Margot

,,Nechám vás tu chvíli o samotě," řekl Josh a pak jsem uslyšela cvaknutí dveří. Bridget mě už dvě minuty odmítala pustit. Utahovala kolem mě paže tak pevně, že jsem sotva dýchala.

Dávám tomu nanejvýš třicet vteřin a jsem mrtvá.

,,Jsem tak ráda, že tě vidím!" zasmála se a konečně mě pustila. 

,,I já, chyběla jsi mi."

,,Prosím, řekni, že to byl jen zkrat a že už tu zůstaneš!"

Vyhnula jsem se jejímu pohledu a rozhlédla se po kanceláři. ,,Já nevím, Bridget. Nevím, co mám dělat. Přijela jsem kvůli své kolegyni, která tu měla závody a... pak mě tu donutila zůstat."

,,Donutila?" zeptala se Bridget nedůvěřivě. Neměla jsem jí to za zlé. Samotné mi to neznělo moc věrohodně, ale už jsem před ní nechtěla nic tajit. Proto jsem se svezla do křesla a všechno jí to vysvětlila. 

,,Nenechávej to být, Margot. Můžeš klidně dál předstírat, že k Joshovi nic necítíš, ale-"

,,Buď tišeji!"

,,ALE," řekla naschvál ještě hlasitěji. ,,stejně nakonec zjistíš, že tudy cesta nevede. Nemá cenu předstírat, že nic necítíš."

Přikývla jsem. ,,Když už jsme u toho, co cítíš ty?"

Bridget hlasitě polkla. ,,Cítím strach, bolest a... a zábrany. Hodně mě to změnilo. A to jsem ho ani neviděla v jeho živlu. Tohle bych ti asi neměla říkat, protože ti tím nepomůžu, ale nedokážu si představit, že bych musela být v tvé kůži a mít za sebou tak otřesný zážitek. Jsi silnější, než si myslíš a je důležité, aby sis to začala uvědomovat."

,,Taky jsi silná," řekla jsem a jen zázrakem se mi nezlomil hlas. ,,Kéž by to bylo o trochu jednodušší. Mám už v L.A. byt, navíc jsem se začala vídat s jedním moc milým mužem a... Proč na mě tak koukáš?"

,,Protože prostě vím, že chceš být tady."

Zasmála jsem se, abych to odlehčila. ,,Ty jsi nějaká chytrá!"

,,Mluvím vážně, Margot."

,,Já vím, jenže..."

,,Jenže co?"

,,Jenže by bylo o tolik jednodušší vymazat ho ze svého života a prostě zapomenout."

,,Ano, souhlasím, ale takhle to v životě nefunguje."

,,Jsem si vědoma, že to nejde jen tak smazat. Ale víš, jak se říká, že když sejde z očí, sejde z i mysli? Kdyby za mnou nepřijel, třeba by mi časem vážně sešel z mysli. A už by byl jen vzdálená vzpomínka, která..." 

,,Nedovedeš si to představit, že?"

Zavrtěla jsem hlavou.

,,Tohle je stejně divné místo," řekla Bridget a neurčitě mávla rukama. ,,Před několika měsíci jsi přemýšlela, jestli by tě tu Josh nedokázal zabít a teď přemýšlíš, proč tě chtěl zabít jeho bratr."

,,Já vím, jaký měl důvod. A ty taky."

,,Možná jsem ho už zapomněla."

Svraštila jsem obočí. ,,Chtěl mě zabít, abychom nemohli být s Joshem šťastní."

,,A nevyšlo mu to. Tím pádem můžete být šťastní."

,,Přesně tak, Margot, teď už můžeme být šťastní," ozvalo se mi za zády. Rychle jsem se otočila a uviděla Joshe, jak stojí ve dveřích. Nešlo přehlédnout ten vděčný pohled, který věnoval směrem k Bridget. Pak už se díval jenom na mě. ,,Vím, že to zvládneme."

Raději bych to řešila jinde, ale realita byla taková, že pro nás dva a naše problémy žádné vhodné místo nejspíš neexistovalo. 

,,Jak to víš?"

,,Já si odskočím," špitla Bridget a rychle se klidila pryč. Jakmile jsme byli sami, Josh ke mně přešel blíž a podržel mi obličej v dlaních. ,,Zkrátka to vím. Neodkázal jsem si představit život bez Tracy, jenže časem jsem musel přijmout fakt, že je pryč. A teď jsi tu ty, slunce v temnotě, díky kterému začal můj život opět dávat smysl."

,,Joshi..."

,,A já tě prostě nenechám jít."

Na tváře mi dopadlo několik slz. Když mě Josh následně políbil a vdechl můj vzlyk, přitiskla jsem se k němu celým tělem.

,,Poslední šanci," šeptal mi do rtů a dál mě líbal. ,,Dej nám ještě poslední šanci."