Anastázie se otočila v zrcadle, aby si prohlédla svu okouzlujíccí róbu, která měla být pro dnešní den přímo odzbrojující, jak tvrdila její matka. podle všho měla pravdu. Anastázie v tom podle všeho vypadal také vělice pěkně. Slušeivý střih její postavě lichotil a i když neměla zlaté vlasy jako její nevlastní sestra, stejně  byla krásná. Ano. Musela být. 

Do pokoje právě vešla její matka. "To je nádhera, zlatíčko! To je krása." Anastázie se na ni otočila. "Drizella s námi nepůjde? Možná by to tak bylo lepší." Její matka prihmohouřila oči. "Nesmíš na ní být zlá. Prostě se ještě nesžila s palácem. Je to pro ni velký skok. Byla zvyklá na náš malý dům." Anastázie ale nedokázala říct, zda to její matka mysli vážně, mluvila s takovou ironii v hlase.... Ale to její bylo ostatně podobné. "A Elena ať raději nechodí taky. Akorát mi ty dvě kazí pověst!" Madam Tremainová zavrzěla nesouhalsně hlavou. "Alepsoň na veřejnosti dělej, ze jsou ti blízké. Je to lepší. A ted uz pojď. Služebná mi říkala, ze na tebe čeká pan Asher." Nepatrné na ni mrkla. "Jdeme" zavelela znovu.

Anastázie šla za matkou a při tom si uvědomovala přítomnost luxusu. Jak jen jednoduché bylo tohle vsechno získat? Ještě nedávno by si nikdy nemyslela, ze bude přebývat v královském paláci. Ale stalo se. Ohledla se na dveře, za kterými seděla Drizella. Byla tak špatná, když se snažila jen vzdělávat? Bylo pošetilá? 

"Slečno Anastázie." Oslovil jí s poklonou Nicholas Asher. Podal jí ruku.  Opatrne ji přijala. Nepatrně jí mrazilo. Nabídl ji rámě, do kterého se ochotně zavěsila. "Princezna i princ se prý také dýchánku lady Elizabeth zúčastní."
"Ano, vím o tom." Pousmálaa se Anastázie a společně vyšli do koridoru. "Právě proto mě napadlo, jestli byste nechtěla zvolit jiný odpolední program."
Nepatrně se k ní naklonil a pošeptal jí. "Drby se nemohou řešit v přítomnosti královské rodiny. A od čeho by jinak tyhle dýchánky byly? I když lady Elizabeth chce jiste upoutat princovu pozornost." Odklonil se od ní nepatrně a oplatil jí úsměv.
"Proč ne?" pokrčila rameny. "Ale myslím, že by se mamá zlobila, kdybych nedorazila."
"Vždyť se to nemusí ani dozvědět, Anne."
Jen zamrkala a chvíli na něj vyjeveně koukala.
Nicholas si prohrabl vlasy. "Oslovil jsem vás špatně? Nelíbí se vám to? Upřímně promiňte tedy...
"Ne," zarazila ho. "Jen... naposledy mi tak řekl můj otec..." zarazila se. Jako kdyby si svého otce už nepamatovala. Kolik let jí bylo než zemřel. A kolik, když se její matka znovu ihned vdala, aby je zajistila. "Nikdo mi neříká jinak než Anastázie..."
"Pokud vám to vadí, tak..."
Ani si nevšimla, že místo do honosných pokojů zamířili do zahrad. Bez dalšího doprovodu.
"Jen... nejsem na to zvyklá. Moje matka mi nikdy neřekla jinak, ani sestry. Takhle jsem své jméno neslyšela dlouho. Hodně dlouho. "
"Jste moc nejistá na to, že jsem jenom řekl zdrobnělinu vašeho jména." Nepatrně se zazubil.
"A jak víte, že se o tom matka nedozví?" změnila téma. A najednou se jí lépe dýchalo. Jako by na ní už neulpívala tíseň. Otec... tak dlouho na něj nevzpomněla.
"Vaše matka má schůzku s... panem kancléřem. Nedovedu si představit co mohou probírat..."
Anastázie zavrtěla hlavou. "Rozhodně se mi o tom nezměnila. Měla jsem za to, že jde se mnou."
Nicholas jí najednou pustil a přešel k fontány, ke které zrovna parkem přišli. "Nádhera že?"
"Nádhera." Přitakala, protože se to od ní očekávalo.
"A to jsem si myslel, že obdivujete architekturu..." skoro sklesle nadhodil. 
Anastázie se zarazila. Očekávalo se snad od ní, že se bdue o něco takového zajímat? Kladli jí přece na srdce, že má hrát... co vlastně? A nebyla Ella tak žádaná jenom proto, že byla jiná? Nemotal se okolo Drizelli někdo, kdo jí posílal knihy do pokoje, jenom že se zajímala o to, co pro bylo ženy nevhodné? Ale co byla ona? Maximálně se mohla spoléhat na svůj vzhled. 

