Josh

Tu samou neděli

,,Můžu dál?"

John pohlédl na velkou tašku, kterou jsem měl hozenou přes rameno a ustoupil, abych mohl vejít. Asi před třemi lety jsem u nich už byl, protože jsme zrovna spolupracovali, a jelikož jsme si padli do oka, rozhodli jsme se pracovat v méně formálním prostředí. Podle paměti jsem se vydal dozadu směrem ke kuchyni a posadil se na nejbližší židli, protože jsem sotva cítil nohy.

Pousmál se a vytáhl z lednice dvě piva, jedno mi podal.

,,Díky. Kde máš Reese a malého?"

,,Vyšla si s kamarádkou do kavárny a Collina vzala s sebou."

Zpozorněl jsem. ,,S kamarádkou?"

John se posadil naproti mně a krátce se napil. ,,Nemluvím o Margot."

Přikývl jsem a rozhlédl se po místnosti, abych zakryl rozpaky. ,,Jak jí to jde?"

,,Je skvělá, všechno jí jde od ruky."

,,To bych se vsadil," řekl jsem si spíš pro sebe a hlasitě se nadechl. ,,Nevím, proč tu jsem. Asi jsem se chtěl jen ujistit, že je v pořádku. A taky jsem jí po cestě sem položil na práh kytici růží, což takhle zpětně nepovažuji za nejlepší nápad."

,,Pokud vím, tak si našla byt."

,,Vážně?"

To pro mě byla novinka.

Dal jsem si takovou práci, abych zjistil, kde bydlí její rodiče a ona se mezitím odstěhuje pryč...

,,Vážně," zavrtěl nade mnou hlavou a znovu se usmál. ,,A nerad ti beru iluze, ale podle všeho se teď s někým vídá."

,,S někým se vídá?" zopakoval jsem nevěřícným hlasem. Když jsem pochopil, že si se mnou John nehraje, postavil jsem se a začal pochodovat po kuchyni sem a tam. ,,Co se to se mnou, sakra, děje? Myslíš, že je to vážné?"

,,To netuším, jen jsem zaslechl, jak si o tom holky povídají, když jsem zrovna vešel do kanceláře. Pak jsem se na to ale neptal, protože mi do toho nic není."

Zarazil jsem se v chůzi a otočil se na něj. Jeho pohled přímo křičel A tobě do toho taky nic není!. Nemohl jsem mu odporovat, jenže kdybych jednal v životě pouze rozumně, nikdy bych se Margot nedostal k tělu.

,,Zdá se, že je to mezi vámi hodně komplikované," ozval se po chvíli ticha a já si promnul obličej. ,,Bohužel ano."

John toho o mé minulosti moc nevěděl, takže neměl ani tušení, jak moc komplikované to mezi mnou a Margot vlastně je.

,,Dej tomu čas. Máš kde bydlet?"

Pokrčil jsem rameny a vytáhl z kapsy od kalhot telefon. ,,Nemám, ale něco si najdu."

,,Můžeš pár dní zůstat tady, jestli chceš," navrhl. ,,Máme dva pokoje pro hosty."

Zarazil jsem se s palcem nad Google vyhledávačem. ,,To je od tebe moc milé, Johne, ale vzhledem k tomu, že se Margot svěřuje Reese se svým... milostným životem, asi by to pro ni nebyla ideální situace. Musela by tajit, že tu jsem."

V duchu jsem intenzivně doufal, že Margot zatím jen nevinně randí a že to dokážu včas zarazit.

Byl jsem sobec? Ano, největší pod sluncem. A bylo mi to úplně u prdele.