Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

17. kapitola

Josh

Začala dělat pomalé kroky mým směrem a ani na chvíli nepřerušila oční kontakt. Když se přede mnou zastavila a ovanul mě její teplý dech, bylo mi jasné, že se neovládnu, ani kdybych sebevíc chtěl. Neměl jsem na to špetku vůle.

,,Máme vůbec co ztratit?" zašeptala a já jí sevřel drobná ramena. Místo odpovědi jsem se k ní pomalu naklonil.

,,Prosím," zažadonila a já se nechal utopit v hlubokém polibku. V takovém, který jsme si ještě nikdy předtím nedali. S tichým zasténáním mi omotala paže kolem krku a natiskla se na mě tím překrásným tělem. 

,,Chci tě v sobě cítit."

Napadlo mě, že se nedá vyloučit možnost, že mě jednoho dne dočista připraví o rozum. 

Nebo se to možná už stalo.

,,Ta postel je docela vysoká, že?"

Než jsem stačil odpovědět, vzdálila se ode mě a lehla si na ni. Posunula se tak, aby měla hlavu na kraji postele. 

,,Pojď sem."

Popošel jsem blíž a z výšky se na ni usmál. ,,Co máš v plánu?"

V odpovědi mě chytila za penis a donutila mě trochu se pokrčit v kolenou, aby si mě mohla vzít do pusy. Se zatajeným dechem jsem sledoval, jak si mě do sebe pomalu zasouvá až po kořen. Pokaždé, když jsem zahlédl, jak jí můj žalud nadzvedl kůži na krku, jsem cítil, že čím dál víc šílím. ,,Margot, takhle to už dlouho nevydržím."

Přestala mě sát, přetočila se na břicho a vyčkávavě na mě pohlédla. Chytil jsem ji pod pažemi a oba nás posunul tak, abychom byli uprostřed postele a měli kolem sebe dostatek prostoru. 

,,Páni... Myslela jsem, že už spolu nikdy..."

,,Já taky," zašeptal jsem jí do krku a nastavil se proti ní. ,,Margot?"

,,Ano?" 

,,Věříš mi?"

,,Vždyť vím, že jsi nic neprovedl," odvětila zmateně a já nasucho polkl. ,,Ne, takhle to nemyslím. Věříš v nás?"

 ,,Dělám, co můžu."

To mi prozatím stačí.

,,Aahhhh!" vykřikla a já ji umlčel polibkem. ,,Tišeji, Margot, jsou tu hosti."

,,Nemůžu být tiše," oponovala. ,,Vždyť ty jsi tak... my jsme... ahh!"

Tiše jsem se zasmál a začal se mučivě pomalu hýbat. Neměl jsem ji příliš dlouho a už teď jsem byl na úplném krajíčku. Musel jsem si aspoň na několik sekund zachovat chladnou hlavu, aby to trvalo déle.

,,Joshi?"

,,Jenom vydrž."

,,Hádám, že tě pořád dost přitahuju?" nadhodila po chvíli ticha a začala se křenit.

,,Tak tobě to přijde k smíchu, heh?" zeptal jsem se a otočil ji na břicho. Zapřel jsem se pažemi podél jejích, natiskl se jí torzem na lopatky a opět do ní pronikl. Tentokrát jsem už na nic nečekal. Nabral jsem tempo a se zavřenýma očima poslouchal její ustavičné steny, které dusila do polštáře. 

,,Patříš mně, rozumíš? Jenom mně." 

Chytil jsem ji za vlasy, omotal si blonďaté prameny kolem zápěstí a donutil ji nadzvednout hlavu, ani na chvíli jsem při tom nezpomalil.

,,Jo... shi, ahh..."

,,Komu patříš, Margot?" zašeptal jsem jí do ucha a ona lehce natočila hlavu, aby se na mě mohla podívat. ,,Tobě."

,,Hodná holka."

,,Chci nahoru," řekla najednou a strčila do mě, takže jsem se povalil na matraci. Margot mezitím stihla slézt z postele a pro něco se sehnout.

,,Dej ruce za hlavu," nařídila, když se ke mně vrátila s páskem od hotelové županu.

,,S potěšením."

,,Netlačí tě to?"

Nadzvedl jsem obočí. ,,Na to by se domina nezeptala."

,,Jenže já nejsem domina," uvedla na pravou míru. ,,Jen se chci ujistit, že je mému koníkovi pohodlně, než si na něm zajezdím."

Ze široka jsem se na ni usmál. ,,Jsi daleko zvrhlejší, než jsem si myslel."

,,A líbí se ti to?" zeptala se, zatímco si sáhla mezi nohy, aby si mě do sebe mohla zasunout.

 ,,Neztěžuju si."

,,Fajn," vydechla nedočkavě a začala se hýbat. Stiskl jsem víčka pevně k sobě, zaklonil hlavu a paže se mi napjaly, takže jsem okamžitě ucítil, jak se mi pásek zarývá do zápěstí. 

,,Do háje, Joshi!" zakvílela rozkoší, natiskla se mi na podbřišek a začala kroužit boky. V tu chvíli mé tělo už odmítlo prodloužit kouzlo okamžiku. S přivřenými víčky jsem jí pohlédl do očí a tiše vyvrcholil. 

Oh můj... Oh...

Byl to tak silný pocit, že jsem na chvíli úplně vypadl z reality a jen stěží dokázal vnímat, že Margot zvesela pokračuje dál. Stihla mi mezitím i osvobodit ruce.

,,Joshi.... Joshi... Joshi..."

Hlavou stále v oblacích jsem se zahleděl na její soustředěně skousnutý ret. Byla blízko. Jednou rukou jsem ji chytil za bok a druhou jsem vsunul mezi nás dva, abych jí mohl dráždit na klitorisu. 

,,Pojď," vyzval jsem ji a ona ve vteřině poslechla - vykřikla zkomoleninu mého jména, načež mi zcela vyčerpaná a odevzdaná dopadla na hrudník. 

.

.

.

,,Proboha... Co se to právě stalo?"

,,Já nevím," zasmál jsem se. ,,Ale jestli několik posledních minut nebylo důkazem, že k sobě patříme, tak už vážně ničemu nerozumím."

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro