Anastázie odhodila boty do kouta pokoje a svalila se na postel. Bylo už pozdě večer a únava se nyní naplno projevila. Neměla náladu se ani převléci do noční košile a tak tam jen tak ležela a hleděla do stropu. Její sestra se s hlasitým smíchem přisunula z chodby a zavřela za sebou dveře. Vypadala velice rozjařeně a Anastázie ani nechtěla vědět, kolik v sobě už měla alkoholu.
"Philip se k tobě nějak měl," poznamenala Drizella, když se svépomocí vysvlékla z těžkých šatů, které rozložila na židli. Anastázie mlčela a dál hleděla kamsi do dálky. Až teď pochopila, že jí Philip jen využíval. Nevěděla, kdy nastal ten zlom, ale teď si uvědomovala, že její láska rychle pominula.
"Málem jsem ho měla," pokračovala zaujatě Drizella a minula tím Garetha. "Stačilo málo a dostala bych ho..." zarazila se a volila správná slova, "kamkoli..."
Její mladší sestra si však byla vědoma toho, že Drizelliny marné pokusy o svádění lorda Aweryho byly nanejvýš trapné a její pokusy o flirtování zrovna tak.

***

Elena se ve svém pokoji chystala spát, když se náhle ozvalo slabé zaklepání na dveře. Rychle vstala a oblékla si tenký hábit. Nastevřela dveře, ale když v úrovni svých očí nikoho nespatřila, domyslela si, že ji takto pozdě navštívila Leah.

"Měla bys spát," sehnula se k ní, "je pozdě." Malá dívenka se usmála a pohodila copy. "Chci poděkovat," pravila nejistě slabým hlase, který se jí třásl. Elena jí uchopila za ruku a pošeptala jí: "Nemusíš se bát," ujistila jí, "tady můžeš zůstat, dokud tvoje maminka bude v pořádku."
"To by se právě obávat měla," vyšla náhle ze stínu madam Tremainová a Leah leknutím naskočila a přitočila se k její dobrodince. "Ello," oslovila něžné svou nevlastní dceru, "ta dívka tady zůstat nemůže." Pomalu, ale jistě ztrácela trpělivost nad dobročinnou povahou Eleny, která ji každým dne připadal víc nesnesitelná. "Může zůstat u mě," namítla rázně a pohladila Leah po lesklých vlasech.
"Jen jednu noc," zvýšila madam Tremainová hlas, i když to dělala nerada. Elena ochotně přikývla. "Jestli ji tu ještě zítra odpoledne uvidím, potáhne do chudobince, než se nadeješ," usmála se sladce, jako kdyby neříkala slova ostrá jako dýka. "Může ostatně za nějakou stravu a střechu nad hlavou pracovat, takže ráno jí ukaž květiny, které potřebují přesadit a zastřihnout. Další práci jí dá Rosmerta, o to se postarám," pravila madam Tremainová tlumeně a rychlým krokem odešla.

Elena si oddechla, pro jednou jí to zase vyšlo. Nevěděla, jestli je to z toho důvodu, že by se její maceše Leah zželelo, či že se má zítra vrátit otec z dlouhé obchodní cesty. Najednou si plně uvědomovala skutečnost, že otce po několika dlouhých měsících opět spatří. V jednom dopise, který od něj obdržela psal, že jí veze speciální dárek, který se jí bude zamlouvat. Sama otci už po několikáté opakovala, že nestojí o žádné dárky, na rozdíl od jejich nevlastních sester.

"Neboj se," nadechla se zhluboka Elena, "nedovolím, aby že dali do sirotčince, než se tvá matka uzdraví."

***

Když se odina sešla brzy ráno na snídani, madam Tremainová vypadla obzvláště unaveně. Drizella se u jídla ani neobjevila a nikdo by se nedivil, kdyby vyspávala až do oběda. "Copak se děje, drahoušku?" zeptala se madam své mladší dcery. Anastázie byla viditelně nešťastná, ač se to snažila skrývat. "Nic," hlesla a dál upíjela svůj šálek bylinného čaje. Elena kousla do teplého pečiva a prohlížela Anastázii pronikavým pohledem. "Dnes, má přijet otec a tak bych se s ním chtěla poradit o jedné důležité věci," konstatovala madam Tremainová, když pozanala, že hovor s Anastázií je marný. "O jakou věc se jedná?" zeptala se Ella, jelikož věděla, že pokud by o to neměla vědět, nikdy by před nimi nic nezmiňovala. "Ohledně tebe, dráha Ello," umlkla, když si povšimla bedlivě naslouchající služebné Esmeraldy a rychle jí mávnutím ruky naznačila, aby odešla. "Je načase, abys začla pomýšlet na výhodnou partii," pronesla s klidem a Elena se málem zadusila. Musela se přeslechnout... Copak její nevlastní matka nechce nejdřív provdat své dcery a až pak jí? Jaký měla důvod k tomu, aby upřednostnila jí místo Drizelly?

"Co prosím?" zajíkala se Elena. "Začne pro tebe hledat příhodného nápadníka," sladce se usmála.
"Ale já jsem ještě moc..."
"Mladá?" dořekla za ní madam, "mě bylo sedmnáct, když mě zasnoubili."
Elena misky neslyšela její macechu mluvit o jejím prvním manželství, proto to pro ni byla novinka.

"Lord Cash Miller," zatrilkovala jméno nějakého muže, které Ella nikdy před tím neslyšela. "Pochází z velmi zámožné rodiny a jednoho dne mu případně nemalé jmění v podobě statku, sýpek a pivovaru. Nemá žádné další bratry, kteří by také dědili, což se jeví jako velká výhoda." Elena mlčky seděla a zprvu normální snídaně se zvrtla v noční můrou. Madam Tremainová recitovala majetek a přednosti jejího možného nápadníka. Určitě se jednalo o mladého šlechtice, který neměl skoro žádné vady. Vždycky se ale našlo něco... nepřípustného...

Elena tajné doufala, že tento plán maceše rozmluví, až dnes dorazí domu, protože jinak by nevěděla, co si počít. Zrovna dvakrát se jí nechtělo do vdávání s nějakým naškrobeným lordem, který jen počítá peníze, ať mohl být sebelíbeznější.