Josh

,,Nemusíš to dělat," řekla Margot, když jsem se zastavil těsně před tou pomyslnou hranicí, kterou bylo potřeba překonat. Měl jsem to teď zase všechno hezky na dosah a nehodlal jsem dovolit svému strachu, aby mě ovládal. Už ne. Ne s Margot po boku.

,,Ale ano, musím," řekl jsem a na chvíli zavřel oči, abych se soustředil na zklidnění dechu. Cítil jsem ostrou úzkost, která mi svírala hrdlo a křičela, že je ještě příliš brzo. Jenže já věděl, že bude vždycky příliš brzo. Od Tracyny smrti jsem do koupelny pro hosty nevkročil, protože to na mě bylo příliš. Teď už jsem měl větší kuráž, když jsem tu nebyl sám.

,,Vejdu první, dobře?" 

Přikývl jsem a sledoval, jak vešla do koupelny. Zastavila se na kraji a natáhla ke mně dlaň. ,,Tak pojď."

Bez váhání jsem ji stiskl a překročil práh. ,,Nezavírej dveře."

,,Neboj, nezavřu," řekla a posadila se společně se mnou na kraj vany. Mlčky jsem upřel pohled na místo, kde jsem ji onehdy našel. 

,,To je v pořádku, Joshi," řekla a povzbudivě mi stiskla rameno. ,,Já vím, že se to nikdy úplně neuzavře, ale tohle je dobrý krok kupředu."

,,Já vím."

,,Je ti nevolno?"

,,Čekal jsem to horší, zvládnu to," ujistil jsem ji tak nějak automaticky, ale došlo mi, že vlastně ani nelžu. 

,,Já vím, že si poradíš."

,,To jen díky tobě."

,,Podceňuješ se."

,,Už utekly dva týdny," prohodil jsem a váhavě se na ni podíval. ,,Pokud se chceš vrátit domů, tak..."

,,Já jsem doma tady, Joshi," řekla a hlasitě vydechla, jako by si právě přiznala něco velmi těžkého. Sama očividně dlouho nevěděla, co vlastně chce.

,,Myslíš v New Yorku?"

Usmála se a opřela si bradu o mé rameno, aniž by při tom přerušila oční kontakt. ,,Myslím u tebe."

Dlouze jsem oplácel její pohled, plně si vědom toho, jak moc si ji nezasloužím a jak jsem dostatečně sobecký na to, abych to přešel. Minulost mě naučila, že nemá cenu řídit se víc srdcem nebo rozumem. Člověk si mezi nimi musí najít rovnováhu a pak je šance, že to bude fungovat. 

**

,,To bylo neuvěřitelný," zašeptala Margot do šera a já kolem ní utáhl paže. ,,Vždycky je to neuvěřitelný."

,,To je pravda," přitakala a líně se přetočila na druhý bok, aby mi mohla věnovat zářivý úsměv. ,,Přišlo mi, jako by z tebe něco spadlo."

,,Spadly za mě boxerky."

Odpovědí mi byl její zvonivý smích, který bych mohl poslouchat donekonečna. 

,,Zítra se ozvu našim, že tu zůstanu. V nejbližší době si tam stejně budu muset zajet, abych si sbalila všechny věci. A nevím, jak to bude s tím bytem..." 

,,Určitě se to vyřeší. A kdyby ne, tak ti ho budu platit. Může to být takové naše hnízdečko lásky."

,,To už máme tady," zasmála se a hravě do mě strčila. ,,Když už jsme u těch soukromých věcí, manželé Capitalovi budou muset znovu provětrat letadlo. Mám na to teď snad právo, ne?"

,,Soukromý let bez otravných pasažérů taky neodmítnu, takže klidně budu hrát ukřivděného s tebou."

,,Vřele děkuji! A teď bych ti ráda oznámila, že můj spodek potřebuje druhé kolo."