Margot

Než jsem se nadála, byla Samantha zpět a já musela čelit tomu, čeho jsem se tolik obávala. Nechtěla jsem z toho dělat zbytečně velkou vědu, protože i kdybych měla nadále pracovat pro Joshe, nebylo by to nic obtížného. Vlastně by to bylo snazší - pracovně. Vztahově to ale bylo úplně někde jinde. Josh se skoro vůbec neprojevoval, takže bylo nesmírně těžké navázat s ním kontakt. Samantha byla sice moje nadřízená, ale když na to přišlo, mohla jsem se s ní bavit jako s kamarádkou. 

Jakmile jsem se kolem oběda dozvěděla, že se dnešní porady nebudu moct zúčastnit, moje nervozita ještě stoupla. Podle všeho to bylo pouze mezi Samanthou a Joshem, takže jsem jejich rozhodnutí nemohla ani nijak ovlivnit. Bridget to bylo na druhou stranu úplně fuk. Když jsem za ní přišla, seděla za stolem, před sebou už téměř snědenou pizzu a lakovala si nehty.

,,Uvolni svaly, Margot, působíš jako zombík," rýpla si do mě a já si k ní přisunula volnou židli. ,,Tebe to fakt nestresuje?"

Pokrčila rameny a napila se vody. ,,A pomůžu tím něčemu, když se budu stresovat? Josh po mně skoro nic nechce. Kdyby mi měl šéfovat i po dnešku, nezlobila bych se. Spíš mi pořád v hlavě visí ta druhá věc... Podle mě na to jde pomalu jen teď. Jakmile pověst vrahouna vychladne, půjde tvrdě na věc a zaúkoluje nás. Jenže to dělá i Samantha, akorát od samého začátku. Byla by to příjemná změna."

,,Takže ti už není nepříjemná představa, že pro něj budeš pracovat? Před dvěma týdny jsi mluvila jinak."

Dlouze se na mě zadívala. ,,Znáš mě, mám ráda vzruchy. Ale kdybych měla být zcela upřímná a dát všechny žerty stranou, tak... ne, tohle prostě není vrah. Je sice divně zakřiknutej, ale zkrátka mi to nesedí. Ze začátku jsem z toho měla divný pocit, ale to zapříčinily ty kecy všech okolo. Teď je to pro mě jen sexy ňouma, který polyká prášky."

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Já stále nevím, co si o tom všem mám myslet."

,,Tak to pusť z hlavy, stejně to neovlivníš."

,,Jo," přitakala jsem. ,,neovlivním. A to je mi právě nepříjemné."

Věnovala mi úsměv. ,,Vadí ti, když nemáš věci pod kontrolou, hm?"

Zvedla jsem oči v sloup. ,,Nesmírně."

**

Když jsem se o deset minut později vracela do kanceláře, našla jsem u dveří Samanthu. 

,,Ahoj, jsem ráda, že jsi zpátky."

Nadzvedla obočí. ,,Nápodobně. Čekám tu už čtvrt hodiny."

Sakra, já si umím vybrat čas.

,,Omlouvám se, byla jsem u Bridget, potřebovala s něčím pomoct."

Samantha potlačila úsměv. ,,S dojedením pizzy?"

Chvíli jsem si myslela, že mám špinavou pusu, ale pak mi došlo, že v ruce držím zbytek vystydlého těsta.

,,Potřebuji s tebou mluvit," prolomila ticho a já se chopila kliky. ,,Samozřejmě, pojď dál. Josh mi říkal, že tohle byla kdysi tvá kancelář."

,,Ano, kdysi dávno. Je to tady útulné, ale jde sem strašně málo světla. Pro kytky je to nepraktické."

Teď jsem to byla pro změnu já, kdo musel potlačit úsměv. Posadila jsem se naproti ní a opět se mě zmocnil pocit nervozity.

,,Bylo mi řečeno, že jsi odvedla skvělou práci, když jsem byla pryč," nadhodila Samantha po chvíli ticha a já se usmála. ,,Tak to jsem ráda."

,,A možná budeš ještě raději."

V otázce jsem naklonila hlavu lehce do strany a Samantha si odkašlala. ,,Věc se má tak, že brzy opustím firmu. Už mě nebaví být odříznutá od své rodiny a většiny přátel, takže se chci přestěhovat zpátky do Miami."

Cože?

,,Aha, to je..."

,,Chci, aby jsi převzala mé místo."

,,Já? Na tvoje místo?"

,,Ano, Margot, slyšelas mě dobře."

,,Já... nemám skoro žádné zkušenosti, Samantho. Vůbec nevím, co to obnáší, já..."