"Stalo se něco?" zeptal se jí Nicholas. 
"Ne, vůbec nic..."
Nicholas k ní znovu přistoupil. tentokrát jí rámě nenaabídl. Vřele se na ní usmál. "NAdcházející ples bych rád strávil s vámi, bylo by to možné?"
Jeho zářivé oči, jako kdyby se do ní propíjeli. "Také by mi bylo potěšením..." hlesla tiše. 
"ZArezervuju si vás na první dva tance. Pamatujte si to."
"Na to bych snad nikdy nemohla zapomenout." začervenala se.

***

Ella nepočítala s tím, že dýchánky mohou být něco tak strašně nudného. Dvorský život očividně nebyl pro ní. Princezna Lilian měla své krásné šeříkové šaty, vlasy měla zapetené do složitého drdolu. Musela vypadat vznešeně i odpolede. V duchu si opakovala všechny jména přítomných. Caroline Castlová, Elizabeth Moreauová hned po královské rodině nejvýznamnější dívky v místnosti. Obě pořádaly tento večírek. Vesele klábosili s ostatními a bavili se snad úplně nejvíc. Frederik Bridges a Mikael Chamberlain, princovi nejlepší přátelé. Všichni do jednoho stejní.   Kathrina Chamberlainová byla mezi přítomnými také. Seděla přímo vedle ní. Proto byla tak strašně neklidná. ZA celou dobu se svou nevlastní sestrou nepromluvila. A když už se nadechla, aby plavovlasé dívce vedle sebe sdělila ějakou fádní frázi, jen aby s ní promuvila... a ve dveřích obejvil nově příchozí. Všichni přítomí zmlkli. Princ Darren. Ella k němu vzhlédla. On se na ní však ani nepodíval. Upíral pohled k někomu zcela jinému. A tím byla Kathirina. Ella se zarazila. Muselo být přece nápadné, jak moc si byli podobné. 
"Výsosti," vstala Elizabeth a hluboce se uklonila a jejího příkladu sledvali všichni ostatní. Darren přešel kolem přítomných a usadil se na pohovku vedle Mikaela. Cosi mu pošeptal. A oba se zasmáli.
Její nevlastní bratr si přisedl k ní. "Kat, budeš tak hodná a uvolníš mi místo?" usmál se na sestru, která jen přikývla a vzdálila se. "Slečno Ello..."
"Ano?" V jeho blízkosti byla nervózní. Připadala si strašně nesvá. MIkael se podobal svému otci. Nebyl to laskaý a dobrý člověk. Ale byl to její nevlastní bratr. "Chtěl jsem se zeptat, jestli se zůčastníte nadcházejícího plesu." Dříve, než stačila dopovědět, odzval se jíný hlas. "Ano, ale určitě chce jít se mnou."
"Obávám se, že moji společnost vyhledal Anthony." Ella odsekla princi. Nechtěla, aby si jí kdokoli přivlastňoval, navíc takhle majetnickým tónem.
"Vévoda Bourdain... máte na mysli." Odtušil Mikkael a Ella přikývla.
Jen ať si myslí, co chtějí.

