Pondělní ráno bylo pro mladého blondýnka stejně šedivé a nezajímavé jako předešlé dva dny. Jakmile vstal, okamžitě dle svého zvyku zapadl do sprchy, aby se pořádně omyl a probral a těsně předtím, než vyrazil do práce si udělal pořádně silnou kávu. Toho dne se měl na natáčení dostavit až dopoledne, jelikož role, kterou dostal v jednom krátkém videu, byl jenom pouhý štěk, kde se měl jen krátce mihnout, takže neměl ani důvod pospíchat. Stejnak ani neměl náladu. Zatímco se oblékal a připravoval si všechny věci, stále přemýšlel nad pátečním rozhovorem s jeho sousedem a kolegou v jedné osobě.

Nejdříve byl na Sasukeho naštvaný, že se nedokázal odprostit od špatných vztahů, které mezi nimi panovaly a že mu nepomohl. Jak čas ale plynul, pomalu mu docházelo, že tenhle boj byl patrně předem prohraný. A že v případě, v němž by stáli na opačných stranách, by se mu asi taky zrovna dvakrát nelíbilo, kdyby měl Uchihovi pomáhat.

Navíc, něco na tom, co pomocný režisér říkal, byla pravda. Ani na chvilku jej nenapadlo, že by tmavovlásek mohl lísteček, který mu ohledně parkovacího místa zanechal ve schránce, prostě přehlédnout. Okamžitě to bral jako útok na svojí osobu a to se mu samozřejmě nelíbilo. Navíc se to odehrálo v době, kdy na tom nebyl úplně nejlépe, a tak bylo tak nějak pochopitelné, že za své problémy vinil všechny ostatní, a od té chvíle samozřejmě i samotného Uchihu. V okamžiku, kdy mu začalo tohle docházet, všechen jeho vztek začal pomalu, ale jistě mizet a nahrazovaly jej pocity naprostého odevzdání.

Jistě, Sasuke ještě stále mohl za to, co se poté dělo v práci a byl to právě on, kvůli němuž přestal dostávat dobré role, v nichž si mohl dobře vydělat, ale nálada, do níž upadl, mu nyní nedovolala se na něj zlobit. Jediné, co cítil, bylo jakési podivné smíření s tím, že je prostě a jednoduše v prdeli a že se mu onen obnos, který měl Orochimarovi ten měsíc splatit, sehnat nepodaří a že nakonec skončí v obrovském koloběhu dluhů ještě větších, než měl teď, které nebude schopen splácet a kvůli nimž ho Suigetsu s Yuugem budou navštěvovat častěji, než by se mu líbilo.

S myšlenkami na to, zda by ještě všechno nemohl zachránit třeba tím, že by si sehnal několik na ruku placených brigád najednou, nebo zda by se opravdu neměl kousnout, spolknout svou hrdost a požádat o finanční pomoc rodiče, nebo někoho z práce, se oblékl a obul, vyšel ven ze dveří a zamknul za sebou. Cesta dolů na parkoviště mu trvala jen malou chviličku, avšak kvůli tomu, jak byl v posledních pár dnech ztracen ve svých myšlenkách, mu to připadalo jako několik dlouhých, trýznivých hodin. I přesto, že ho to v práci nebavilo (a to hlavně kvůli tomu, že neměl skoro co dělat), se docela těšil, až si pročte scénář, pokecá s Kibou a pak, až bude předvádět svou párminutovou roličku, přijde na jiné myšlenky.

Konečně došel k autu, vyndal klíčky z kapsy a chystal se odemknout a vyjet, když si všiml malého bílého papírku, který mu trčel zpoza jednoho stěrače. Několik okamžiků na něj zíral, než nechápavě zamrkal, podrbal se na kořeni nosu, obešel vůz a natáhnul se po něj. Zadkem se opřel o kapotu a na papírek se zvědavě zadíval.

,Tentokrát jsi měl štěstí, ale věčně tě ten tvůj nabíječ chránit nebude!' stálo tam těžko čitelným, neúhledným písmem.

"Co to kurva je, ttebayo?!" vydechl napůl zděšeně Naruto a náhlým strachem se otřásl po celém těle.

Rychle se postavil, kousl se do rtu a paranoidně se začal otáčet ze strany na stranu, jestli ho náhodou někdo nesleduje a snažil se toho údajného stalkera vypátrat. Stál tiše jako myška, očima těkal sem a tam a jediné, co slyšel, byl hlasitý tlukot svého srdce, narušovaný tradičním šumem projíždějících aut. Když ale asi po pěti minutách modrýma, pozornýma očima nikoho nenašel, trochu se mu ulevilo. Znovu, tentokrát již opatrněji, se zadkem opřel o auto a vzkaz si znovu přečetl.

