Princ Darren se vůbec nebavil. Dvakrát vyzval Aisling Deliverskou k tanci. Pokaždé ho s úsměvem odmítla. Královny prý netanci. Ubírá to na jejich důstojnosti. Jenže všichni kromě něj měli o zábavu postaráno. Jeho přátelé Frederik a Mikhail byly zaneprazdněni s dívkami, které na nich mohli oči nechat. Jen se přistihl, že se mu příliš nelíbí Mikhailuv zájem o jednu určitou ženu. Celkově se i dva podezřelé motali okolo Trameinových.
Jeho sestra měla zakázáno se účastnit tanců, takže jen seděla a dívala se smutně na tančící páry. Otec jí to snad musel zakazt schválně. Věděl koc dobře, jak má podobné oslavy ráda. Očima hledal další zname tváře. Nikdo si však nevšímal jeho. Žádná dívka by nebyla tak troufala, že by požádala o tanec s princem. To privilegium uvádět ženy do rozpaků měl jen on. A dnes neměl chuť ani trochu. Jen hleděl na krásku ve zlatém, která seděla před ním. Usmívala se jako kočka... musela si moc dobře uvědomovat, jak moc pozornosti upoutává.

Jeho ješitnost asi utrpěla, protože se rozhodla, že předčasně odejde spát. Nebavili ho podobné slavnosti, pokud nedostal co chtěl.

***

Ella s Anthonym seděla v zahradě a on ji vyprávěl o cestách, které podnikl. Nepřestával se při tom na ní usmívat, až z toho byla nesvá. Nešlo jí, jak se jí snaží uchopit za ruku, i když před tím bezděčně uhýbala. Ano... jeho úsměvy byly krásné a bylo by nesmírně jednoduché se do něj zamilovat... ale...
"A počkejte, až vám povím, co se mi stalo cestou zpět!" zasmál se.
Ella mu položila ruku na rameno. "Radši příště," vydechla skoro znuděně. Další pribeh o přírodních katastrofach by jí unudily k smrti. Opatrně sundal její ruku že svého těla, ale nepustil ji. Se vší zboznou úctou jí držel a nastavil si jí k ustům k polibku. Při tom jí hleděl přímo do očí. Nervózně vyprostila ruku z jeho sevření a položila si jí na klín. "Měli bychom se vrátit, " upozornila. "Matka mě bude hledat..."
"Je to pro vás macecha a přesto jí nazývate matkou..." zavrtěl hlavou. "Vo jste si kvůli ní prožila..."
Ella zavrtela hlavou. "Svoji matku jem nikdy moc neznala... a raději bych o madam Tremainové nemluvila příkře."
Tím doufala, že tenhle rozhovor končí. Nechtěla se bavit ani o ženě, kterou za svou matku považovala a která jí musela nenávidět. A ani o madam Tremainove. A dokonce ani o její skutečně nové nalezené matce... byla to koc složité.
"Další tanec?" zeptal se. "Možná později." Usmála se. "Viděla jsme Drizellu, jak jde pryč, jdu se podívat, jestli se jí něco nestalo."
U Anthknyho zahlédla podezrivavy pohled. Ale nalhala mu. Opravdu se o Drizellu bála.

Když pospíchal chodbou do jejích komnat, omylem málem narazila na prince Darrena.

****

Anastázie vnímala Nicholasům dotek i přes rukavice. Jeho pevné sevření, když jí držel za ruku a šel s ní po chodbě. Kam vlastně? Neodvazovala se hádat. Dvakrát se ohlédl na chodbě, jestli se tu někdo nepotuluje a pak jí bez varování otevřel dveře před nosem a pomohl jí vstoupit dovnitř. Než se nadála, přitiskl jí svým svalnatým tělem na zadní stranu dveří. Netušila kde je, v jaké části paláce ani místnostmi. Jedine co měla před sebou byly jeho nádherné smyslné rty.
Nahnul se k ní ještě blíž. Nosem jí přejel po odhaleném krku a nasal její vůni. "Zamiloval jsem si ten parfém od první chvíle... mém ho otištěn v paměti od doby, co jsme se poprvé setkali."
Rukama sjel k jejím bokům. Byla mu zcela vydána na milost a i tak to bylo pro ni ta nejvíc lákavá představa. "A do mě jsi se zamiloval?" Odvážila se ho zeptat. Přerývavě dychala a plne si uvědomoval, kde se jeho tělo dotykalo jejich měkkých křivek.
"Jakmile jsem tě poprvé uviděl." Jeho hlas byl chraplavý. Neudržela se a chytila rukama klopy jeho saka. "Opravdu?" naklonila se k němu. "Opravdu," ubezpečil jí, mezitím se rty jemně otřel o její tváři. Zavřela oči a nastavila rty k polibku. Čekala že přijde. Musel ji políbit. Bylo to tak nevyhnutelné. Jen se zlehka dotkl jejich rtů, když se za nimi rázně otevřely dveře. Anastazie přepadla na Nicholase, který jí chytil, aby se neskacela na zem a sám při tom zaškobrtl a málem skončil na zemi.
V Anastazii by se krve nedořezal. Odstoupila od Nichoalse do vhodné vzdálenosti a hleděla si nesmírně knihovny podél zdi. Ale i tak musela stát čelem ke sve matce. Tvářila se zlostně, jako nikdy před tím. .ela štěstí.... kdyby to byl kdokoli jiný... její pověst by byla v troskách. Proč jen Nicholas nezamkl!