***

"Nicholas mě pozval na ples." vypískla Anastázie. Její matka se za ní s uznáním otočila. "Bravo," zatleskala a svalila se do křesla. Od služebné si nechala přinést hoký čaj na uklidněnou. "Jen tak dál," pokračovala potichu. "Jen tak dál. Pěníze nějaké zbyly, ale přesto... Nicholas Asher je ideální. Pokud si padnete do oka... do roku by mohla být svatba. Co do roka. Hned jak ho donutíš, aby tě požádal o ruku. Tak bychom konečně všechno vyřešili. Velice dobře, dobře." Promnula si ruce. "Přinutím?" zavrtěla halvou nechápavě Anastázie. "Já myslela, že mě možná bud emít upřímně rád..." skoro zasněně se posadila vedle své matky. "Ale drahoušku," naklonila se k ní. "Doufám, že jsi se nám nezamilovala..." Podívalas e jí zpříma do očí. Anastázie jen protočila očima a opřela se a pohlédla na strop. Zasněná... jako v mátochách. 
"Láska je sice pěkná, ale nepatří na královský dvůr. Moje milá, muže si musíš nějak pojistit... A kde je vůbec Drizella? Neukázala se celé odpoledne!" MAdam změnila rychle téma,m prtože Anastázie nevypadal,a že by příliš byla při smyslech. 
Anastazie si začala sundavat dlouhé náušnice. Odložila je do krabičky a zavřela jí. "Je mi to ukradené. Ať si dělá co chce. Marní svůj čas."

***

Madam Chamberlainová nahlas zavolala na svého syna. Došel k ní ležérně, nechtělo se mu. "Ale no tka. Taky by to chtělo jednou za čas pozdravit svou matku," zavěsila se do jeho rámě. "Samozřejmě," protočil oči. Jen si povzdechla. "Nech Ellie Tremainovou na pokoji, Mikhaeli." Mluvila zce vážně a upřímně. "A to jako proč? Není k zahození."
"Je z chudé rodiny. Nic by nám nepřinesla."
"Kdo říká, že si jí budu hned brát."
Madam svého syna prudce šťouchla. "Řekla jsem ti, že už stačilo to, abys pobláznil dcery z vážených rodin!"
"Právě si říkala, že ona z takové rodiny není," pokrčil jen ležérně rameny.
"Ale Mikhaeli. Takhle to nejde. Jendou se zkrátka budeš muset oženit."
"Jednou, ale ne teď.."
Pak se od ní odpojil. Bylo marné na něj volat a ona to věděla. Nenžila se o to. "Frederiku," ukázala rukou na přítele svého syna. "Přejete si madam Chamberlainová," uklonil se. "Prosimtě snaž se, aby se přestal motat okolo té Trameinové. Možná na tebe jako jediného dá. Já jako jeho amtka nic nezmůžu..."
Frederik se jen uchechtl. "Vynasnažím se, ale je to hlava paličatá."  Ovšem na okamžik zarazil. "A které z těch dívek se to týká?"
Madam si povzdechla. "Nejlépe ode všech. Jsou moc mladé a naivní," zvedla ruku, "Ani tomu nepřispívá to, že jsou tu teprve krátce a nevyznají se v tom, jak to tady chodí."
"Dám an něj pozoro, aby nevyváděl hlouposti, slibuju," prohlásil. Doufala, že t myslí upřímně. Na nikoho jinéhé se totiž spoléhat nemohla. "Dobře. Děkuji," uklonil se mu a on zase jí. Mrkla na něj a nechala ho jít. Ano dcery Tremainové. Jak jednoduché by to bylo, kdyby se tenkrát nezamilovala do obyčejného člověka. Neurzeného. MOhla by být celý život se svou dcerou. povzdechla si. 
"Něco vás trápí, madam Chamberlainová?"
Otočila se za hlasem. "Ano?" Saptřila vedle sebe usmívající se madam Tremainovou. "Slyšela jsem vás mluvit o mých dcerách. Je s nimi něco v nepořádku... snad, aby?"
"Ale ne," usmáal se až moc přehnaně. "Jen jsem se zmiňovala, jak mátě krásné dcery..."
"Ale ano," usmála se znovu madam, až ukázala bílé rovné zuby. "Jen doufám, že se brzy vdají. Mají na to věk."
"Ale ano. Katherine také sháním ženicha," myslela to vážně. Její dcera také měla patřičný věk. "Ideální pro vyhlídnutí správné partie bude zajisté nadcházející ples. Slyšela jste o tom, že se má dostavit i královna Aisling Deliverská? Bude to velkolepé. Přijedem mnoho hostů. Je to ještě větší událost, než Vánoční ples..." rozplývala se."
"A kdo je ona madam Deliverská?" zeptalas e nechápavě.
Jen se zasmála. "Omlouvám se, Její Veličenstvo královna aisling Deliverská, velice mladinká panovnice. Před necelým měsícem měla korunovaci. Tragicky zemřeli její rodiče i bratr. Je to neštěstí. Měla dorazit už na předešlý ples, ale kvůli tomu ohromnému neštěstí..." povzdechla si.
"Ach tak," pokývala uznale hlavou madam Tremainová. "No, nebudu vás rušit v rozjímání."

