Margot

Bylo to zvláštní, ale po rozhovoru s tátou se mi docela ulevilo. Nikdy mi nebylo příjemné ukazovat před našima svá zranitelná místa, ale teď jsem se dozvěděla něco, co mě donutilo přemýšlet. Slíbila jsem si, že tomu dám čas a nebudu tlačit na pilu. Pokud se budu po pár týdnech myšlenkami neustále vracet do New Yorku, možná tam zaletím, abych si ještě nechala poradit od Bridget. Nebyla jsem si jistá, jestli se chci s Joshem vidět. Když na to přišlo, mohla jsem mu jen napsat zprávu a tím to uzavřít, jenže jsem moc dobře věděla, že to by mi nestačilo, natož Joshovi.

Byla zrovna sobota a já se rozhodla, že se půjdu projít směrem k Pasadeně. Naši byli na zahrádce a oba si četli, tak jsem jim jen tiše oznámila, co mám v plánu a oni mi to s úsměvem odkývali, nejspíš mě ani moc nevnímali.

Venku bylo hezky, takže jsem vyšla celkem nalehko a vzala si sluneční brýle. Po cestě jsem se kochala rozlehlými poli a rozkvetlými stromy, zatímco jsem přemýšlela, jestli táta něco řekl mamce. Jak už jsem zmínila, ona byla ta, která neměla potřebu vyzvídat, takže i kdyby jí to řekl, nehodlala na mě naléhat, dokud jí to nepovím sama.

Po třiceti minutách chůze po silnici a neustálém otáčení se kvůli případným projíždějícím autům mě začalo bolet za krkem, tak jsem se rozhodla sejít na trávu a jít blíž podél rodinných domů. Bylo tu takové ticho, že jsem tomu nemohla uvěřit. Nebyla jsem koneckonců zas tak daleko od centra.

Páni, proběhlo mi hlavou, když jsem zastavila u patrně největšího domu ze všech, který měl na poštovní schránce napsáno tučným písmem CAPITAL. Chvíli jsem zvažovala, že bych zaklepala, ale pak mi došlo, že je víkend a že můžou mít své plány. Navíc se nezdálo, že by zrovna byli doma, protože jsem slyšela jen vzduch pohrávající si s listy stromu, jenž se podél jejich domu tyčil do výšky několika metrů.

Rozhodla jsem se pokračovat v cestě a usmívala se nad tím, jak dokonalý pár John a Reese tvoří. Pracují ve prospěšné firmě, mají rozkošného syna a krásný dům v poklidné Pasadeně. Pochybovala jsem, že si kdy prošli jakoukoliv krizí. Působili tak klidně, vyrovnaně a vášnivě. Nemohla jsem popřít, že jsem jim to záviděla, ale v tom nejlepším slova smyslu.

Přivřela jsem oči, pozastavila se a zaposlouchala se do hluku v dálce. Nedokázala jsem rozpoznat, co ho způsobuje, ale byla jsem příliš zvědavá, takže jsem pokračovala v cestě. Měla jsem pocit, že trvalo celou věčnost, než jsem se dostala k cíli, ale když jsem se v něm ocitla, něco mi říkalo, že to stálo za to. S pusou dokořán jsem hleděla na obrovskou závodní dráhu a jedno jediné auto, které po ní jezdilo. Sice jsem netušila, jestli tu vůbec smím být, ale stejně jsem tak nějak spontánně přešla k vrátkům a usadila se.

O závodních autech a závodění jako takovém jsem vůbec nic nevěděla, ale když jsem pozorovala, s jakou rychlostí a elegancí to ostře rudé žihadlo objíždí dráhu, dodávalo mi to z nějakého neznámého důvodu pocit klidu.

Ať už v tom autě seděl kdokoliv, objel ještě několik koleček a pak zastavil kousek od řady sedadel, ve které jsem se nacházela. Se zatajeným dechem jsem čekala, kdo z vozu vystoupí. Představovala jsem si nějakého hodně svalnatého tvrďáka s plnovousem a ještě větším množstvím tetování, než měl můj nový šéf. Proto jsem se málem zakuckala překvapením, když z něj vyskočila štíhlounká postava v tmavě hnědé kombinéze.

,,Ahoj, Margot!" ozvalo se tlumeně přes helmu.

No to snad...

Reese si sundala ochranu hlavy a rozpustila vlasy.

,,Ahoj," dostala jsem ze sebe po chvíli a vstala, abych mohla přejít blíž k dráze. ,,Můžu k tobě?"

Usmála se a odjistila zámek u bezpečnostních vrátek, které vedly rovnou na dráhu. ,,Jasně, jen pojď."

Pevně jsem ji objala a s úžasem pohlédla na auto, které vypadalo zblízka naprosto skvostně. A taky dost mastně. ,,Ty závodíš?"

Reese si rozepnula kombinézu a zkušeně z ní vystoupila. ,,Ano, vždycky jednou za pár měsíců, když se můžu uvolnit z práce. Malej to miluje! Nepochybuji, že jednou bude taky závodit."

Přikývla jsem a byla pořád mimo z toho, že taková jemná a milá ženská dokáže řezat zatáčky jako frustrovaný čtyřicátník. ,,Kde se tu pořádají závody?"

,,Závodím v New Yorku," řekla a přešla společně se mnou k sedadlům.

,,Mohla bych ty závody vidět naživo, až příště pojedeš?"

,,To je samozřejmost, zařídím ti místo blízko dráhy," usmála se a pohladila mě po vlasech. ,,Neděje se nic?"

Zamrkala jsem. ,,Proč?"

,,Nevím. Nějak ti poklesla nálada," zkonstatovala a já mlčky pokrčila rameny. Pokud Reese závodí v New Yorku, měla jsem další důvod, proč se tam vrátit, i kdyby třeba jen na chvíli. Vždycky jsem byla typ, co dával na znamení a tohle znamení určitě bylo. Jenom jsem si nebyla jistá, jak si ho mám vyložit.

,,Proč jsi vlastně odešla z New Yorku, jestli se můžu zeptat?"

Pohlédla jsem na ni. John si evidentně řekl, že něco takového nebude roztrubovat, a tak o zmínce, že jsem měla na pracovišti poměr, neřekl ani své ženě.

,,Komplikovaný vztah," řekla jsem a Reese se uchechtla. ,,On existuje i jiný? Stačí říct prostě jen vztah."

,,Ne každý má komplikovaný vztah. Naši spolu žijí už řadu let celkem bezproblémově a to nemluvím o tobě a Johnovi."

,,Působíme bezproblémově?"

,,Velmi bezproblémově," přitakala jsem a trochu mě mátl její výraz. Nedokázala jsem si představit, že by mezi sebou měli spory.

,,Možná ti k tomu řeknu víc, až se budeme znát delší dobu... Ale věř mi, že náš vztah nezačal bezproblémově. John si s sebou táhl spoustu nehezkých věcí a ta temná minulost se stavěla mezi nás."

John a temná minulost?

To mi taky nedávalo moc smysl. Působil tak vyrovnaně a budil dojem, že má všechno pod kontrolou. Navíc byl velmi usměvavý. Ale když dáme dojmy stranou, člověk nikdy neví, co od druhých očekávat. Například Reese se mi rozhodně nejevila jako automobilová závodnice a teď tu se mnou seděla se složenou kombinézou v klíně.

Asi je načase přestat se domnívat, že všichni kolem mě mají bezproblémový život.