"Do pokoje," přikázala hrubým hlasem. Takhle naštvaná nikdy nebyla. "Dělej," ukázala na dveře. Anastazie se jen spesně ohledla na Nicholase. Jako by si ani nedělal starosti.
"A s vámi si to ještě vyřídím!" křikla na něj a pak za nimi významně zabouchla dveře.

Jakmile byly s matkou v soukromých komnatach a ona se ujistila, že tam není sluzebnictvo, spustila.

"Ano, měla jsi ho svést, ale ne že se s ním spustíš za zavřenými dveřmi při první příležitosti!" soptila její matka. Stydkivě si odhrnula vlasy z obličeje a snažila se zbavit červených tváři. Pořád tam cítila Nicholasovi jemné polibky.
"Ženy jsou přitažlivé jen do doby, po kterou jsou mužům nedostupné!" Prechazela po pokoji a neprestavala se tvářit vážně. "Jsi husa pitomá! Měla jsi být ta, kterou si vezme za manželku. Krásná, chytrá, nedostupná... po které bude toužit a chtít si jí vzít za ženu!" Sedla si na postel vedle ní. "Ale teď vypadáš před ním jen jako hloupá naivní husa z venkova, která se mu nabídne jakmile projeví trochu zájmu!"
Anastazie sklopila hlavu. Matka jí položila konejšive ruku na záda. "Nicholas Asher nebude jiný než všichni ostatní," pravila už trochu mírným hlasem. "Všichni muži jsou stejní. A Nicholas Asher tě nemůže vnímat jako snadné povyražení. Máš na víc." Skoro jí objala.
"Ale on není jako každý... on mě miluje..." aklopola Amastazie zrak. "A já jeho." A bylo to venku. Myslela si, že ji její matka vynadá. Ale nebylo při tom přece tohle co chtěla?
"Svádět holčičko se musí umět. Protože pak to může zajít moc daleko. A věř mi, že s roztouženými muži není radno si zahrávat." Zavrtěla hlavou. "Jendnou miluje tebe, pak miluje další..."
"Ale vždyť jsi chtěla abych byla jeho manželka..." nechápavě se na ní zadivala. "Copak když jsi věděla co je zač... že je... tak proč bych si ho měla brát..."
"Ale ty hloupá. Manželství dávno není o lásce. Nicholas Asher je dobře zaopatřený. Dokáže ti zajistit krásnou budoucnost."
"Jak to? Manželstvi je prece o lasce..." trvala na svém Anastazie.
"Je hezké že ho miluješ. Nemám ti to za zlé. Ale ty se musíš stát jeho manželkou, ne milenkou!"
Na tom něco bylo. Amastazie snadno někoho milovala. Ať už Phikipa nebo Nicholase.
"Já jsem se vdávala dvakrát. Jednou kvůli rodičům, a potom kvůli dvěma dcerám. Ani jedno manželství nebylo zrovna z lásky." Privinula jí k sobě.
"A to jsi nikdy nikoho nemilovala?" odvazila se zeptat.
Její matka se jen zasmála. "Milovala... hluboce a krásně. Ale nebyl mi souzeny. A já se rozhodla co je pro mě nejlepší. A pak jste se narodily vy dvě a já věděla, že jsem udělala jedine dobře, když jsem se tam rozhodla."
Anastazie si urovnala sukni. "Tak co mám teda dělat?" Opravdu nevěděla.
"Používej rozum. Dokud nebudeš mít na ruce zásnubní prsten a on mě nepožádá o tvou ruku... nenech ho aby z tebe udělal poběhlici. Věř mi. Není nic horšího, když dívce poplete hlavu muž jako on." Nepatrně jí políbila na čelo. "Je to umění. Přiměj ho, aby si tě vzal. Ale nikdy nechci vidět vás dva za zavřenými dveřmi. Jsi mladá a nezkušená. Rád by toho využil pro svou vlastní zábavu."
"Není takový," zavrtěla hlavou.
"Všichni muži takový jsou..." trvala na svém madam Traminová. "Všichni..." povzdechla si. Pak se na ní však rázně a důrazně podívala. "Došlo dneska k něčemu, co..."
"Ne..." ujistila jí rychle Anastazie až se opět cervenala. "Ani mě nepolíbil."
Madam Tremainova se na ní jen lišácky podívala. "Jen dobře. A pamatuj na má slova."

