaveně, než ruce spustil podél těla a pomalu se postavil, jen aby o pár vteřin později přešel do kuchyně.

"Kam jako jdeš?" zeptal se ostře tmavovlasý pomocný režisér, "ještě jsme tu neskončili."

Naruto se na něj jen otočil přes rameno. "Na to přijdeš, když se budeš trochu snažit, chytrej seš na to dost," zamručel otráveně, než se zastavil u lednice, otevřel a ze dvířek vyndal zazátkovanou, již načatou lahev červeného vína a postavil ji na linku, u čehož ho pozorně sledoval pár temných očí. Dvěma kroky přešel k prosklené skříňce a vyndal z ní dvě široké sklenice na červené víno. O pár vteřin později již mířil s oběma sklenkami do obýváku a obě dvě postavil na konferenční stolek, jednu před sebe, druhou před svého hosta.

Pomocný režisér se nejdřív podíval na nádobu, poté na Naruta a zlehka nakrčil obočí.

"Co to je?"

Naruto se zarazil. "Děláš si ze mě doufám, srandu, žejo?" zamrkal, "To je červený víno."

"Vím, co to je, chytráku, ale pokud vím, už jednou jsem ti řekl, že si nedám, abysme to tu dneska vůbec zvládli..."

Naruto se jen uchechtl, znovu se posadil vedle něj a pro svou sklenici se natáhl. "Musíme si dát právě proto, abysme to tu spolu dneska vůbec zvládli," poznamenal s části otráveným, zčásti pobaveným podtónem v hlase, zlehka cinknul svou sklenicí o tu Sasukeho a mrknul na něj. "Na zdraví, Uchiho."

***

Přesně, jak si blonďatý pornoherec myslel, alkohol mu pomohl udržet se dostatečně vzhůru na to, aby dokázal vnímat a částečně i chápat, o čem Sasuke vlastně mluví. Každou chvíli se natahoval po sklenici, aby ji přiložil k plným rtům a alespoň trochu se napil, a nálada se mu díky té rudé, zčásti nasládlé, zčásti trpké tekutině každou chvíli stále víc a víc zlepšovala. Těžko říct, zda právě to, či něco jiného bylo důvodem, proč nakonec i černovlásek sáhnul po sklenici a začal pomalu, ale jistě upíjet.

Nad rozpočtem společně seděli do půl jedenácté, než se jim nakonec podařilo seškrtat a navrhnout vše tak, aby z toho měli dobrý pocit. Kromě zahradníka vyřadili také službu, která jim uklízela společné prostory. Naruto sice namítal, že většině důchodcům na patrech se nebude zrovna dvakrát moc líbit, když se u úklidu chodby budou muset střídat, ale jelikož se za tyto služby platily měsíčně docela velké peníze, které mohli využít jinak, Sasuke doufal, že to pochopí. Když už měli všechno hotovo, první láhev vína byla již dávno prázdná a odložená na balkoně a druhá, kterou blondýnek načal asi před hodinou, se také již blížila ke svému konci.

Naruto netušil, zda za to mohl alkohol, nebo zda byl Uchiha nakonec lepší společník, než si myslel (u Jashina, stoprocentně za to mohl ten chlast, ttebayo!), ale nakonec musel uznat, že se s tmavovláskem opravdu dobře baví. Najednou jako kdyby se mezi nimi zcela prolomila bariéra vystavěná ze studu a z nenávisti, rozdrolila se na prach a oni se spolu konečně mohli pořádně bavit. Konverzace mezi nimi plynula zcela samovolně, díky čemuž se jeden o druhém dozvěděli za pár minut mnohem víc, než za několik posledních měsíců, a museli uznat, že ani jeden není jako společnost k zahození.

Blondýnek byl navíc zcela uchvácen těmi okamžiky, kdy se na něj Sasuke zcela uvolněně a pohodově usmíval, nechápaje, že to nedělá častěji a raději se furt tváří jako kakabus. Ty věčně ledové, chladné černočerné hloubky najednou proťala hřejivá jiskra a on cítil, že pokaždé, když se Sasuke zas a znovu pousměje, má co dělat, aby se mu nerozklepala kolena. Moc dobře si uvědomoval, že je druhý opravdu pohledný a sexy a že ho přitahuje, ale až nyní poznal, že je schopen se díky němu červenat, aniž by na něj Uchiha jen jednou jedinkrát sáhl. Nedotknul se ho ani prstem a přesto cítil, jak uvnitř něj doutná jakési hutné napětí, které bylo stále silnější a silnější, stejně jako očekávání, které v jeho nitru stále sílilo. A rozhodně nebylo jednostranné.

I Sasuke, který Uzumakiho ještě před několika měsíci považoval za obtížný hmyz, musel uznat, že mu jeho společnost byla více než příjemná a že nemůže jinak, než zírat na jeho dokonale plné rty, spokojený úsměv a jiskřivé modré hloubky, které byly nadšené z každé nové informace, která z něj vypadla. Temné hloubky mu stále sjížděly na místo, kde blonďáčkovi z košile čouhal kousek nahé kůže, a nemohl se zbavit myšlenky na to, jaké by to bylo, kdyby si ho konečně poprvé svléknul sám podle svého gusta bez předem připraveného scénáře, aniž by se na něj u toho dívali všichni lidé ze štábu. Jejich společné natáčení ho samozřejmě rajcovalo k nepříčetnosti, ale vždycky věděl, že ty chvíle skončí parádním, ale uměle navozeným a injekcí do penisu posíleným výstřikem, na němž nebylo zhola nic přirozeného. Na rozdíl od toho byl tenhle okamžik zcela bezelstný, nepředstíraný a ani jeden z nich předem nevěděl, kam se bude ubírat.

A to na něm bylo to úchvatné.

S každou další sklenkou vína k sobě seděli stále blíž a blíž, jako kdyby doufali, že to bude právě ten druhý, kdo udělá ten tolik důležitý první krok. Nakonec to byl tmavovlásek, kdo to přece jen nevydržel a během rozhovoru se ke svému kolegovi se naklonil a uvěznil jeho plné, měkké rty v hlubokém vášnivém polibku, aby si je mohl definitivně přivlastnit.

Trvalo jen setinu sekundy, než se Uzumaki dostatečně vzpamatoval, k černookému pomocnému režisérovi se přišoupnul a uvelebil se mu na klíně, aby mu mohl dlouhými prsty zajet do havraních krátkých vlasů a sám ho hluboce políbit, aby s  ním mohl rozjet divoký souboj dvou hbitých jazyků o nadvládu.