Margot

Mlčky jsem se posadila na kraj postele a rozhlédla se po místnosti. Musela jsem se usmát, když jsem si pomyslela, že naši vložili tolik sil do toho, aby mně i sestře zařídili pokoje přesně podle našich stylů, i když jsme sem skoro nejezdily. Žila jsem v New Yorku příliš dlouho na to, aby se mi z něj za normálních okolností chtělo pryč, takže jsme to dělali tak, že naši létali za mnou. Díky tomu bylo těžké předstírat, že se nic neděje, když jsem se najednou rozhodla utéct do L.A., ale máma mě naštěstí nechala být. Asi na mě bylo hodně vidět, že jsem poněkud mimo.

,,Ach jo," zašeptala jsem a lehla si na pohodlnou matraci. Tváře mi hořely a měla jsem strašný hlad, takže když jsem zezdola zaslechla rachot nádobí, usmála jsem se. Máma vždycky ví, co potřebuji. Táta to ví taky, ale když zaznamená, že se mnou není něco v pořádku, nenamáhá se předstíráním, že to nevidí.

**

O hodinu později jsem se neochotně zvedla a sešla schody do přízemí.

,,Jdeš akorát včas, udělala jsem ti tvé oblíbené špagety s domácím přelivem," usmála se mamka a položila přede mě pořádnou porci.

,,Děkuju moc."

Pohladila mě po vlasech. ,,Jen se do toho pusť, ještě skočím pro něco k pití."

Chvíli jsem se vidličkou přehrabovala ve voňavé večeři a po zádech mi zčistajasna přejel nepříjemný mráz, když jsem si s tím pokrmem spojila jistou vzpomínku.

,,Tady máš."

,,Díky," řekla jsem znovu a strčila si do pusy pořádné sousto, abych tím zakryla rozpaky. V tu chvíli jsem zaslechla, jak se otevřely hlavní dveře. ,,Tak kde ji mám?!"

Věnovala jsem mámě široký úsměv a odběhla od stolu, abych se přivítala s tátou. ,,Tati!"

,,Děvenko moje!" zasmál se a schoval mě do své medvědí náruče. ,,Prokrista, ty jsi hubená!"

,,Neboj, Henry, udělala jsem jí pořádnou porci špaget."

,,Jdu je dojíst," řekla jsem a utekla z tátova dosahu, abych oddálila vyzvídání. Když jsem se znovu pustila do jídla, mamka řekla: ,,Zlatíčko, vyhrň si trošku ty rukávy, vždyť si je ušpiníš."

,,Judith, nech ji, není jí devět. A s tímhle přístupem nám brzy zase odletí!"

Zarazila jsem se ve žvýkání. Ještě jsem neměla dostatek odvahy, abych řekla, že tu hodlám zůstat a najít si byt. Kdybych to řekla, začalo by takové vyzvídání, že by mě z něj bolela hlava ještě týden potom. ,,Vlastně se tu hodlám chvíli zdržet."

Máma se zasmála a položila další velkou porci před tátu, který si zrovna otevíral plechovku piva. ,,To říkala i tvoje sestra a po týdnu se vrátila do Ohia."

,,Ani se nedivím, Cheryl je hodně pracovně vytížená. Za poslední dva roky jsem ji viděla jen třikrát."

,,A ty nejsi pracovně vytížená?" nadhodil táta a zamlaskal. Evidentně mu to taky chutnalo.

,,Jsem, ale teď mám dovolenou," zalhala jsem a uhnula před jeho pohledem, protože jsem měla strach, že by mě prokoukl.

,,To je správné! Člověk si musí občas odpočinout," řekl a znovu si zacpal pusu špagetami, načež polkl a prohlásil: ,,Jdu něco dělat."

,,Teď přišel z práce, ani nedojedl večeři a jde se s největší pravděpodobností rejpat v zahradě, ale hlavně, že ti radí, abys odpočívala," zavrtěla mamka hlavou a já se na ni usmála. Jejich společnost byla osvěžující.

