"Potřebuju s tebou mluvit... venku," zašeptal dlouhovlasý bývalý pornoherec do Sasukeho ucha zrovna v okamžiku, když se s Kakashim a ostatními bavili o možných dalších potencionálních projektech, které by mohli jejich společnosti vynést pěkný balík.

Sasuke sebou jenom lehce cuknul a zlehka se otočil přes rameno, aby se na nově příchozího blonďáka zvědavě podíval. Deidara se na něj culil zpoza jeho zad, ve tváři mu hrál jemný, nicneříkající, ale svým způsobem spiklenecký úsměv a on se náhle nezmohl na nic jiného, než několikrát překvapeně zamrkat. Byla to už dlouhá doba, co s ním naposledy nějak víc přišel do styku a ještě delší od chvíle, co spolu naposledy mluvili, a tak se nebylo čemu divit, že ho jeho požadavek a popravdě řečeno i jeho přítomnost na firemní akci poněkud vyvedli z míry.

Na moment se zarazil a v mysli se mu vybavila porada z doby před zhruba týdnem a půl, kdy jim šedovlasý manažer oznámil, že se Deidara rozhodl skončit. Žádný zásadní důvod neuvedl, ale jeho samotného a několik dalších lidí napadlo, že tak učinil patrně kvůli tomu, že už několik dlouhých měsíců nedostal žádné pořádné role. Mezi jeho kolegy, ať se jednalo o lidi ze štábu, nebo z řad herců, se poté proslýchalo několik různých drbů najednou, ale jeho samotného to popravdě nijak nezajímalo. Byla Deidarova věc, proč se rozhodl skončit a on se do toho nehodlal motat nejen proto, že se téměř neznali, ale i z toho důvodu, že se nerad pletl do záležitostí jiných lidí. Navíc měl dost vlastních starostí, které ho plně zaměstnávaly - například hromada práce a ve volném čase jeho rodící se vztah s Uzumakim.

Nakonec nad tím ale jenom mykl rameny a pomalu se postavil. "Omluvte mě, prosím, hned budu zpátky," promluvil k ostatním ze svých kolegů ze štábu, přesunul pozornost zpět na Deidaru a s myšlenkou, co mu asi ksakru může chtít, ho následoval ven před restauraci. Moc dobře cítil v zádech několik různých zvědavých pohledů a bylo mu jasné, že mnozí z firmy již patrně začínají vymýšlet všechny možné i nemožné teorie o tom, co spolu budou venku dělat, od přátelského pokecu, přes kuřbu až po rychlý sex vedle v temné uličce, ale nakonec nad těmi myšlenkami jen zavrtěl hlavou a nechal je být. Když chtěli být tak hloupí, aby si vymýšleli takové nesmysly, tak ať.

Jakmile vyšli ven, černovlásek oděný jen v černých kalhotách a stejně barevné košili rázem zalitoval, že si nevzal alespoň bundu a lehce se otřásl po celém těle. Léto bylo už dávno za nimi stejně jako první polovina září. Přes den bylo sice ještě příjemné teplo, ale jakmile slunce zapadlo a stíny se prodloužily v temnotu, kterou narušovalo maximálně tak osvětlení z pouličních lamp, byla už docela pěkná zima. Sasuke strčil ruce do kapsy od riflí, aby se alespoň trochu zahřál a rozhlédl se kolem sebe.

"Divím se, že tě tu dneska vidím," začal černovlásek a lehce nakrčil obočí, "co potřebuješ?"

Deidara, který v ten okamžik stál na kraji chodníku jen pár kroků od něj, se jen pobaveně zazubil a posunkem hlavy ukázal ke zdi nalevo od vchodových dveří. Mladší muž se tím směrem zmateně podíval a když na jednom z temnějších míst, kam nesahala záře z lamp, uviděl se o zeď ležérně opírat jakousi vysokou postavu s černými dlouhými vlasy staženými v culíku, jen pocítil nepříjemné bodnutí v hrudníku. Trvalo to jenom pár okamžiků, než se ona osoba konečně od zdi odpíchla s rukama složenýma na hrudi, ale Sasuke i tak moc dobře cítil, že z tohohle rozhodně nekouká nic dobrého. Trvalo chviličku, než mu došlo, že jeho špatné tušení se ukázalo jako pravdivé.

