Josh

Zapnul jsem televizi, abych zjistil, jestli se o tom požáru nedozvím něco víc, ale v podstatě mi nesdělili nic, co bych už nevěděl od Johna. Vzhledem ke sledu událostí bych se ani nedivil, kdyby si Margot myslela, že jsem ten požár založil společně s Johnem, abychom ji nalákali do mého domu.

,,Už jdu!" houkl jsem, když se ozval zvonek. Pohled na ty tři byl smutný i komický zároveň. Stáli před dveřmi s kufry a jen v županech. Margot byla dokonce bez bot!

Margot

,,Pojďte dál," řekl Josh a pomohl nám s kufry. ,,To je teda síla s tím hotelem."

,,Asi to přitahuju, už jsem jeden požár zažila," řekla Reese a změřila si Joshe od hlavy až k patě. ,,Myslím, že už jsme se setkali."

,,Ano, při spolupráci," přitakal Josh a podal si s ní ruku. ,,Rád vás opět vidím."

,,Nápodobně."

Přemýšlela jsem, jestli Josh ví, že je to Johnova žena, ale když jsem teď byla ohořelá a zmrzlá, neměla jsem sílu to zjišťovat.

,,Pojďte do obýváku, naleju vám něco k pití," řekl Josh a vydal se do kuchyně.

,,Lásko, mohl bys napsat Denise, že jsme v pořádku, aby si nedělala starosti?"

,,Nemám jí raději zavolat?"

,,Ne, nechci riskovat, že tím probudíme Collina."

,,No vidíš, to máš pravdu."

Zatímco ti dva řešili rodinné záležitosti, já váhavě přešla do obýváku. Nejčerstvější vzpomínky na tohle místo nebyly zrovna dvakrát příjemné a moje duševní stránka si to moc dobře uvědomovala.

,,Dáš si vodu?"

Otočila jsem se k Joshovi čelem. ,,Ano, dám. Když jsme probíhali hlavní halou, trochu jsme se nadýchali kouře."

,,Možná byste si měli ráno zajít do nemocnice. Pro jistou," dodal a natáhl ke mně ruku se sklenicí vody. Opatrně jsem si ji od něj převzala a dávala při tom pozor, aby se naše prsty nedotkly. Byla jsem jak malá. ,,Možná, uvidíme."

,,Pěkný bejvák, Joshi," řekl John, když k nám společně s Reese došel. ,,Klidně se vyspíme na tom gauči, vypadá celkem prostorně. Nebo na zemi."

,,Neblázněte, mám tu pokoj pro hosty, kde je postel pro dva," řekl Josh a pohlédl mým směrem. ,,Ty se můžeš vyspat v mojí posteli, Margot, já přespím na gauči."

Spát v jeho posteli? Vdechovat jeho vůni? Myslet na náš sex?

,,Ne, na gauči přespím já. Máš nějakou deku?"

,,Jistě," řekl a díval se na mě... jak vlastně? Vyčkávavě? Co čekal, že udělám?

,,Ještě jednou moc děkujeme, Joshi," ozvala se Reese a Josh s úsměvem přikývl. ,,Není vůbec zač. Pojďte, ukážu vám ten pokoj."

,,Dobrou noc," řekla Reese mým směrem a krátce mě objala. ,,Snad už nás do rána nic nepřekvapí."

Zasmála jsem se. ,,Snad."

,,Nemám se na tom gauči vyspat já, Margot?" navrhl John, ale já jen mávla rukou. ,,Ne, to je v pohodě. Dobrou noc."

,,Dobrou."

Když jsem se ocitla sama, posadila jsem se k televizi a zaposlouchala se do zpráv. Podle všeho to nebyl jen tak nějaký malý požár, údajně pronikl až do čtvrtého patra.

,,Tady máš."

Trochu jsem sebou trhla. ,,Děkuju."

,,To nevypadá moc hezky," pokynul směrem k televizní obrazovce a já mezitím rozložila deku, abych se do ní mohla zabalit. Naštěstí nevoněla po Joshovi, spíš jen po nějakém pracím prášku.

,,Ne, to nevypadá," uznala jsem.

,,Nechala jsi tam něco? Tedy, kromě bot, u kterých je to evidentní?" zeptal se a zacukaly mu koutky, jak se snažil potlačit úsměv.

,,Skoro nic jsem nevybalila, takže asi jen ty boty. Jestli si ale myslí, že jim po téhle noci vrátím župan, tak se teda šeredně pletou."