**

Bylo něco kolem desáté večer a já byla zalezlá v peřinách ve své noční košilce z dětství a s knížkou v ruce jsem se snažila soustředit na děj. Bylo to ovšem úplně marné. Chtěla jsem spát, v New Yorku bylo už nějakou dobu po půlnoci, jenže moje tělo nespolupracovalo.

Zavrtěla jsem hlavou a natáhla se k nočnímu stolku pro telefon. Najela jsem do zpráv a napsala Bridget smsku: Spíš?

Snažím se, ale moc mi to nejde. Připomíná mi to vysokou školu, odpověděla do minuty a mně při smíchu vytryskly slzy. Nesmírně se mi po ní stýskalo, ale nedokázala jsem si představit jiné řešení.

Jsme na tom stejně. Můžu tě o něco požádat?

Ano?

Povedlo se mi zbavit se spousty věcí, které byly v mém bytě tak nějak navíc, takže jsem si aspoň něco vydělala jejich prodejem na bleším trhu. Byl to poměrně jednoduchý proces v hodně krátkém časovém úseku. Stejně tam ale zůstalo několik věcí, které Bridget mohla využít.

Skoč někdy v nejbližší době do mého bytu a vezmi si tam vše, co se ti bude líbit, dobře?

Dlouho jsem se nedočkala žádné odezvy. Začala jsem si myslet, že usnula. Pak mi ale začal zvonit telefon a já ho rychle zvedla, abych tím zvukem nikoho neprobudila. ,,Ano?"

,,Margot, tohle mi nedělej! Nemám ani tvoje klíče."

,,Ale máš, jen to na mě zkoušíš," zasmála jsem se.

,,Ano, zkouším, protože se prostě nehodlám smířit s tím, že od sebe budeme tak daleko! Možná jsem dětinská, ale tohle opravdu není třeba, Margot, měly bychom si pomoct a ne se od sebe oddělit!"

Byla naštvaná, raněná a zklamaná. A já nevěděla, co jí na to říct. Byla jsem snad vážně takový sobec? Bridget to teď rozhodně neměla lehké, když žila s vědomím, že si k sobě pustila psychopata, ale já měla právo se stáhnout, protože moje zkušenost byla... peklem.

,,Já nevím, co na to říct, Bridget," odvětila jsem a pohlédla na jizvu v dlani, kterou jsem před našima schovávala díky přehozu s hodně dlouhými rukávy. Neměla jsem v plánu říct jim, co se stalo, na to jsem byla až příliš vyděšená, ale věděla jsem, že tohle bude ještě oříšek.

,,Mně je jasné, že tamta věc tě straší, ale nevím, jestli je L.A. řešením."

,,Možná jsem ani tak neutekla před tamtou věcí," přiznala jsem a Bridget si nahlas povzdechla. ,,Chybíš mu. Je úplně mimo. Kdybych ho několikrát neupozornila na špatně zadané částky do systému, naše účetní by si nejspíš brzo hodila mašli."

Skousla jsem si ret a zvedla se z postele, protože jsem se najednou potřebovala nějak hýbat. Když jsem onehdy Joshovi oznámila svoje plány, strávili jsme v restauraci už jen nějakých dvacet minut a téměř jsme nemluvili. Pak jsme vyšli z restaurace, já si odchytila taxíka a on na mě jen prázdně zíral. Váhavě jsem ho objala, lehce se na něj usmála a zbaběle nastoupila do vozidla. Marně jsem si myslela, že bychom to spolu mohli uzavřít s trochu větším elánem, ale okolnosti tomu příliš nenasvědčovaly a já se musela smířit s tím, že jsme se rozešli v podstatě jako cizinci.

,,Zvykne si," řekla jsem, ale ani mně to neznělo přesvědčivě.

,,Ne, nezvykne. Ani ty si nezvykneš, Margot, před tímhle se nedá utéct. Tohle... tohle přece nebyl jen ledajaký vztah."

Hlásím se s první kapitolou pokračování Popřeného instinktu a mám velkou radost, že jedeme dál! Každopádně se s vámi chci domluvit, jestli mám zase přidávat kapitoly pondělí-středa-pátek nebo jen pondělí-pátek. Ozvěte se mi prosím do komentářů, díky! 😊❤️