"Dráha?" oslovil dvou ženu Francis brzy ráno i snídaně, když jejich dívky vyspávali. "Ano," nezaujatě pravila madam Tremainová a odložila denní tisk. "Bohužel musíš pana Glovera uvítat i další měsíc, neboť hned pozítří odjíždím na další cestu," oznámil odhodlaně. Možná, že se obával reakce jeho manželky. "Ovšem," odpověděla slabě, skoro šeptem a dokola si čaj. "Jen se domnívám, že je to již naposledy, jelikož bude plnoletá," pokračoval Francis a pozoroval hodiny na zdi. "Takže my ji tady vydržujeme a oni nám nemůžou dát ani pár korun navíc?!" obořila se na svého muže madam Tremainová zprudka. "Je to Ameliina laskavost..." Náhle se však zarazil při vyřknutí toho jména. Tak dlouho se ho bál vyslovit, že nevěděl, zda to ještě dokáže. Madam Tremainová ztuhla a prudce sevřela hrnek v dlani. "Laskavost," ušklíbla se nad tím slovem. "Ona nám nic dávat nemusí," ubezpečil jí.
"Chamberlain nám platí převážně za mlčenlivost!" vyhrkla nahlas madam Tremainová až se zarazila nás svou sílou hlasu. "Kdyby se někdo dozvěděl, že hrabě Chamberlain má..."
"Zadrž," zastavil jí Francis, "i služebnictvo má uši a nepotřebujeme, aby se to rozneslo."

"Jednoho dne jí to ale budeš muset říct!" vykřikla.

***

"Ellie, mohla bys sem na chvíli jít, prosím," uchopil dceřinu ruku a odvedl jí do pracovny v poschodí. "Co se děje?" zeptala se Elena malinko vyděšená z otcovi opatrnosti. "Potřebuji ti něco povědět..." mluvil pomalu a ztěžka. Elena pokrývala hlavou na srozuměnou. "Pozítří musím odjet..."
"Ale otče!"
"Nepřerušuj mě, prosím..." naléhal. "Mám tě rád Ello a stejně jako tvoje matka mi připomínáš, že ve světě zbyla ještě trocha dobroty a laskavosti. Jsi ostrůvkem naděje tohoto světa. Tvá matka byla..." v hrdle mu vyschlo. Elena nikdy neslyšela otce, že by takto mluvil o její matce. "Nikdy na Doriu nazpomenu a ty, ať už si ji pamatuješ jen málo, vždycky bude tady," ukázal na své srdce. "Ale ani tvá nevlastní matka nedokáže zaplnit tu obrovskou díru, kterou způsobila její ztráta..."
Eleně se zalily oči slzami. Dlouho o své matce nic neslyšela. "Chci abys věděla, že je tady a dohlíží na nás... Vidí každý tvůj krok a proto nikdy nezapomeň, co si jí slíbila." Objal svou dceru pevně jako kdyby jí už nikdy nechtěl pustit. Elena nevěděla, proč jí tohle všechno říká. Připadalo jí to spíše smutné.

***

Madam Tremainová původně myslela, že Francis konečně vyklopí pravdu a tak si chtěla poslechnout, jakým způsobem to podá. Mezitím se však stala svědkem velice dojemného rozhovoru otce s dcerou. Ona, že prý nebyla laskavá? Ona, že prý nedokázala vyplnit jakousi díru? Milovala Elenu jako svou vlastní i přes veškeré problémy, které skýtala s jejím původem. Jak mohl takto o ní mluvit zrovna její muž. Ještě že se jí co nejdříve zbaví a už bude z domu. Za tyhle myšlenky samu sebe nenáviděla, avšak nedokázala se jim ubránit. Kdo by se chtěl dívat na nevlastní dítě, které roste do krásy mezitím co její vlastní dcery jsou ostudou celého Arnolu. Možná, že předháněla, ale až nyní si uvědomila, že Elenu už nemá tolik v lásce, jak myslela. Nedokázala být totiž tak laskavá, jako Elena, nedokázala to a očividně tak nenaplnila očekávání svého muže. Což jí velice uráželo, neboť si za svou rolí pevně stála a nehodlala couvnout. Nesnášela, když ji samotnou někdo kritizoval, i když ona sama shledávala zábavným hledání chyb má druhých. Elena byla krásná a dokonalá stejně jako Cash. Náramě se k sobě hodili. Jen škoda, že na svatbě bude chybět její otec. Měla v plánu tuto slavnost uspořádat co nejdřív, aby mohla následně radostné spravovat jejich společný majetek.

Na chodbě minula Drizellu. Podívala se na ní a spatřila nenávistný výraz v její tváři. Moc dobře si uvědomovala, že Elenu nesnáší za její krásu. A možná, že teď nastal ten pravý čas, aby ukázala, že krása není všechno a za tím si pevně stát. Elena není až zas tak dokonalá, próze krásná nebude věčně. Teď nastala chvíle, kdy může rozehrát druhou hru a trošku hraběte Chamberlaina skřípnout....