"Myslím, že máme šanci se na Vánoční ples dostat," konstatovala madam Tremainová vítězoslavně. Anastázie se předvedla v tom nejlepším světle, jak mohla. Na rozdíl od Drizelly, která za zmínku ani nestála. Anstázie se dmula pýchou. Doufala že na královskou rodinu udělala dojem. Přece jen byla ona ta nejkrásnější...

***

Astrid právě věšela prádlo na zahradě. Už ji bylo tak dobře, aby se mohla zapojit do méně náročných domácích prací. Měla dokonce tak dobrou náladu, že si začala broukat své oblíbené melodie. I když bylo chladno, nepřestávala chodit venku jen s teplým pletem. "Astrid," oslovil jí Pier slabým hlasem. Ta se otočila, ale nikde ho neviděla. "Co?" zavolala na něj, "kde si?" Pier jí neodpověděl a tak to nechala být. Po chvíli se ale ozval znovu a hlasitěji. Vydala se za tím hlasem. Podeběhla šňůru na prádlo s rozvěšenými prostěradly. Odhrnula je stranou, aby mohla projít. Když konečně spatřila Piera s květinou v ruce, dojatě se nadechla. "Všechno nejlepší k narozeninám," usmál se a podal jí květinu. Kde je u všech všudy sehnal? Takové se dovážely jedině v zimním období z jižních částí Tisternu a lidé za ně zaplatili nemalé jmění. "To si opravdu nemusel," přijala květinu a věnovala mu pousmání. "Malém jsem tě ztratil," hlesl tiše. "Ehmm," odkašlal si Astrid. "To vyznělo poněkud..." Nevěděla zda má cenu to vůbec rozebírat. "Tedy samozřejmě, že i Jules a slečna Ella...." dodal rychle. "Ach tak," nervózně se usmála.

***

Anastázie vyčkávala každý den poštu, protože v těchto dnech se měl u dveří objevit posel se šarlatově rudou obálkou, kde měly být pozvánky na ples. Matka ji sice ujistila, že se nemusí strachovat, protože jí určitě vyberou. Drizella své sestře to štěstí nepřála. Ani trochu. Jen se děsila dne, kdy bude mít sedmnácté narozeniny. Nechtěla vidět ty zástupy, které se sem povalí. 

Až k večeru se přece jen rozezněl zvon u vchodových dveří. Anstázie vyběhla splašeně ven. Přede dveřmi stál nějaký neznámí muž. Byl vysoký, trošku více při těle a na tváři měl šedivý plnovous a podobal se někomu, koho už znala. Slušně pozdravila. "Prosím, pro slečnu Elenu Tremainovou," pronesl sušše a předal jí do ruky nějakou obálku. Opatrně si jí vzala a chtěla se zeptat, co to má být, ale muž už se rozešel pryč. Kdo by zrovna jí mohl posílat dopisy. Byla zklamaná, že nepřinesl onu pozvánku. Byla ale velice zvědavá jaký obsah se nachází uvnitř. Porozhlédla se kolem a když viděla, že nikdo nejde. Rychle obálku roztrhla a vyndala z ní list papíru, který následně rozložila a rychle četla.

Milá Ello,
pokud ještě nevíš kdo jsem, tak ti to tvůj otec asi zapomněl říct. Ráda bych ti všechno vysvětlila sama, jestli dovolíš. Trvalo dlouho, než jsem od pana Glovera po smrti mého manžela vymámila, kde přebývá rodina Tremainů. Můj manžel trval na tom, abych tě nikdy nepoznala. Vydobyla jsem si jen peníze, které ti posílal. I to ale přestalo, když si dovršila dospělosti. Konečně jsem na tuto adresu poslala tento dopis. Ráda bych se s tebou setkala dříve, ale musela jsem odcestovat kvůli dědickému řízení za manželovou rodinou do ciziny. Pokud bys nebyla proti, setkala bych se s tebou až na Královském Vánočním plese. Palác totiž, až na onu cestu k příbuzným, nesmím opustit. Právě kvůli tomu, aby se můj syn ujal správy panství a já jsem s tím nemohla nic udělat.
Pozvánku bych ti zaslala s tímto listem, ovšem jak jsem se od písaře dozvěděla, jednu pozvánku na jméno Elena Tremainová již vypisoval pro vévodu Anthonyho. Snažila jsem se na tebe nenápadně vyptávat a i on pomohl k tomuto dopisu.
Doufám, že se na plese shledáme. Pokud nevěříš v pravost tohoto dopisu, zeptej se na vše své pěstounky. Ona by už měla vědět, kdo jsem.

Amelie Chamberlainová

Anastzaie nevěřícně otočila list v ruce. Netušila kdo byla nějaká Amelie Chamberlainová a už vůbec, proč má co do činění s Ellou. Proč ji zve na Vánoční ples? A jak to že o pozvánce od vévody nikdo nic neví? To celou dobu tajila, že má pozvání v kapse? A to doslova? Tohle se jí ani trochu nelíbilo. Sice s Ellou byla vždycky za dobře, ale poslední události jí dost vzali na to, aby si uvědomila, že prohledávat cizí věci je nanejvýš nevhodné.

Ihned se vydala do pokoje, kde Elena spala. Své cetky měla vždy uložené v krabici pod postelí. Rychle jí vyndala a otevřela. Krom nějakých starých krámu a medailonu tady nebylo nic zajímavého. Prohledala ještě skříň s oblečením, která skrývala nějaké její pořád hezké šaty a tajně se přála, aby je sežraly moly. "Kde to může mít," sykla. Na jiné místo v domě to netipovala. Tam by si to nemohla tak dobře střežit. V posledním zoufalém pokusů začala rozhazovat i polštáře. A přece jen. Po dekou se skrývala šarlatově rudá pozvánka. Zkontrolovala, zda je opravdu pro ni. "Ta zmije!" procedila tiše skrz zaťaté zuby, když zjistila, že se nemýlila. Rychle jí vzala sebou a vydala se do jídelny. Odešla ke krbu, kde jasně hořel oheň a plameny osvětlovali již potemnělou místnost. Zkontrolovala, jestli je vzduch čistý a nenápadně hodila pozvánku i dopis do kamen. Plameny olizovaly velká polena a spolykaly i oba papíry. Škodolibě se usmála. Ella jí zlomila srdce a tohle je její odplata. Ať už je Amélie Chamberlainová kdokoli, Ella se to asi už nikdy nedozví.