,,Budeme mít dostatek času, abych tě pořádně zaučila. A Josh ti taky milerád vyjde vstříc."

Nemohla jsem uvěřit ničemu z toho, co mi za posledních několik vteřin řekla. ,,Já nevím..."

,,Margot, koukni na mě. Vážně si myslíš, že bych ti při své povaze navrhla povýšení, kdybych si nebyla jistá tvými kvalitami? Jsi tady největší dříč a snažíš se všechno dovést k dokonalosti. Jdeš všem příkladem, když pominu ten nedávný pozdní příchod a občasné zašití v kanceláři u své kolegyně. A Josh na to nemůže být sám. Byl dlouho mimo pracovní režim."

Najednou jsem měla pocit, že tohle je ten nejpřednější důvod ze všech. I kdyby věřila v mé schopnosti, věc se měla tak, že bez dalšího vedoucího bude firma nahraná. Nebo aspoň tak mi to znělo.

,,Můžu mít dotaz, Samantho?"

,,Samozřejmě, ptej se."

,,To ty jsi sem Joshe dostala zpátky?"

Přišlo mi, že trvalo celou věčnost, než odpověděla. ,,V podstatě ano."

A najednou mi to bylo jasné. Samanthy slovo bylo dostačující k tomu, aby se Josh mohl vrátit. A Samantha za sebe potřebovala najít náhradu, aby mohla odletět domů, což byla podle všeho její priorita. Patrně si ani nezjišťovala, jak to s Joshem ve skutečnosti je. Prostě chtěla odjet a tečka.

,,Dobře... díky."

Zvedla se a otevřela dveře. ,,Až budeš mít čas, skoč za Joshem. Taky ti k tomu určitě něco poví."

Jo, řekla jsem si pro sebe v duchu. Když člověk získá povýšení, je to radostná událost, jakýsi posun v jeho kariéře. Já radost necítila, jen vztek. Pokud se Samantha chtěla vrátit do Miami, musela jsem to respektovat. Dokonce jsem si i dokázala představit, proč se najednou rozhodla vrátit. Když člověk stráví několik dní v nemocnici a nemá za ním v podstatě kdo přijít, je to depresivní. Začala se v New Yorku cítit sama, to jsem dokázala pochopit, ale měla si dvakrát rozmyslet, než se přimluvila za Joshe, aby se mohl vrátit. Čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím mi to bylo jasnější. Ona zkrátka vůbec netušila, jaká je Joshova minulost. Myslela jenom na sebe.

,,Sakra!" zavrčela jsem, abych si trochu ulevila.

**

Zaklepala jsem na dveře a po chvíli vešla dovnitř. ,,Chtěl jste se mnou mluvit?"

Josh přikývl a upravil si kravatu. ,,Ano, Margot, chtěl. Posaďte se. Už jste mluvila se Samanthou?"

,,Ano," řekla jsem a nedokázala zamaskovat zklamaný tón. ,,byla jsem obeznámena s tím, jak se situace má."

,,Dobře. V tom případě jste nejspíš pochopila, že budete mou pravou rukou."

Zadrhl se mi dech. Měla jsem to pochopit, ale naneštěstí pro mě se tak nestalo.

,,Ano," zalhala jsem a už totálně vykolejená si poposedla.

,,Nezníte moc přesvědčivě."

V šoku jsem několikrát zamrkala. Za celé dva týdny mě nikdy nijak nehodnotil. Ani neřekl dobrá práce, prostě jen poděkoval. A teď mi hodlal říkat, jak zním?

Co je mu vůbec do toho? Ale když už to nadhodil, zřejmě ode mě chce slyšet upřímný názor.

,,Já... nelíbí se mi představa, že budu vaše parťačka."

Ani to s ním nehnulo. ,,Mohu vědět proč?"

,,Slyšela jsem o vás věci, které člověk nemůže vyhnat z hlavy jen tak."

,,Taky jsem o sobě slyšel věci, které nemůžu vyhnat z hlavy," řekl a schoval spodní ret pod horní, jak se snažil zamaskovat, že má úplně ztuhlou čelist. V kombinaci s jeho prázdným pohledem to působilo... vůbec poprvé jsem v něm přestala vidět to roztěkané neviňátko a jen si přála, aby se ihned vrátilo zpátky, protože tenhle Josh byl děsivý. 

,,Chtěla bych jen vědět, co tyhle klepy započalo. Přece to nemohlo vzniknout jen tak, nemám pravdu?"

Kruci, můj hlas! vykřikla jsem v duchu, když jsem si uvědomila, jak zním roztřeseně.

Josh zabořil záda do opěradla křesla a v zamyšlení přikývl. ,,To máte pravdu, nevznikly jen tak."