Bridget

Celá tahle situace s Gabrielem mě neskutečně štvala! Mohli jsme být spokojení, kdyby neměl ty svoje výkyvy nálad. Občas se choval jako ženská před menstruací. A ty jeho sexuální choutky byly moc i na mě. Sice mám ráda, když je na mě chlap trochu tvrdší, ale tohle už překračovalo hranice mé tolerance.

S povzdechem jsem ve své kanceláři přešla k oknu a s telefonem v ruce přemýšlela, že Gabrielovi napíšu a pozvu ho na večeři, při které si to všechno v klidu vyříkáme a pak se uvidí. Už jsem najížděla na smsky, když mi od něj přišla zpráva.

Kde máš kámošku, kotě?

Zamračila jsem se a vytočila jeho číslo, jenže mi to nebral. Už vážně naštvaná jsem najela do našeho chatu a napsala: Přestaň se chovat jako vůl!

Není vhodná chvíle na provokace, odpověděl okamžitě a já se zhluboka nadechla.

Tak počkat, o co jde?

Ty jsi mluvil s Margot?

Jsi bystrá!

Evidentně se mi vysmíval.

,,Kreténe," zašeptala jsem a vytočila její číslo, jenže mi ihned spadlo do hlasové schránky.

O co ti jde?

Buď tak hodná a zaskoč do kanceláře Joshe Redforda. Rád bych mu po tobě vyřídil vzkaz, psal a já už začínala být vzteky bez sebe.

Okamžitě mi řekni, kde je Margot!

Skládka. On už bude vědět.

Sevřela jsem mobil takovou silou, že div nepraskl a rozběhla se do kanceláře svého šéfa. Když jsem se ocitla před dveřmi, bezmyšlenkovitě jsem vzala za kliku a rovnou tam vpadla. Josh sebou trhl a překvapeně zamrkal.

,,Margot," vydechla jsem a hodila mu na stůl svůj mobil. ,,čtěte!"

Josh váhavě projel celou konverzaci a vzhlédl ke mně s naběhlou žilou na čele. ,,Kdo je Gabriel?"

,,Můj přítel. Teda, teď už asi bývalý. O co tu jde?"

,,Najděte mi jeho fotku," přikázal a já se chopila mobilu. V galerii jsem klikla na první Gabrielovu fotku a otočila obrazovku směrem k Joshovi. Ten ve vteřině úplně zbělal a zmizel z kanceláře dřív, než jsem se stihla na cokoliv zeptat.

Margot

Probudila jsem se do zimy a šera. Hlava mi třeštila jako ještě nikdy a měla jsem šílenou žízeň.

,,Šípková Růženka se nám konečně probrala?"

Sevřel se mi žaludek. Až příliš brzo jsem si uvědomila, s kým to jsem a do jaké situace jsem se dostala. Byla jsem v nebezpečí.

Opatrně jsem se zvedla do sedu. Nacházela jsem se na potrhané pohovce, která smrděla zatuchlinou. Na podlaze se válely kusy střepů z rozbitých oken. Byla tu hrozná zima a já byla jen v tričku a kalhotkách. Ohlédla jsem se přes opěradlo gauče po tom parchantovi a shledala, že si hraje s mojí braletkou, kterou jsem si vzala po sto letech. Svršek, který jsem měla na sobě, byl trochu průhledný a já si teď připadala jako nahá.

,,Vysvětli mi, o co tady jde. Mám právo to vědět," řekla jsem tiše, protože jsem měla tak vyprahlo, že jsem ani nedokázala mluvit.

,,Tak právo!"

,,Ano, právo. Jsem prostředkem vydírání? Jako v nějaký posraný kriminálce?"

Don přešel k pohovce a opřel se opěradlo, aby se ke mně mohl naklonit. ,,Mám tě znovu praštit, abys sis už nadobro odpustila ten sarkasmus?"

Jen jsem mlčky opětovávala jeho pohled a snažila se ignorovat tu příšernou nevolnost. Tohle bylo zlé. HODNĚ zlé.

,,Hodná holka," řekl a začal přecházet po prostoru. ,,Vždycky ho měla raději než mě. A kdyby jen ona..."

Pohlédla jsem na dveře v rohu. Byly ode mě vzdálené na několik metrů a Don je s největší pravděpodobností zamkl. Okna byla taky marná, protože na nich byly mříže. Mělo vůbec cenu to zkoušet?

,,Koukni na mě, ty couro."

Měla bych se přestat rozhlížet.

,,O kom to mluvíš?"

,,Přece o tvém drahém Joshovi! Pro matku jsem byl černá ovce rodiny. Nikdy jsem se ani necítil jako její dítě."

Nepatrně jsem zavrtěla hlavou. Nechápala jsem, proč mi to všechno říká. ,,A... co váš otec?"

,,Jsme nevlastní bratři. Copak, on se ti o mně nezmínil? Proč taky, že?"

,,A tvůj otec?" zeptala jsem se a cítila, jak to moje hlava už nezvládá. Bylo mi čím dál hůř.

,,To ti může být úplně u prdele!"

Uhnula jsem pohledem a zadívala se na své zmodralé nohy. Byla mi strašná zima. ,,Jo, to může. Ale když jsem teď tady, tak to asi musí mít nějaký důvod. Pokud jen nechceš, abych s Joshem byla, tak bych ti ráda řekla, že jsme se před nedávnem rozešli. Je dost evidentní, že ke mně vůbec nic necítí, takže pokud mi teď ublížíš... patrně mu to bude úplně jedno."

,,Proč bych ti to měl věřit, heh?"

,,Protože neumím dobře lhát."