Dobrá nálada a všechny ty skvělé emoce, které za těch několik týdnů díky dobře odvedené práci i nově vzkvétajícímu vztahu pociťoval, rázem zmizely a nahradila je kombinace vzteku, zrady a čirého, nefalšovaného pohrdání, které se v tu ránu, kdy jeho starší bratr s nenuceným výrazem ve tváři konečně vyšel na světlo, ještě zesílila. Sasuke v ten okamžik zúžil rty do tenké linky a v obličeji sám nasadil tvrdou, bezvýraznou grimasu, za níž se snažil schovat všechnu tu zlobu, jíž ke svému bratrovi momentálně choval. Jistě. Jedna jeho část moc dobře věděla, že se mu Itachi jen snažil pomoct, ale zároveň se bytostně nemohl smířit s faktem, že mu ani na malou chvíli nedůvěřoval a raději se ho rozhodl obejít, než aby ho nechal jednat podle vlastního uvážení, jako kdyby ho nepovažoval za dospělého muže, ale malého fakana!

"Co tu sakra chceš?" zavrčel na něj temně, vyndal ruce z kapes a pak silně stiskl dlaně v pěst. Na moment si v hlavě vybavil všechny ty telefonáty, které v posledních třech týdnech svému staršímu sourozenci vytípnul a SMSky, na něž neodpověděl, a jen nechápavě zavrtěl hlavou. "Řekl bych, že s tvojí inteligencí ti dojde, že se s tebou nechci bavit, ale očividně jsem tě přecenil, brácho."

Itachi se jen pobaveně ušklíbnul, několika kroky k němu přišel blíž a zastavil se v půli cesty mezi ním a Deidarou, který je skrze dlouhé řasy s jemným, vypočítavým úsměvem na tváři tiše pozoroval.

"Hovory jsi mi nebral, na zprávy jsi mi neodepisoval. Nějak jsem se s tebou spojit musel. Znáš to. Když nejde Mohamed k hoře...," pokrčil jen rameny, "Chtěl jsem s tebou mluvit. Aspoň na chvilku."

"Chtěl jsi se mnou mluvit a když jsem na tebe kašlal, tak co?" nechápal Sasuke, snaže se v sobě udržet veškeré známky pomalu kypícího hněvu. Věděl, že mu tu podpásovku jednou odpustí, přece jenom to dělal z lásky k němu, ale potřeboval čas. Tím, že se jej Itachi rozhodl obejít, utrpělo jak jeho ego, tak neochvějná důvěra, jíž k němu po celá ta léta choval. Černočernýma očima se zadíval nejdřív na něj, pak ne Deidaru a zase zpátky. "Tak ses rozhodl, že použiješ prostředníka? Jako fakt?"

Na moment se odmlčel a pozornost opět přesunul k blonďákovi. Nebyl úplný idiot, aby si nedal jednu a dvě dohromady. Todoro sice dostal od Japanese's action studios poměrně zajímavou nabídku, pokud by se mu ho podařilo přesvědčit, ale nebyl tím člověkem, který by na něj Itachimu potají donášel. S hnědovlasým režisérem s jasně zelenýma očima spolu sice těsně spolupracovali a dávalo by to tak naprosto dokonalý smysl, ale to očividně nebyl Itachiho styl. Ne. On potřeboval někoho nenápadného, někoho, koho by ho ani ve snu nenapadlo obvinit. A když mu hlavou znovu prolétl fakt, že Deidara dal před pár týdny výpověď, protože potkal nějakého zazobaného frajírka, který ho finančně údajně dost slušně dotoval, neměl už o ničem ani pochyb.

