Margot

Začala jsem se mít daleko víc na pozoru. Na jednu stranu mi přišlo nepravděpodobné, že by Josh všeho nechal, sedl na letadlo a přiletěl sem, ale připadalo mi to nereálné? To bohužel ne. Proto jsem najednou ztratila chuť vídat se s Ericem, což ničemu nepomáhalo. Už dvakrát jsem mu odmítla pozvání na schůzku a připadala si při tom jako ta největší mrcha.

,,Ahoj, Wiggy, neruším?"

,,Nene, akorát jsem dopsala kapitolu, co máš na srdci, Ma-margot?"

Ona si ze mě bude za každou cenu dělat srandu, pomyslela jsem si s úsměvem a zhluboka se nadechla. ,,Mohly bychom se někde sejít? Potřebuju rozptýlit."

,,Takže mi uděláš ten striptýz?"

,,Klidně."

,,Tak to nemohu odmítnout!" zapěla a nadiktovala mi adresu, na kterou mám přijet.

,,Nebudu vás doma obtěžovat?" zeptala jsem se obávaně.

,,Brian tu není a mě rozhodně obtěžovat nebudeš."

Znovu jsem se usmála a sama pro sebe si přikývla.

**

,,Tak povídej," vyzvala mě Wiggy, když přede mě postavila džbán plný vody s plátky citrónu. ,,Tváříš se jako hromádka neštěstí."

Vážně?

To jsem si ani neuvědomila. Snažila jsem se předstírat, že nemám v hlavě ten největší možný guláš a její prohlášení mě ujistilo v tom, že na hereckou dráhu se rozhodně nikdy nedám. 

,,A já se tak snažím předstírat, že je všechno v pohodě," zasmála jsem se posmutněle.

,,Nepředstírej, předstírání je na hovno. Tedy, pokud nejsi v posteli s nějakým dřevem a chceš, aby to už konečně skončilo, pak máš povoleno předstírat, ale jinak je to fakt na nic."

Měla pravdu, bylo to na nic. A proto jsem se rozhodla, že k ní budu až bolestně upřímná a vyklopila jsem jí o našem vztahu všechno. Tedy, v rámci určitých hranicí. Neřekla jsem jí o Donovi, takže jsem si dala práci, aby při mé gestikulaci nezahlédla jizvu.

,,Pěkný," zhodnotila Wiggy nakonec. ,,ale ty ho stejně chceš."

,,Já nevím, mám na něj spíš vztek."

,,To s tím dost úzce souvisí, věř mi."

Možná měla pravdu.

,,Koukej jednat, Margot, na světě nejsme věčně."

Zatvářila jsem se dramaticky. ,,Páni! To znělo dost seriózně... Je ti dobře?"

,,Kozo," vyplázla na mě jazyk a přešla k lednici, aby vytáhla víno. ,,Poslal ti květiny. Evidentně nechce, abyste si byli cizí."

,,Pokud to byl vážně on, chová se jako stalker! Ani nevím, kde vzal adresu."

Wiggy se hlasitě rozesmála. ,,Margot, ty jsi tak krásně naivní! Sehnat adresu je v dnešní době chvilková záležitost, pokud máš správné kontakty."

Zavrtěla jsem hlavou a chopila se vychlazené láhve, abych se z ní napila. ,,Třeba to jen dramatizuji. Měl v New Yorku slabou chvilku, tak se rozhodl, že mi přes nějakou agenturu pošle kytky, aby to mezi námi nebylo tak dusné. Možná mu za pár dní pošlu děkovnou smsku a nechám to být."

,,To zní sice hezky, jenže je tu jeden háček..."

,,Jaký?" zamračila jsem se a Wiggy se zaculila. Nejradši bych ji praštila a objala zároveň. 

,,Řekla jsi, že táta našel tu kytici ležet před dveřmi, že?"

Přikývla jsem.

,,To by si žádná agentura nemohla dovolit, protože by riskovali, že tu kytici někdo ukradne. Musí se předat osobně."

Sakra, to je pravda!

,,Takže myslíš, že ji tam musel položit sám?"

,,Nemyslím," namítla. ,,vím."