Margot

Jsme s Joshem na potemnělé louce osvícené malými světýlky svítícími mezi stébly trávy. Líbáme se vášnivě a hluboce, jako bychom nikdy nedokázali ukojit tu nepopiratelnou touhu. Joshi, tohle bychom neměli, zašeptám mu do rtů, ale opět se k nim přitisknu. Potřebuji to. Potřebuji jeho. Ach, Joshi... Je tak úžasný, tak nádherně voní a já ho mám celého jen pro sebe. Co tvá ruka? zeptá se najednou a přisaje se mi ke krku. Ucítím, že je něco jinak, jenže nevím co. Připadám si mokrá, ale ne tak, jak bych chtěla. Pracně se od něj odtáhnu a pohlédnu na své šaty. I v šeru poznám, že na sobě mám krev. Velké množství krve. Můj Bože, co to...? Jak se ti líbím teď, hm? zeptá se Josh a já vytřeštím oči na jeho podříznutý krk. Ne! Ne! NE! Josh se zlověstně usměje a pootevře rty, ze kterých mu vytékají pruhy krve. Jen měl líbej, Margot, a všechno to spolykej. Snažím se vykřiknout, ale jeho rty mě umlčí. Cítím, jak mě začíná dusit jeho krev, nemohu dýchat. Prosím, to ne! PROSÍM NE!

Lapajíc po dechu jsem se vymrštila do sedu a složila si hlavu do dlaní. Trvalo mi jen pár vteřin, než mi došlo, jak hnusný sen se mi právě zdál. Když už jsem v tom teď měla jasno, nahmatala jsem poslepu vypínač a začala brečet. 

Nedokázala jsem určit, jakou spojitost měl ten sen s mými myšlenkami, ale najednou jsem si uvědomila, že je všechno špatně. Myslela jsem si, že je mi v L.A. dobře a že to začínám všechno zvládat, jenže opak byl pravdou. Místo míru, který jsem se v novém prostředí snažila najít, jsem cítila jen strach. Možná jsem byla jen rozhozená z přijetí Joshovy nabídky, abychom si spolu zašli na večeři. Věděla jsem, že bych se od něj měla držet dál a najít si někoho, kdo pro mě nebude tak komplikovaný, ale realita byla taková, že jsem tím svým odmítavým přístupem stejně nic nevyřešila. A právě jsem za sebou měla doposud nejhnusnější noční můru.

Pracně jsem se zvedla na nejisté nohy a odebrala se do koupelny. Když jsem se opláchla studenou vodou a utřela si obličej do ručníku, úlevně jsem vydechla. 

Svým způsobem je správné, že spolu na tu večeři jdeme. I když z toho mám obavy, musíme si ještě pořádně promluvit. A já můžu jen doufat, že on se pak vrátí zpátky do New Yorku a nechá mě být.

Josh

Přidržel jsem Margot židli a počkal, až se usadí. Pak jsem obešel stůl a posadil se naproti ní v zalidněné restauraci. Ocenil bych klidnější místo, ale na nadcházející rozhovor nebyla žádná restaurace dostatečně klidná. 

,,Ten šrám je už skoro pryč," řekla a pokynula směrem k mému čelu, které mi Don při rvačce poranil. Musel jsem se pousmát, protože mi chvíli trvalo, než mi došlo, co tím myslí. Domníval jsem se, že prostě jen pokynula k mé hlavě, ve které bylo šrámů ažaž. A jestli vůbec mizely, tak velmi pomalu.

,,Už ho ani necítím," řekl jsem ledabyle a zadíval se na její ruce. ,,Co tvá jizva?"

Margot rozevřela dlaň a zatvářila se tak bolestně, až jsem si málem jednu vlepil, že jsem se ptal.

,,Úspěšně ji skrývám. Zatím si jí nikdo nevšiml, což je velké štěstí. Táta by měl spoustu otázek."

Počkal jsem, až se na mě podívá. ,,Je mi to moc líto, Margot."

Zavrtěla hlavou. ,,Byla jsem ve špatnou dobu na špatném místě, to je vše."

,,Ne, to není vše. Cítím se opravdu hrozně za to, čím sis kvůli mně musela projít. A je mi líto, že jsem vysílal tak zmatené signály. Celou dobu jsem se snažil, abych tě ochránil před jakoukoliv hrozbou, kterou moje společnost obnáší, jenže zatímco jsem se zaměřoval pouze na sebe, tam venku byla další hrozba a já ji nebral v potaz, protože..."

,,Protože jsi nevěděl, jak to bylo, takže jsi nemohl brát v potaz, že by mi Don mohl ublížit," dokončila a já byl překvapený z toho, co řekla. Čekal bych, že se mě bude snažit obvinit.

,,Taky je mi to líto, takhle jste s Tracy neměli dopadnout. A chápu, že jsi z toho špatný."

Zhluboka jsem se nadechl a opřel se napjatými zády o židli. ,,Mám v hlavě tolik otázek..."

Přikývla a rozpačitě se rozhlédla kolem sebe. ,,Jenže já nejsem odpovědí na tvé otázky, Joshi."

,,Vždyť ani nevíš, jaké otázky to jsou."

,,Ale ano, vím. Mám u ní ještě šanci? Mohl bych ji někdy milovat? A takhle bych mohla pokračovat dál."  

,,Dobře, uznávám, že si jednu z těch otázek stále kladu," řekl jsem a Margot se zatvářila zmateně. ,,A co ta druhá?"

Dlouze jsem se jí zadíval do očí. ,,Na tu už odpověď znám."