Nemusel být zrovna raketový inženýr, aby mu došlo, kdo to asi mohl napsat. Vsadil by svojí levou kouli na to, že to sesmolil ten bělovlasý negramot Suigetsu, který se živil tím, že s pomocí vysokého hromotluka Yuuga tahal z lidí peníze pro svého šéfíka. A většinou ne úplně legálním způsobem.

,Ale co ta část s nabíječem?' pomyslel si nechápavě a ještě stále lehce nervózně si přiložil palec k ústům a zuby si začal odňoupávat suchou kůžičku. 'Vždyť to přece nedává smysl... nemám žádnýho přítele, co by mě před nima mohl bránit...'

Jak tu myšlenku převaloval v hlavě ze strany na stranu, připadalo mu stále víc a víc nepravděpodobné, že by se jednalo o ty dva. Však on neměl nikoho, kdo by ho mohl bránit. Při profesi, jakou vykonával, bylo velice těžké si najít nějakého partnera a potom, co se už několikrát spálil, se přestal snažit někoho najít.

Naruto si povzdechl, odpíchl se od vozu a s myšlenkou, že vzkaz patrně vůbec nebyl adresovaný jemu a že si prostě jen nějaký vyhrožující imbecil spletl auta, vzkaz zmuchlal a zahodil. Věděl sice, že něco takového by neměl dělat, ale životní prostředí bylo momentálně to poslední, co ho zajímalo. Nakonec zalezl do auta a nastartoval, jen aby o pár vteřin později mohl vyrazit do práce.

Jakmile se dostal na hlavní silnici a zařadil se do provozu, na tváři se mu z čista jasna objevil náznak úsměvu. Nemohl si pomoct, ale zjištění, že ten vzkaz vlastně vůbec nebyl pro něj, mu neuvěřitelně zvedlo náladu. A i když věděl, že to nebylo nic hezkého, přát jiným lidem špatné věci, ho tak nějak potěšilo, že očividně nebyl jediný, kdo byl v úplných sračkách.

***

Do práce dojel těsně před desátou pomalým, líným tempem. Nikam nespěchal a i přesto, že jeho životní situace nebyla úplně nejlepší, v ten moment se cítil spokojeně. Zaparkoval tedy přímo před společností a vyrazil do budovy. Podle svého zvyku měl v plánu ještě jednu dlouhou sprchu, odpočinek a poslední pročtení scénáře. Točit měl však až za hodinu a půl, a tak nikam nepospíchal. Kráčel od recepce přímo na požadované podlaží a na rtech mu i přes všechny starosti pohrával jemný úsměv. Bylo mu jasné, že dobrá nálada mu moc dlouho nevydrží, a tak z toho chtěl vyždímat maximum.

Jakmile se však dostal na podlaží, kde se nacházelo jak několik natáčecích sálů, tak společenská místnost, zarazily ho pohledy jeho více i méně známých kolegů. Každý, koho potkal, se na něj několik vteřin se zájmem díval a prohlížel si ho jako nějakou bulvární celebritu.

V momentě, kdy kolem něj s obříma vykulenýma očima prošel Sai, vypadající, že mu svým pohledem chce snad vypálit díru do těla, se jen nechápavě zastavil uprostřed chodby a několikrát zamrkal.

"To mám na hlavě hovno, nebo co tak čuměj, ttebayo?" zamumlal si tiše pod imaginárními vousy, když sledoval, jak tmavovlasý mladý muž mizí za rohem, ale ještě stále si ho prohlíží jako obrázek.

"Jashine, ten je ujetej...," zamručel si sám pro sebe v duchu a chystal se otočit a pokračovat do "klubovny", kde si chtěl nechat své věci, aby mohl skočit do sprchy, když se otočil a polekaně se zarazil na místě.

Přímo před ním stál malý drobný blondýnek v podobě Deidary, drobounkého, ale krásného mužíčka, který se na něj zubil od ucha k uchu.

"Měl by sis švihnout, Naruto, nebo to nestihneš," zamrkal na něj velkými, jezerně modrými hloubkami a složil ruce na hrudi.

