Margot

Zbytek soboty jsem se rozhodla strávit hledáním bytu. Z desítek nabídek pro mě byly jen dvě adekvátní, ale to mě neodradilo. Bydlet s našima mi nedělalo problém, nicméně mi v hlavě pořád blikala pomyslná kontrolka, která mě vyzývala, abych šanci, že zahlédnou moji jizvu, snížila na minimum. A to se pojilo se sehnáním nového bytu. V této situaci jsem byla ráda, že jsem si během uplynulých let našetřila relativně dost peněz, na které jsem dlouhou dobu nechtěla vůbec sáhnout.

Prohlídka prvního bytu, který pro mě přicházel v úvahu, byla v neděli od osmi ráno a já jsem se toho okamžitě chopila. Nemělo cenu nad tím moc přemýšlet.

Prostor ve zmiňovaném bytě byl velmi malý, ale vypadalo to tam hezky a předchozí nájemníci po sobě zanechali spoustu dobře vypadajícího nábytku. A já tu hodlala bydlet sama, takže jsem velký prostor nepotřebovala. Navíc, říct tomuto realitnímu agentovi ne bylo až překvapivě těžké. Eric byl mladý, evidentně ambiciozní a s těmi světle blonďatými vlasy a šedýma očima vypadal jako anděl. A pozval mě na rande.

,,Půjdu ráda," usmála jsem se a vzala si od něj vizitku. Ani v tomhle jsem ho nedokázala odmítnout. Navíc mě lákala představa, že bych po celé věčnosti mohla prožít hezkou romantickou večeři. Eric totiž působil jako beznadějný romantik!

Na základě toho milého pozvání a s vyhlídkou nového bytu jsem se po zbytek dne usmívala jako sluníčko. A když mi k večeru přišla smska od Bridget, že zaskočila do mého starého bytu a vzala si několik věcí, ze kterých je nadšená, můj úsměv se ještě zvětšil.

,,Vypadáš trochu děsivě, Margot," zkonstatovala mamka.

,,Mám byt," řekla jsem, abych jí své rozjaření vysvětlila.

,,A práci," doplnila za mě, takže vyšlo najevo, že jí to táta řekl.

Zatvářila jsem se trochu provinile. ,,Nezlobíš se, že jsem ti to neřekla? Chtěla jsem se přesvědčit, že se mi tam bude líbit."

,,To je v pohodě, zlatíčko, hlavně ať jsi spokojená," řekla láskyplným hlasem a objala mě. Utáhla jsem jí paže kolem krku a v duchu děkovala, že mám takové rodiče.

**

Eric mě vzal ve středu večer do restaurace kousek od Capital Publishing. Byl to vážně sympatický člověk, který neměl potřebu hrát si na někoho, kým nebyl. Hned ten večer jsme si padli do oka a naše konverzace plynula tak přirozeně, že mi skoro přišlo, jako bychom se znali celý život. Když mě pak na konci schůzky dovezl domů a políbil na tvář, slíbila jsem mu, že si to zopakujeme.

Myslíte, že jsem tím něco potlačovala? Patrně ano. Ale schůzka s příjemným chlápkem dávala rozhodně větší smysl, než mé každodenní vnitřní úvahy, jak moc jsem to vlastně posrala s Joshem. A co víc, po tom rande jsem první noc od příletu spala bez nočních můr, což byl důkaz, že dělám něco správně.

**

Následující víkend jsem strávila stěhováním věcí do nového bytu. Neměla jsem toho moc, takže to byl celkem snadný proces, který mi ještě o něco usnadnil taťka, když mi pomohl vynést všechny věci do čtvrtého patra.

,,Je to tu malé," prohlásil, když položil na zem poslední krabici. ,,ale útulné."

Usmála jsem se a otevřela okno dokořán, abych do místnosti dostala čerstvý vzduch. ,,Přesně takové to tu je. A děkuju, že jsem si mohla vzít pár věcí z domu."

,,To je maličkost, tvoje matka má zásoby úplně všeho! Nikdy mi nedošlo, kolik máme talířů a skleniček, dokud je nezačala vyndavat, aby ti část dala, o hrncích nemluvě."

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Budu jí za to muset něco dát."

,,Řekl bych, že objetí jí bude stačit. I mně, když už jsme u toho."

Přeběhla jsem místnost skočila mu do náruče. ,,Spokojený?"

,,Naprosto," řekl a vtiskl mi pusu na temeno.

Když odešel, pustila jsem se do vybalování a zapnula si k tomu muziku, abych u toho vydržela co nejdéle. Takhle jsem to dělala i při uklízení, jinak bych nebyla schopná setřít ani prach ze stolu. Byla jsem ráda, že tu mám podstatně menší místo než ve starém bytě, protože mi přijde, že ve větších prostorech se snáz udělá bordel.