"Kolik ti zaplatil za to, abys mě šmíroval?" zeptal se pohrdavě a probodnul svého bývalého kolegu temným, ostřížím zrakem. Deidara měl v tu chvíli štěstí, že se nedalo zabíjet pohledem. "Určitě to musela být pěkná sumička, když jsi kvůli tomu skončil a nechal se vydržovat jako prvotřídní kurva!"

Pobavený výraz v obličeji jeho bratra se rázem změnil na ledový a chladný. Veškeré veselí z jeho tváře zmizelo. "Opatrně, Sasuke," zavrčel tichým, výhružným hlasem, "Tak silných slov není potřeba."

Sasuke se zarazil, když uslyšel ten varovný tón, několikrát zamrkal a znovu se na ty dva pořádně zadíval, sledoval výrazy v jejich tvářích, všímal si jejich postoje a pak sebou nad opravdu zvláštní a neuvěřitelnou myšlenkou jen lehce trhnul a naprosto neUchihovsky vykulil oči.

"Vy dva spolu jako-"

Na rtech malého blonďáčka se objevil pobavený úšklebek. Několika krátkými kroky došel k Itachimu a jemně se o něj opřel. "Už to tak trochu bude, hm," zamručel jenom a v okamžiku, kdy ve tváři mladšího Uchihy uviděl ještě větší překvapení, se pobaveně uchechtl.

"Jak se to stalo? Dyť... dyť..."

"Pamatuješ si ten den, co jsem tě navštívil?" zeptal se opatrně nejstarší z nich a na malý okamžik se mu alespoň trochu ulevilo, že jeho mladší bráška konečně myslí na něco jiného, než na službu, kterou mu chtěl prokázat. Službu, kterou z nějakého pro něj nepochopeného důvodu Sasuke považoval za neuvěřitelnou zradu. Když se Itachi dočkal pouhé tiché odpovědi v podobě pokývání hlavy, pokračoval: "Druhý den ráno jsem nejel hned domů, jak sis myslel..."

Před pěti týdny...

Vysoký tmavovlasý muž trpělivě seděl v autě na parkovišti před budovou, v níž pracoval jeho mladší bráška a zatímco již několik desítek minut čekal, zda nebude mít štěstí, pomalu střízlivěl. Původně měl v plánu jet od Sasukeho rovnou domů, ale to by se spolu nesměli tak příšerně opít. Tokio nebylo úplně nejblíž a na dálnici v tuhle dobu hlídkovala hromada policejních vozů. Rozhodně se jako přihlouplý idiot nechtěl nechat od jedné z nich zastavit a snažit se pak nějakým velice zajímavým a výmluvným způsobem vysvětlovat, proč syn jednoho z největších ropných magnátů jezdí se zbytkáčem v krvi křížem krážem po dálnici. Ne. Pokud by se něco takového dostalo do novin, otec by ho s největší pravděpodobností zabil, nebo vydědil. A úplně stačilo, že k oběma trestům měl momentálně nakročeno jeho mladší bráška.

Sasuke.

Jakmile na něj Itachi pomyslel, zlehka se kousl do rtu. Včerejšího dne mu slíbil, že se mu nebude plést do života a všechna rozhodnutí nechá na něm, ale už ve chvíli, kdy od něj odjížděl, věděl, že tenhle slib pro něj bude opravdu těžké dodržet. Sasuke pro něj byl neuvěřitelně důležitý, i přes jejich viditelnou odlišnost by za něj dal ruku do ohně a klidně by pro něj umřel. Představa, že ho stále nechá hrát v pornu a ten samý žánr i natáčet, pro něj byla téměř ubíjející. Co když se ta videa někdy dostanou do bulváru? Co když otec zjistí, čeho se dopustil? Bylo mu jasné, že by něco takového považoval za neuvěřitelnou ostudu a Sasukeho by vydědil a zpřetrhal s ním veškeré kontakty, tak moc pro něj byla jeho práce důležitá, mnohem důležitější než jeho rodina. Mladší tmavovlásek se ho včera snažil uklidnit, že porno, v němž hraje, patrně brzy zmizí hluboko v archivech internetu, ale on tomu tak úplně nevěřil. Riziko, že jednou vše vyplave na povrch, bylo moc vysoké, tím spíš, pokud se bráška bude dál v téhle pochybné branži pohybovat. Ne. To nemohl dopustit. Musel něco udělat.