Pak se její matka odebrala do koupelny. Asi měla plesu pro dnešní den dost. Ano. Bude si to pamatovat. Ale bude schopna Nicholasovi odolat? Kdyby její matka nepřišla, co by se stalo. Skončilo by to jen u polibku nebo by to zašlo dál?

Ale když večer usínala, stejně Myslela jen na Nciholase... a na to, jak blízko byly jeho rty, které toužila políbit. Říká se, že pravou lásku člověk pozná z prvního polibku. A proto to byla rozhodnutá vyzkoušet. I na přísný zákaz své matky... pro jednou se nic nestane.

***

Ella stála naproti princi, kterého málem srazila. "Omlovám se," zamumlala polohlasem a pokračovala dál. "Užila jste si dnešní ples?"
Otočila se na něj a zastavila své kroky. "Ano, Výsosti," řekla schválně až moc formálně.
Přišel k ní a jen se zasmál. "Tak proč odcházíte tak brzy?"
"Na to samé bych se mohla zeptat já vás..." pokrčila rameny.
"Možná jsem šel za vámi," zazubil se. "Sám moc dobře víte, že to není pravda ani trochu," popíchla ho a založila si ruce vbok.
"Možná ano a možná ne. Ale stejně jsme se tu setkali."
"Já jdu za svou sestrou," namítla.
Jen zavrtěl hlavou. "Vaše sestra Anastazie se nadmíru dobře baví s hrabětem Asherem... a Drizella no, víte že pomoc nepotřebuje."
"A to jako proč?" obořila se na ní. "Ať je Drizella jaká chce... prostě je jiná."
Zavrtela hlavou. "To z ní ještě nedělal podivínku," zavrtela hlavou Ella.
"No, nechme vaše vážené sestry stranou... řekněte mi," na chvíli se dramaticky odmlčel a pohlédl jí z prima do očí. Ten pohled se jí do paměti. Pohled naprostého štěstí. "Dala byste mi košem, kdybych vás požádal o tanec?"
Ella se zasmála. "Ale víte že dala? Já spěchám za Drizellou. Nevypadala příliš nadšeně."
"Ale ale! Dát košem princi, to se může?" nastavil jí rámě, ale ona ho nepřijala.
"Pokud jsem vás právě teď odmítla, tak je to možné."
"Tak to se mi nikdy nestalo," odfrkl si, ale oči mu zářily.
"Ne?" ušklíbla se Ella. "Ani královna Aisling neodolala vašemu pozvání?"
Potřebovala trochu pocuchat jeho sebevědomí.
Darren si významně odkašlal. "Kdybyste chvátala... dávno byste mne poslala pryč. Vím, že to umíte."
"To umím..."
"Vaše sestra počká."
"Možná..."
"Ale určitě! Nenechte se prosit. Prosím." Ta prosba zněla upřímně, že by bylo snad nemožné ho odmítnout... princ neprinc. A tentokrát jeho nabízené rámě přijala.
Jenže když vykrocili, vedl jí jinam než do tanečního sálu. Ještě než se stihla zeptat, sám řekl: "Chci vám ukázat... no... něco velice speciálního."
Vedl jí balkonovymi dveřmi na terasu, kde poté sestoupili do zahrad. Byla teplá noc a na nabídku jasně svítily hvězdy. Měla naléhavé nutkání být mu snad ještě blíž. Cítit jeho vůni...
"Prosím," ukázal na dveře nějakého neznámého prostoru.
"Jen doufám, že mě nechcete zatáhnout do nějaké temné uličky...." zasmála se. "Protože pak..."
Větu nedokončila, protože v místě kde se ocitla bylo to nejkrásnější co kdy v životě viděla.