***

"Velice se omlouvám," ozvalo se za Ellou. Prudce se otočila. "Výsosti," uklonila se hluboce, ale nedokázala skrýt skoro odpor. "Asi máte za co." Zvedla odhodlaně hlavu.
"Promiňte mi to. byl jsem hrubý."
Ella prince nepoznávala. Nebo jen tak zhruba. Na plese byl docela jiný. Okouzlující, krásný a ...
"Proto bych vás ještě jednou chtěl-"
"Zapomeňte, že byste mě znovu požádal o tanec na tom pitomém plese," ušklíbla se. otočilas e k odchodu. nehodlala s ním ztrácet čas.
"Je to kvůli tomu, že má přijet Anthony?"
Ellas e na něj znovu otočila. Měl na sobě jako obvykle košili a padnoucí kabátec. Jeho vlasy působily až neupraveně. Přesto byl hezký, opálený a... Ne. "O Vévodovi nemám žádné zprávy. Vůbec nic. A je mi jedno jestli na plese bude nebo ne."
"Takže přece jen si vás již zarezervoval Mikhail?"
Ella se ušklíbla. "Vadilo by vám to?"
"Mě?" ukázal na sebe. 
"Ano vám. Proč byste tolik stál o můj tanec."
"Takže tedy s nikým nejdete. Nemáte kdo by s vámi tančil. Neklesnete tak ve společenském žebříčku?"
"Odbočujete od tématu," založila si ruce vbok. Musela se neptraně usmát a on jí pobavenný výraz oplatil. "Možná si s vámi zatancuji. Ale jestli-"
"Odmítla byste tedy prince?"
"Myslíte, že když jste princ tak se to za vás všechno vyřeší váš královský původ?"
jen se ušklíbl. "Nikdo mě ještě neodmítl. Budu si na to muset zvykat."
"Všechno je jednou poprvé."
"Říkal jsem si, že budete jiná. Už tehdy, když jsme vás viděl poprvé viset ze střechy." Jeho samolibý úšklibek jí jen rozdurnil.
"Nevěděla jsem, že jste to viděl."
"Na to se nezapomíná."
Ella zavrtěla hlavou. "Za tuhle poznámku na něco jako společný tanec zapomeňte. Raději."