I přes svůj slib Sasukemu a vlastně i sobě samému, že to nechá být, se jeho mysl rozběhla na plné obrátky. Ještě, než najel na dálnici, otočil auto a vyrazil směrem k Paradise movie corporation. Nedělal si velké naděje, že by tam toho pohledného blonďáka ze včera potkal, ale zkusit to musel. A pokud se mu nezadaří, alespoň bude vědět, že Vesmír i Osud chtěli, aby to opravdu nechal být...

Když však po několika desítkách minut, co čekal v autě na parkovišti uviděl, jak z hlavních dveří ladným, sebevědomým krokem vychází ten, jehož mu Sasuke představil jako "Deidaru" a jehož jen tak mimochodem viděl v několika videích na japonských pornostránkách, jen spěšně vyrazil z vozu, zamknul ho a rychlým krokem přešel z parkoviště na chodníček a vydal se přímo k němu. Střetli se spolu po několika málo metrech.

"Zase vy?" zamrkal překvapeně blondýn a na rtech se mu objevil smyslný úsměv, "Vás bych tu dva dny za sebou nečekal. Nejspíš ale budete zklamanej."

Dei se otočil a posunkem hlavy ukázal k budově, než se zase otočil zpět k němu a zazubil se.

"Váš bratr tam dneska není."

"Nejdu za Sasukem," začal Itachi opatrně a upřeně se na pohledného mladíka před sebou zadíval, "Vlastně jsem hledal vás."

Deidara se zarazil. "Mě?" zamrkal nechápavě, ale podle úsměvu na plných rtech patrně potěšeně.

Uchiha jen kývl hlavou a sám se zlehka a šarmantně pousmál.

"Něco bych s vámi potřeboval probrat. Máte chvilku? Rád bych vás pozval na oběd."

Současnost...

Itachiho ze vzpomínek probralo výsměšné uchechtnutí.

"Vaše lovestory je mi popravdě docela dost ukradená," odfrkl si Sasuke a otočil se na podpatku, "nehodlám ani jednomu z vás věnovat ani vteřinu svýho času. A za to poděkuj jenom sám sobě, brácho. Kdybys neměl neuvěřitelnou potřebu furt strkat ten tvůj dokonalej frňáček do věcí, do kterých ti nic není, byli bysme spolu v pohodě."

Druhý Uchiha si povzdechl a dlaní si promnul obličej, rychle k Sasukemu přiskočil a položil mu ruku na rameno. Nemohl dovolit, aby jen tak odešel a dál se na něj zlobil. Musel mu vysvětlit, že to udělal jen proto, že mu na něm záleželo. Na něm a jeho štěstí. A zároveň potřeboval pochopit, proč jeho pomoc stále tak zarytě odmítal.

"Tak počkej přece, Sasuke," vydechl jen a prosebně se na něj zadíval, "Chci jen pět minut... nic víc. Notak. Jsem přece tvůj brácha."

Mladší na něj ještě několik okamžiků naštvaně zíral, než si odevzdaně povzdechl.

"Fajn. Mluv. Máš pět minut."

"Díky, Sasuke," pousmál se Itachi, "Vážím si toho."

"Čtyři minuty a padesát pět vteřin...," procedil jen Sasuke a znovu strčil ruce do kapes od kalhot, "Čas běží, tak si nech ten svůj vděk a laskavě začni zpívat."