Něco v jeho výrazu mu napovědělo, že asi není všechno úplně v pořádku a že se starší muž patrně drží zuby nehty, aby nezačal pěnit vzteky. Místo toho se mermomocí snažil, usmívat se a působit pozitivním dojmem, ostatně tak jako pokaždé. A stejně jako pokaždé Naruto pochopil, že pod maskou tohoto nádherně vypadajícího muže je časovaná bomba, která jen čeká na vhodný okamžik.

"Deidaro," zamručel, nechápaje, co je mu vůbec do toho, "mám takovej dojem, že času mám ještě docela dost, než mi natáčení začne."

Na tváři druhého pornoherce se na malý moment objevil náznak překvapení a možná, že i vzteku, který však jeho majitel okamžitě skryl za široké zazubení. Nakonec nad tím dlouhovlasý jen mávnul rukou, udělal k němu několik kroků a jemně mu položil ruku na rameno.

"Ten tvůj naprostý nezájem o dochvilnost mě vždycky překvapovat," uchechtl se a na malý, sotva znatelný moment Naruto v jeho pohledu zahlédl náznak smutku, který však zmizel stejně rychle, jako se objevil. "Na druhou stranu teď už mě to zajímat nemusí. Hodně štěstí... snad ho budeš mít víc než já."

S těmi slovy sundal ruku z jeho ramene a vyrazil směrem, kde předtím zmizel Sai.

Narutovi nechápavě povadla spodní čelist. "Co to mělo kurva bejt, ttebayo?" vydechl a několikrát zamrkal, jako kdyby se právě chtěl probrat z hodně špatného snu, "Co je mu kurva do toho, jestli chodím včas nebo ne?"

Co to se všema, do háje, toho dne bylo? Proč na něj každej tak blbě čuměl a proč se Deidara choval tak divně? Jasně, chápal by to dřív, v době, kdy byl vycházející hvězda a bral jednu roli za druhou, které by dříve dostával on, ale to už bylo sakra nějaký pátek! Dobře, tak nějak se zasloužil o to, že dlouhovláskova kariéra zažila rychlý pád, ale to už bylo dávno! Už několik let mezi nimi nebyla zlá krev a navzájem se k sobě chovali velice slušně! Dokonce to i vypadalo, že to Dei dokázal časem vstřebat a svým způsobem mu i odpustil! Tak co mělo, sakra, tohle znamenat? A co mu bylo do nějakýho štěku, kde beztak vystupoval asi jen pět minut?

Nakonec blondýn protočil očima, prsty pravé ruky si promnul kořen nosu a zhluboka si povzdechl. Dobrá nálada, kterou ještě před několika minutami pociťoval, byla ten tam. Na malý okamžik se mu nad absencí všech těch příjemných pocitů a téměř bezstarostné nálady zastesklo, ale bohužel mu nezbylo nic jiného, než nechat to plavat.

"Divnej den, ttebayo," zamručel a neodpustil si tak drobný komentář, než zase vyrazil ke společenské místnosti.

Po pár minutách, kdy se vymotal ze spletitých chodeb, konečně dorazil do cíle. Avšak těsně předtím, než vůbec stačil zvednout ruku a položit ji na kliku, se k němu z pravé strany přihnal hlavní režisér sršící štěstím. Brýle nasazené na nose měl nakřivo, vlasy rozcuchané a z očí mu šlehaly jiskry nadšení.

"T-Todoro, chcete něco?" začal lehce zmateně, ale to už ho vyšší muž v další vteřině téměř až bratrsky objal kolem ramen a šťastně se na něj usmál, div mu nepraskly panty.

"Oh, tak jsi konečně tady, už jsem myslel, že nedorazíš!" zajásal a ještě víc ho k sobě přivinul, jako kdyby byli nejlepší přátelé a jako kdyby si ještě poměrně nedávno nelezli na nervy.

Naruto se od něj pokusil odstrčit, ale nepodařilo se mu to.

"Co s tím všichni máte, ttebayo? Natáčení je za hodinu a půl!" zaprskal už notně naštvaný.

Druhý muž ale jen nadšeně zakroutil hlavou, div mu neodletěla.

Pak ho pustil a zvednul ukazováček do vzduchu.

"Omyl," začal a ještě víc se pousmál, "vlastně začíná za čtyřicet pět minut. Měl by ses připravit, Naruto, a nastudovat si svoje repliky ze scénáře. Uchiha svoje rozhodnutí přehodnotil a rozmyslel si to! Je ochotný s tebou natáčet! Dostaneš druhou hlavní roli v tom seriálu!"

Naruto měl pocit, že se s ním zatočil svět.

"C-cože?"