,,To jsou jen kecy! Každý umí dobře lhát," oponoval. ,,Tracy měsíce předstírala, že pro ni nikdo jiný než její drahý manžílek neexistuje, zatímco si ode mě v každé volné chvíli nechávala vyšukat mozek z hlavy."

Proboha.

,,Co o ní víš? Pověz?" vyzval mě a já hlasitě polkla. ,,Byli manželé a ona se zabila, protože se cítila provinile kvůli nevěrám. Josh... Josh ví, že...?"

Don se usmál tak šťastně, že jsem se málem neudržela.

Takový šmejd!

,,Je to pro něj čerstvá novinka. Pěkně jsme se kvůli tomu servali."

,,Ty..."

,,Podle tvého pohledu soudím, že jsi ho viděla po našem setkání? A pak jste se rozešli? Ještě aby ne. Tenhle nevyrovnaný psychopat nemůže být s někým tak... obyčejným."

Plán. Tohle byl plán!

,,Ty ses náš snažil rozdělit, že jo? Věděl jsi, že spolu pracujeme a zapletl ses s Bridget, aby ses k nám dostal blíž."

,,Celkem dobrý, na to že jsi dostala přes držku," rozesmál se a já už nedokázala předstírat, že je v mé nátuře sedět polonahá na tomhle blbým gauči a potlačujíc slzy čekat na nejhorší. Překvapivě rychle jsem vyskočila na nohy a popadla ze země nejbližší střep. Povedlo se mi uhodit ho volnou rukou do obličeje. Na chvíli ztratil rovnováhu, takže jsem ho praštila znovu a užuž se chystala udělat, co bylo třeba, když mě chytil pod krkem a dotáhl zpátky na gauč, kde mi přisedl nohy a donutil mě sevřít dlaň se sklem v pěst. Jakmile mi ten ostrý nástroj prořízl kůži a vjel do masa, zařvala jsem bolestí, ale snažila se bojovat dál.

Kurva! DO PRDELE! KURVA!

,,NE, NE, NE!!!!!"

,,Přestaň už řvát!" zasyčel a vytáhl mi z poraněné dlaně zakrvácené sklo. Byla to tak silná bolest, že jsem z ní najednou úplně oněměla. ,,Dobře mě poslouchej, ty malá kurvičko, chci aby sis vzala do hrobu malé tajemství. Já jsem Tracy miloval! Miloval jsem ji daleko víc než ten nagelovanej ubožák, jenže ona si vybrala jeho. Už ti dochází, kam tím mířím?"

Já se zblázním! Tohle je neuvěřitelné!

,,Tys... já..."

,,Něco na tom nehraje, že?" přivřel tajemně oči a přitiskl mi ten ostrý kus skla ke krku.

Dýchej, Margot! Nádech... výdech... nádech... výdech...

,,Josh mi řekl, že jí našli v žaludku velké množství prášků."

,,Přesně tak. Spolykala tři plata velmi silných prášku na spaní, zatímco jsem jí držel nůž na krku. Dala přednost téhle smrti před podříznutím."

Zrychlil se mi tep a srdce mi bylo tak silně, až mi proběhlo hlavou, jestli třeba nemám infarkt. A najednou mi došlo, že to žádný infarkt není. Celá jsem se začala klepat pod návalem emocí, které mi způsobily panickou úzkost.

Don se od mě na chvíli odtáhl a olízl si rty. ,,Zdá se, že teď už není úniku, Margot."

Jako ve zpomaleném filmu jsem sledovala, jak se ten zakrvácený nástroj ocitl ve výšce, když se Don napřahoval, aby mi mohl zasadit poslední ránu. V tu chvíli do mé pomyslné bubliny pronikl hluk ozývající se za dveřmi. Don se ohlédl přes rameno a mně bylo jasné, že teď, nebo nikdy. Poraněnou dlaní jsem na podlaze nahmatala další kus skla a dala Donovi pěstí do břicha, aby se zlomil v pase.

,,Ty-"

Ať už chtěl říct cokoliv, nestihl to, protože jsem mu s hysterickým výkřikem podřízla hrdlo. Celý v šoku si ho sevřel dlaní a snažil se mě chytit za tričko, jenže já ho odstrčila. Věděla jsem, že teď už mě nepřemůže.

,,Margot!!!!" ozvalo se uprostřed zběsilého bouchání do dveří. S vypětím veškerých sil jsem se svezla z gauče na všechny čtyři a začala se plazit směrem ke dveřím. Neměla jsem v nohou absolutně žádný cit, byla jsem příliš v šoku, abych dokázala jít.

,,Margot!"

Znovu jsem vykřikla bolestí, protože mě do kůže na nohou řezaly další náhodně se povalující kusy skla.

,,Margot, slyšíš mě?! Otevři!" naléhal Josh.

Začínala jsem cítit, že omdlívám, ale bylo mi jasné, že pokud mu neodemknu, nejspíš tu umřu na podchlazení. Neměla jsem tušení, jak vážně na tom jsem, ale evidentně jsem potřebovala do nemocnice. Proto jsem se zapřela o paži a natáhla zdravou ruku směrem ke klíči, kterým šlo naštěstí otočit velmi snadno.

,,Margot, panebože!"

Slyšela jsem nějaké šramocení a následně zase Joshův hlas, když volal sanitku.

,,On... on..."

,,Margot? Slyšíš mě? Co se stalo?"

,,On..."

,,Ano?"

,,Tracy... on..."

Nebyla jsem schopna dát dohromady jedinou smysluplnou větu.

,,Margot, poslouchej, dostanu tě odsud, dobře? Všechno bude v pořádku."

Chtěla jsem přikývnout, ale ani to mi nešlo. Proto ze mě vyšel jen jakýsi skřek a pak už byla zase tma.