Tentokrát se už hlasitě zasmál a já se chtě nechtě uchechtla. Pak mezi námi nastalo dlouhé ticho, které jsem přerušila až svým: ,,Půjdu spát."

,,Dobře," přikývl a natáhl se pro ovladač, aby vypnul televizi. ,,Hezky se vyspi."

,,Ty taky," řekla jsem sotva slyšitelně.

**

Probudila jsem se z dalšího nepříjemného snu a chvíli se cítila úplně dezorientovaná, než jsem si uvědomila, kde jsem. Ležela jsem na gauči v Joshově bytě a deka, kterou jsem se před spaním přikryla, skončila na zemi. I tak mi hořely tváře, protože ten župan byl sám o sobě velmi teplý.

Několikrát jsem se zhluboka nadechla a zase vydechla, abych se z toho snu probrala. Potřebovala jsem se zvednout. Napadlo mě, že bych skočila za Reese a promluvila si s ní. S Wiggy mi to posledně dost pomohlo.

Třeba se dozvím o dalším těhotenství.

Potichu jsem docupitala ke schodům a po špičkách je vyběhla. Dostala jsem se do prvního patra s přesvědčením, že Reese vzbudím, jenže když jsem teď padla pohledem na dveře od Joshovy ložnice, mé původní plány se náhle rozplynuly. Přistoupila jsem blíž a vzala za kliku. Ležel na levé straně té obrovské postele a ukazoval mi svalnatá záda. Udělala jsem několik váhavých kroků a pak se zarazila, protože se zničehonic pohnul a líně odlepil víčka od sebe.

,,Margot?" zašeptal do tmy.

,,Promiň. Měla jsem zlý sen a potřebovala něčí společnost."

Josh se chvíli ani nehnul a pak se pomalu posadil. Nemohla jsem spustit oči z jeho hrudníku. Když jsem zjistila, že mě nachytal, rychle jsem přešla k oknu, abych ho otevřela a vyhnula se tak jeho pohledu. K mé smůle byla klika příliš vysoko, takže jsem ji nemohla otočit a pustit do místnosti čerstvý vzduch.

,,Mohl bys mi s tím pomoct?" zeptala jsem se a ohlédla se po Joshovi přes rameno. Očividně váhal. ,,Nejsem si jistý, jestli je to dobrý nápad."

Já se z něj zblázním!

,,Prosím, Joshi, potřebuju vzduch!"

V čem je problém?

,,Dobře, dobře, otevřu ho," řekl a odhodil peřinu stranou. V tu chvíli mi došlo, proč se tak zdráhal. Byl totiž úplně nahý. Mlčky jsem sledovala, jak přešel k oknu a pak už jsem byla pohledem přišpendlená k jeho chloubě. Nevím, co se to se mnou dělo, ale navzdory veškerým událostem a přesvědčením jsem najednou měla neovladatelnou chuť sesunout se na kolena a vzít si ho do pusy.

Uklidni se! Je to jen penis, jen součást lidského těla. Slintáš snad takhle nad jeho rukou?

Pohlédla jsem na zmiňovanou část těla a zastavila se u prstů, které mě v této ložnici přivedly k šílenství. Zdálo se mi to jako věčnost.

,,Raději si něco obleču," řekl a přeruš tak mé civění. Už byl skoro u skříně, když jsem najednou uslyšela svůj vlastní hlas, jak říká: ,,Nechci, aby ses oblékl. Když se svleču já, zůstaneš taky svlečený?"

,,Proč tohle říkáš?"

,,Ty víš proč."

Vím, že mě miluje. Sice to neřekl přímo, ale v té restauraci to bylo zřejmé.

Nevím, jaký bláznivý osud zkřížil naše cesty, ale z nějakého důvodu k tomu došlo a já si začínala pomalu ale jistě uvědomovat, že s tím nemůžu bojovat věčně. Do této chvíle jsem se honila za vizí perfektního partnera, aniž bych se někdy zamyslela nad významem slova perfektní. Josh nebyl perfektní. To by musel být daleko méně komplikovaný. Vždycky jsem chtěla někoho klidného. Jenže ruku na srdce, ten můj "perfektní partner" by ve mně nikdy nezažehl takový žár.

,,Nechci, abys udělala něco, čeho budeš později litovat."

,,Já vím," vydechla jsem a rozvázala si pásek od županu. Když se rozevřel, chytila jsem ho ve švech a odhodila na zem. Josh pootevřel ústa.