Zrovna jsem se chystala chopit krabice s nádobím, když jsem si všimla, že mi volá táta. Přes tu muziku jsem ani neslyšela vyzvánět mobil. ,,Ahoj, zapomněl jsi tu něco?"

,,Ne, ale ty jsi u nás něco zapomněla."

Zamračila jsem se. ,,A co?"

,,Jen přijeď."

**

Zaplatila jsem taxikáři za odvoz a přešla k tátovi, který stál na prahu a culil se.

,,Tak co je?" zeptala jsem se a začala se smát, protože ten jeho výraz byl nakažlivý.

,,Něco ti sem přišlo. Našel jsem to ležet před dveřmi," řekl a já si všimla, že má jednu ruku za zády.

,,Co tam schováváš?"

Mlčky mi do rukou strčil obrovskou kytici rudých růží. Bylo jich tolik, že jsem je sotva udržela. Chopila jsem se malé kartičky, na které stálo: Chybíš mi.

Ten Eric je fakt beznadějný romantik.

Pohlédla jsem zpátky na tátu, který už otvíral pusu, aby mě začal zahlcovat otázkami, jenže já ho zarazila pohledem. ,,Ne, zatím ti nic neřeknu."

Nebyl z toho nadšený, ale i tak bylo vidět, že ze mě má radost, takže se ovládl a nabídl mi, že mě hodí zpátky k bytu.

Po návratu domů jsem popadla vázu od mámy a naplnila ji téměř po okraj vodou. Pak jsem do ní pracně nastrkala všechny růže a položila ji na linku vedle mísy na ovoce, které jsem do ní musela ještě dokoupit. Poté jsem s úsměvem vytáhla z kabelky telefon a vytočila číslo na Erica, abych ho tentokrát pozvala na rande já.

**

,,Jestli si vážně myslíš, že tě nechám zaplatit večeři, jsi blázen," usmál se natáhl se přes stůl, aby mě pohladil po hřbetu ruky. Trochu jsem sebou trhla, protože mi došlo, jak moc jsou mé ruce odhalené, hlavně teda dlaně.

Musím si to víc hlídat.

,,Zasloužíš si to, chováš se ke mně moc hezky. A hlavně si cením toho, že jsem se mohla přestěhovat tak rychle. Naši jsou sice fajn, ale stejně preferuji bydlet sama. Kdyby nebylo tebe, musela bych na nastěhování čekat daleko déle."

,,Rádo se stalo," řekl a napil se vína. ,,Máš moc hezké šaty."

S úsměvem jsem pohlédla na tmavě růžovou látku a zvedla k němu pohled. ,,Díky, přišly mi příhodné."

,,Jsou opravdu moc hezké. A ten vzor růží se k tobě hodí."

,,Máš na to evidentně oko," zacukrovala jsem možná až moc přeslazeným hlasem, ale nemohla jsem si pomoct. V životě jsem od nikoho nedostala takhle vekou kytici!

,,Budu ti muset přesně takové růže koupit," řekl rozhodným hlasem a trochu se odklonil, aby si od něj číšník mohl vzít prázdný talíř. ,,Děkuji, bylo to výborné."

,,Taky mi to moc chutnalo, děkuji," přidala jsem se a čekala, až se vzdálí. Pak jsem řekla: ,,Jsi hodný, ale bohatě mi stačí ty rudé. Navíc ani nemám další vázu."

Ericovi se v tváři mihlo zmatení. ,,Další vázu?"

,,Jo," zasmála jsem a prohrábla si vlasy. Byla jsem pod jeho pohledem trochu nervozní. ,,zatím toho v novém příbytku moc nemám."

,,Ne, o to nejde, ale... já ti přece nedal žádné růže. Tedy, zatím," usmál se.

,,Nedal?" nechápavě jsem zamrkala a snažila se to rychle nějak zachránit. ,,Ach, já... omlouvám se. Viděla jsem u našich na lince kytici růží a vůbec mi nedošlo, že je táta koupil pro mamku."

,,Asi jsi už dlouho žádnou kytici nedostala, tak sis ji začala přivlastňovat," zasmál se a dopil zbytek sklenky. ,,I když dokážu jen těžko uvěřit, že někdo tak okouzlující má nouzi o květiny."

Zasmála jsem se a složila si obličej do dlaní. ,,Tohle je trapné, omlouvám se."

,,Vůbec nic se neděje," uklidnil mě a naklonil se, aby mě políbil na tvář. ,,Hned jsem zpět, jen si odskočím."

Přikývla jsem a zůstala zírat do neurčitého bodu.

Tohle je přece blbost.

Určitě se to dá vysvětlit.

Jenže pak jsem si vybavila ten vzkaz. Chybíš mi.

Pokud to nenapsal Eric, moc možností už nezbývalo.